Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 73/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Jana Musila o ústavní stížnosti V. H., zastoupené Mgr. Filipem Kábrtem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, proti rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2018, č. j. -209, a Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. 5. 2018, č. j. -150, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9 jako účastníků řízení a vedlejších účastníků řízení: S. U. U. a nezl. Ch. Ch. U., takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 9 svěřil výrokem I. napadeného rozsudku nezletilého vedlejšího účastníka do péče matky (stěžovatelky), výrokem II. upravil styk otce (vedlejšího účastníka) s nezletilým, uložil otci přispívat na výživu nezletilého s účinností od 1. 3. 2017 částkou 5 000 Kč měsíčně (výrok III.), zaplatit vzniklý nedoplatek na výživném (výrok IV.) a rozhodl rovněž o náhradě nákladů řízení.

Proti výroků II., III. a IV. nalézacího soudu podala stěžovatelka včasné odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze napadeným rozsudkem, kterým potvrdil rozhodnutí nalézacího soudu o styku; výrok o vyživovací povinnosti změnil tak, že snížil výživné na částku 3 000 Kč měsíčně. Vzhledem ke snížení výživného doznal změny i výrok IV. o dlužném výživném.

Včas podanou ústavní stížností napadá stěžovatelka v záhlaví uvedené rozsudky nalézacího i odvolacího soudu. Stěžovatelka především polemizuje s rozhodnutím odvolacího soudu, který snížil výživné pro jejího nezletilého syna (v době rozhodnutí Ústavního soudu krátce dvouletého); namítá, že rozsudek městského soudu je nesrozumitelný a nelogický v úvahách o možnostech a schopnostech otce. Podle stěžovatelky jsou celkové příjmy vedlejšího účastníka vyšší a vyšší mělo být i výživné.

Stěžovatelka odkazuje na nálezovou judikaturu Ústavního soudu, která se týká řádného odůvodnění rozsudku; je přesvědčena, že v jejím případě bylo v důsledku "dosti laxního přístupu odvolacího soudu" porušeno její právo zaručené v d a Úmluvy o ochraně lidských práv a lidských svobod. Odvolací soud rozhodl vnitřně rozporně, nezabýval se dostatečným způsobem daňovým přiznáním vedlejšího účastníka, jeho skutečnými příjmy, možnostmi a schopnostmi ani jeho chováním ke stěžovatelce, které musela řešit policie.

Ústavní soud se podrobně seznámil s napadenými rozhodnutími a dospěl k závěru, že obecné soudy postupovaly v intencích procesních předpisů, svá rozhodnutí odůvodnily dostatečným způsobem a do ústavních práv stěžovatelky nezasáhly.

Stěžovatelka vyjadřuje ve své ústavní stížnosti především nespokojenost s rozhodnutím odvolacího soudu, který snížil výživné pro jejího nezletilého syna, což samo o sobě nemůže být důvodem pro zásah Ústavního soudu. Odvolací soud podrobně odůvodnil ve svém rozsudku, proč považuje za reálný příjem vedlejšího účastníka částku 30 000 Kč měsíčně a vypořádal se i s jeho daňovým přiznáním; vysvětlil rovněž, proč v souzené věci nelze použít fikci násobku životního minima pro určení výživného. Nezletilému účastníkovi jsou teprve dva roky, nenavštěvuje ani předškolní zařízení a podle soudu je částka 3 000 Kč měsíčně jako výživné odpovídající. Uvedený (a řádně odůvodněný) závěr nepřísluší Ústavnímu soudu přezkoumávat.

Na rozdíl od stěžovatelky nepovažuje Ústavní soud přístup odvolacího soudu za "laxní" a důvodům jeho rozhodnutí rozumí. Rozsudek odvolacího soudu obsahuje veškeré náležitosti podle a v žádném případě netrpí takovými nedostatky, které by měly Ústavní soud vést k závěru o nepřezkoumatelnosti, či dokonce o porušení ústavních práv stěžovatelky.

S ohledem na shora uvedené Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky; proto na základě výše uvedených důvodů stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. ledna 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu