Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1301/2024

29 Cdo 1301/2024-673

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškovév právní věci žalobce „HABEAS CORPUS“, spolek, se sídlem v Praze 9, Ocelkova 643/20, PSČ 198 00, identifikační číslo osoby 70108102, zastoupeného JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Záhřebská 562/41, PSČ 120 00, proti žalovanému České republice - Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, PSČ 118 10, identifikační číslo osoby 00006947, o určení vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o žalobě pro zmatečnost a žalobě na obnovu řízení podané žalobcem proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. listopadu 2018, č. j. -139, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 5. března 2019, č. j. -180, a ze dne 5. března 2019, č.j. -181, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. března 2020, č. j. , -324, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. září 2023, č. j. -628, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem ze dne 16. listopadu 2018, č. j. -139, ve znění (opravného) usnesení ze dne 5. března 2019, č. j. -180 a (doplňujícího) usnesení ze dne 5. března 2019, č. j. -181, Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „obvodní soud“) zamítl žalobu, kterou se žalobce („HABEAS CORPUS“, spolek) domáhal vůči žalovanému (České republice - Ministerstvu financí):

[1] určení vlastnictví k označeným nemovitým věcem nacházejícím se v katastrálním území Karlín, obci Praha (I. výrok),

eventuálně

[2] aby mu nabídl k výběru a k převodu do vlastnictví jako náhradu alespoň 3 jiné nemovitosti nebo 3 komplexy nemovitostí, každou v hodnotě minimálně 10 miliónů Kč (II. výrok),

eventuálně

[3] aby mu zaplatil částku 14.685.506 Kč (III. výrok).

2. Rozhodl o nákladech řízení (IV. výrok) a o nákladech státu (V. výrok)

3. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. března 2020, č. j. , -324:

[1] Potvrdil rozsudek obvodního soudu (první výrok).

[2] Rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

4. Podáním datovaným 12. května 2020 (č. l. 346-369), doplněným podáním datovaným 2. července 2020 (č. l. 424-426), podal žalobce u Městského soudu v Praze žalobu pro zmatečnost i žalobu na obnovu řízení proti rozsudku obvodního soudu ze dne 16. listopadu 2018 (ve znění opravného a doplňujícího usnesení ze dne 5. března 2019) a proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 11. března 2020, odůvodněnou tím, že:

[1] Soud neprovedl důkazy, které žalobce získal po podání žaloby (č. l. 351).

[2] Řízení je postiženo zmatečnostmi dle , (dále též jen „ “), a dle , jelikož soudce obvodního soudu JUDr. Pavel Freibert (dále jen „P. F.“) byl ve věci podjatým. Z postupu soudů lze vyvodit zlý úmysl poškodit a diskriminovat jej (č. l. 355), přičemž důvod zmatečnosti dle plyne z toho, že soudy neprovedly žalobcem navržené důkazy a že spis nebyl veden řádně (č. l. 426).

5. Usnesením ze dne 12. ledna 2022, č. j. -467, Vrchní soud v Praze:

[1] Určil, že k projednání žaloby pro zmatečnost z důvodu podle a žaloby na obnovu řízení proti rozsudku obvodního soudu ze dne 16. listopadu 2018 (ve znění opravného a doplňujícího usnesení ze dne 5. března 2019) a proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 11. března 2020 jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy (první výrok).

[2] Určil, že po právní moci usnesení bude věc vymezená prvním výrokem postoupena k dalšímu řízení obvodnímu soudu.

6. Usnesením ze dne 9. května 2023, č. j. -557, obvodní soud:

[1] Zamítl žalobu pro zmatečnost (I. výrok).

[2] Zamítl žalobu na obnovu řízení (II. výrok).

[3] Rozhodl o nákladech řízení (III. výrok).

7. Obvodní soud – vycházeje z , , , a 235b odst. 1 – dospěl k následujícím závěrům:

1) K důvodu obnovy řízení

8. Důvod obnovy řízení spatřovaný žalobcem v bezdůvodném neprovedení některých jím navržených důkazů nebyl naplněn, neboť soudy se v řízení srozumitelně a dostatečně vymezily k navrženým důkazům a k odvolacím námitkám žalobce.

2) K důvodu zmatečnosti

9. S námitkou podjatosti P. F., vznesenou žalobcem v nalézacím řízení, se tamní soudy řádně vypořádaly a žalobce netvrdí žádné další (nové) důvody, na základě kterých měl být onen soudce vyloučen. Důvod zmatečnosti podle tak není naplněn.

10. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. září 2023, č. j. -628:

[1] Potvrdil usnesení obvodního soudu ze dne 9. května 2023 (první výrok).

[2] Rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

11. Odvolací soud – vycházeje z , a – dospěl po přezkoumání usnesení obvodního soudu ze dne 9. května 2023 k následujícím závěrům:

1) K důvodu obnovy řízení

12. S obvodním soudem souhlasí odvolací soud v závěru, že tvrzený důvod obnovy řízení není dán. Důkazy navržené žalobcem nebyly provedeny (v nalézacím řízení) nikoli proto, že to objektivně nebylo možné, nýbrž proto, že soudy vyhodnotily jejich provedení jako nadbytečné. Tvrzení žalobce o údajné „díře“ ve spisovém přehledu, shledal odvolací soud neopodstatněným (spis je veden řádně).

2) K důvodu zmatečnosti

13. Otázku, zda rozhodnutí napadené žalobou pro zmatečnost vydal soudce vyloučený z projednávání a rozhodnutí věci posuzuje soud příslušný k rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost; případným rozhodnutím nadřízeného soudu o tom, zda je soudce vyloučen, není vázán. O zmatečnost jde, jestliže se zjistí, že v době vydání napadeného rozhodnutí byl dán důvod k vyloučení soudce podle

14. V námitce podjatosti spatřoval žalobce důvody podjatosti soudce P. F. v tom, že v původním řízení navrhl důkaz výslechem některých soudců Městského soudu v Praze, přičemž dotčený soudce byl u tohoto soudu na stáži. Namítal též, že mezi soudci nižších a vyšších soudů je možný vztah nadřízenosti a podřízenosti, dotčený soudce může na osoby soudců Městského soudu v Praze „narazit“.

15. Mezi soudy prvního stupně a druhého stupně není dán vztah nadřízenosti a podřízenosti. Jde o vymezení tzv. funkční příslušnosti mezi jednotlivými soudy v rámci soudní soustavy ( ). Jen z toho, že soudce soudu prvního stupně byl na stáži u soudu druhého stupně nelze dovodit důvody jeho podjatosti. Žalobce pak ani netvrdil, že by dotčený soudce měl jakýkoli bližší osobní vztah k soudcům odvolacího soudu vybočující z běžných vztahů v rámci pracoviště.

16. Později začal žalobce tvrdit, že P. F. měl projevovat náklonnost viníkům podvodně zcizených majetků ve věci, ve věci se dotazoval a zřejmě radil u „AK Čalfa, Bartošík a partneři“. Tato (nepodložená) tvrzení nezakládají důvod pochybovat o nepodjatosti dotčeného soudce a nemají vazbu na osoby, které byly účastníky sporu. Ve shodě s obvodním soudem proto odvolací soud uzavírá, že důvod zmatečnosti podle není dán.

17. O té části žaloby pro zmatečnost, která směřuje proti rozsudkuodvolacího soudu ze dne 11. března 2020 a pojí se s důvodem zmatečnosti podle rozhoduje v prvním stupni Městský soud v Praze, který řízení přerušil usnesením ze dne 28. července 2022, č. j. , -475.

18. K tomu, že žalobce při jednání odvolacího soudu, jež se konalo 13. září 2023, vznesl námitku podjatosti předsedkyně senátu JUDr. Ladislavy Mentbergové (dále jen „L. M.“)proto, že k němu má negativní vztah, zastává jiné hodnotové postoje, má nepřátelský postoj k osobám, které se vrátily z emigrace do České republiky, neeticky se chovala k různým osobám (B., Š.), byla ve spojení s JUDr. Sváčkem, který ovlivňoval řízení v neprospěch žalobce, a podporovala útoky JUDr. Sváčka na žalobce, odvolací soud uvedl, že tuto námitku nemá za opodstatněnou, dále poukázal na a postupoval podle (věc projednal a rozhodl).

II. Dovolání a vyjádření k němu

19. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce 30. listopadu 2023 dovolání (M20-26)

, požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení.

20. Dovolatel namítá (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ) a vytýká oběma soudům (dále označené) vady řízení.

21. K přípustnosti dovolání ve smyslu argumentuje dovolatel tím, že při vznesení námitky pojatosti (v dané věci dne 13. září 2023 ohledně L. M.) se y osvědčující důvody podjatosti řádně nečtou k důkazu. Totéž se stalo u obvodního soudu při posuzování podjatosti P. F. Takový postup soudu odporuje právu na spravedlivý proces i ustálené (v dovolání označené) judikatuře Nejvyššího soudu (od které se odvolací soud odchýlil).

22. Dovolatel rovněž namítá, že oba soudy neprovedly jím namítané opomenuté důkazy, takže není jasné, z jakých skutkových okolností soud vycházel a není tudíž jasný ani skutkový podklad pro závěry a hodnocení soudu, čímž došlo k porušení jeho základních práv a svobod.

23. „Další dovolací důvody“ (týkající se jak usnesení odvolacího soudu z 13. září 2023, tak usnesení obvodního soudu z 9. května 2023) spočívají podle dovolatele v tom, že:

a) Co do žaloby na obnovu řízení

[1]

Obvodní soud

úmyslně neprovedl včas navržené [podáním z 12. května „2022“ (správně 2020)] důkazy.

[2] Obvodní soud opřel zamítavý výrok o nepravdivá tvrzení, která uvedl v odstavcích 19 až 22 odůvodnění svého usnesení. Navíc je prokázáno, že se soudy v původním řízení s navrženými důkazy ani vypořádat nemohly, neboť ve spisovém přehledu je „díra“, která oba usvědčuje z „dokumentárního podvodu“.

Obvodní soud tak kryje podvod; nelze hodnotit důkazy, které soud neviděl a vidět nemohl („díra ve spisu“). Odvolací soud pak vše „přikryl“ a sofistikovaně odůvodnil zjevnou nespravedlnost.

b) Co do žaloby pro zmatečnost z důvodu dle :

[1]

Obvodní soud úmyslně neprovedl včas navržené důkazy k prokázání podjatosti P. F.

[2] Obvodní soud úmyslně zamlčel v odstavci 18 usnesení rozhodné skutečnosti, které žalobce tvrdil a prokazoval, čímž zkreslil skutkový stav v neprospěch žalobce.

[3] Obvodní soud následně úmyslně nesprávně vyhodnotil situaci tak, že nebyly dány důvody k vyloučení P. F. (ač žalobě pro zmatečnost mělo být vyhověno).

III. Přípustnost dovolání

24.

Pro dovolací řízení je rozhodný v aktuálním znění.

25. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání, maje na zřeteli, že v dané věci může být přípustné jen podle

26. Dovolatel výslovně napadá usnesení odvolacího soudu z 13. září 2023 dovoláním „v celém rozsahu“.

27. V té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil usnesení obvodního soudu ve výroku o nákladech řízení a ve druhém výroku napadeného usnesení o nákladech odvolacího řízení Nejvyšší soud dovolání bez dalšího odmítl podle , jelikož přípustnost dovolání proti výroku o nákladech řízení vylučuje ustanovení

28. V té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil usnesení obvodního soudu v zamítavých výrocích o věci samé, neplatí pro dovolání žádné z omezení přípustnosti vypočtených v Nejvyšší soud nicméně v této části dovolání odmítl jako nepřípustné podle a 2 , když oproti mínění dovolatele nedovodil rozpor napadeného rozhodnutí s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a neshledává dovolání přípustným ani pro některý z dalších případů vymezených v

29. Především Nejvyšší soud uvádí, že dovolatel oběma soudům vytýká (poměřováno obsahem dovolání obsahujícím tvrzení o porušení ústavních práv dovolatele) postupy, jimiž mu v průběhu řízení o žalobě pro zmatečnost a o žalobě na obnovu řízení odňaly možnost před soudem jednat (zmatečnost dle ). Poukazem na (namítnutou) podjatost předsedkyně senátu odvolacího soudu L. M. vystihuje dovolatel pro dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu též důvod zmatečnosti dle Takové (tvrzené) zmatečnostní vady ale podle věty druhé nejsou způsobilým dovolacím důvodem a pro jejich posouzení proto nelze připustit dovolání. Srov. k tomu též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 32/2003 Sb. rozh. obč., jehož závěry se prosazují i v režimu ve znění účinném od 1. ledna 2013, jak dokládá např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč. [usnesení jsou (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu].

