Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2786/2025

-133

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Jana Kolby a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobkyně REALITY D & D s.r.o., IČO 25422782, se sídlem v Chomutově, č. p. 2000, zastoupené Mgr. Ing. Vlastimilem Němcem, advokátem se sídlem v Chomutově, Kadaňská 3550, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, sesídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 116 089 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2025, č. j. -114, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 116 089 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která jí měla být způsobena nezákonnými soudními rozhodnutími vydanými v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. . Svůj nárok uplatnila u žalované dne 17. 10. 2023.

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 16. 1. 2025, č. j. -82, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 116 089 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), a uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 2 100 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II; v rozsudku soudu prvního stupně chybně označen jako výrok I – pozn. Nejvyššího soudu).

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem ze dne 18. 6. 2025, č. j. -114, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v celém rozsahu včasným dovoláním. Nejvyšší soud však toto dovolání podle , 2 , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „“, odmítl jako nepřípustné.

Dovolání žalobkyně v části směřující proti výroku I napadeného rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen výrok II rozsudku soudu prvního stupně, a v části směřující proti výroku II napadeného rozsudku odvolacího soudu, není podle přípustné, neboť tímto výrokem bylo rozhodnuto o nákladech řízení.Není třeba jej napadat samostatně dovoláním, jak to učinila dovolatelka, neboť bude-li napadené rozhodnutí podle zrušeno ve výroku o věci samé, dopadne tentýž procesní následek i na nákladový výrok jako na výrok závislý (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. ).

Obecně platí, že otázka příčinné souvislosti – vztahu mezi škodnou událostí a vznikem škody – je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. ). Právní posouzení příčinné souvislosti může spočívat toliko ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. ).

Dovolání není přípustné podle , neboť všemi třemi otázkami– zda musí být nesprávné úřední rozhodnutí v platnosti po celou dobu procesu vytváření škody; zda je dána příčinná souvislost mezi nesprávným úředním rozhodnutím platným v době zahájení exekučního řízení a způsobenou škodou v rámci realizace prodeje zástavy v dotčeném exekučním řízení; zda je dána příčinná souvislost mezi nesprávným úředním rozhodnutím platným v době nařízení prvního a dalších kol dražebního jednání a způsobenou škodou v rámci realizace prodeje zástavy v dotčeném exekučním řízení – dovolatelka zpochybňuje závěr odvolacího soudu o absenci příčinné souvislosti mezi předmětnými rozhodnutími Krajského soudu v Ústí nad Labem (usnesení ze dne 17. 9. 2020, č. j. -15, a usnesení ze dne 24. 9. 2020, č. j. -25) a tvrzenou škodou, tj. vymezuje se proti závěru skutkovému, nikoli právnímu. Tím uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod (viz ), který danou námitku diskvalifikuje z možnosti založit přípustnost dovolání.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle , části věty před středníkem a a zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle , ve znění účinném od 1. 7. 2015 (viz čl. II bod 1 ve spojení s čl. VI ), ve výši 300 Kč ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 2. 2026

JUDr. Pavel Simon předseda senátu