1) K důvodu obnovy řízení

30. V rozsahu, v němž se dovolání týká

žaloby na obnovu řízení argumentuje dovolatel ve prospěch závěru, že neprovedené důkazy měly být provedeny i v tomto řízení a že šlo o důvod obnovy řízení.

31. Ustálenou judikaturou k tzv. opomenutým důkazům [k výkladu věty druhé (jež určuje, že soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede)] je především rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. října 1998, sp. zn. , uveřejněný pod číslem rozh. obč. (dále jen „R 39/1999“), nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2008, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 71/2009 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 71/2009“), anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. srpna 2018, sp. zn. , uveřejněný pod číslem rozh. obč. (dále jen „R 83/2019“). Z judikatury Ústavního soudu srov. např. nález ze dne 6. prosince 1995, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 80/1995 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo nález ze dne 13. září 1999, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 122/1999 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu [nálezy jsou (stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu zmíněné níže) dostupné i na webových stránkách Ústavního soudu].

32. Z R 39/1999, R 71/2009 a R 83/2019 plyne, že soud neprovede důkazy, které jsou pro věc nerozhodné a nemohou směřovat ke zjištění skutkového stavu věci (ke zjištění skutečností předvídaných skutkovou podstatou právní normy), jakož i důkazy, které jsou zjevně nabízeny jen proto, aby řízení bylo účelově prodlouženo (důkazy pro rozhodnutí bezvýznamné). Stejně tak neprovede důkazy, které byly pořízeny nebo opatřeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy (důkazy nezákonné).

33. V poměrech dané věci oba soudy vyšly z toho, že důkazy, které žalobce nabízel jako důvod obnovy řízení dle , jsou těmi, jež nabízel soudům i v nalézacím řízení [a ty je neprovedly jako důkazy nepotřebné (nadbytečné)].

34. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu nejsou takové důkazy ve smyslu „novými důkazy“ (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2009, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 66/2010 Sb. rozh. obč.), ani důkazy, které žalobce „bez své viny nemohl použít v původním řízení“ (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. března 2009, sp. zn. ). To, že nešlo ani o případ podle (o důkazy, „které nemohly být provedeny v původním řízení“) je zjevné (o situaci, kdy provedení důkazů bránila překážka objektivní povahy, nešlo a dovolatel to ani netvrdil).

35. Napadené usnesení je s těmito závěry v souladu.

36. Zbývá dodat, že provádět v řízení o povolení obnovy řízení důkazy, které bez ohledu na to, co jimi může být prokázáno, zjevně nesplňují předpoklady dle nebo b/ , žádný smysl nemá.

2) K důvodu zmatečnosti

37. Také v posouzení způsobu, jakým se soudy vypořádaly s důvodem zmatečnosti dle , je napadené rozhodnutí souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

38. Již z usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč., se s přihlédnutím k argumentu „a maiori ad minus“ (od většího k menšímu) podává, že nejsou-li bez dalšího vyloučeni z projednávání a rozhodnutí příslušné věci (jen proto, že u takového soudu působí) soudci soudu, jenž vystupuje za stát (coby spornou stranu) v občanském soudním řízení (proti namítajícímu účastníku) jako jeho organizační složka, pak důvodem vyloučení soudce soudu prvního stupně samo o sobě nemůže být ani to, že u soudu vyššího stupně (odvolacího soudu, nadřízeného či nejblíže společně nadřízeného soudu) dříve vykonal stáž. K rozlišení mezi pojmy „nadřízený soud“ a „odvolací soud“ srov. též stanovisko pléna Nejvyššího soudu z 27. června 1996, Plsn 1/96, uveřejněné pod číslem 48/1996 Sb. rozh. obč.

39. Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč.) též platí, že soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce. Srov. též nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 20/2015 Sb. rozh. obč.

40. Ani z tohoto judikatorního rámce napadené usnesení nevybočuje (co do výroku potvrzujícího zamítnutí žaloby pro zmatečnost).

41. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. února 2026

JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu