Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 4082/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Teplárny Liberec, a.s., Dr. Milady Horákové 641/34a, Liberec, zastoupené JUDr. Petrem Wünschem, Italská 27, Praha 2, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2018, č. j. 4 As 209/2018-34, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 6. 6. 2018, č. j. 59 A 3/2018-49, rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu ze dne 27. 10. 2017 sp. zn. OÚPSŘ 263/2017-330-rozh a Rozhodnutí Magistrátu města Liberec, odboru stavebního úřadu ze dne 25. 7. 2017, č. j. SURR/7130/083874/17-So, Cj MML 156821/17, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Ústavnímu soudu byl dne 12. 12. 2018 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí orgánů státní moci.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Stěžovatelka v rámci správního řízení vedeného před stavebním úřadem Magistrátu města Liberec ve věci stavebníka - Společenství vlastníků bytů Nad Školou 1408, domáhajícího se změny způsobu vytápění objektu č. p. 1384, podala námitky, v nichž poukazovala na to, že nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby stavební úřad stavbu povolil. Za stěžejní pochybení stavebníka stěžovatelka považovala tu skutečnost, že nebyl doložen energetický posudek, který by prokazoval, že pro stavebníka vzhledem k nákladům na výstavbu a provoz lokálního zdroje vytápění není ekonomicky přijatelné, aby nadále pro účely zásobování bytového domu tepelnou energií jako zdroj využíval soustavu zásobování tepelnou energií v Liberci. Nebyla tak splněna podmínky vyplývající z ustanovení § 16 odst. 7, zákona o ochraně ovzduší.

Stavební úřad námitky stěžovatelky zamítl svým rozhodnutím ze dne 25. 7. 2017, č. j. SURR/7130/083874/17-So CJ MML 152736/17, kterým zároveň vydal stavební povolení pro stavbu. Stěžovatelkou podané odvolání Krajský úřad Libereckého kraje, odbor územního plánování a stavebního úřadu, svým rozhodnutím ze dne 27. 10. 2017, sp. zn. ., zamítl. Následně podanou žalobu Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci svým rozsudkem ze dne 6. 6. 2018, č. j. -49 zamítl. O podané kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 26. 9. 2018, č. j. -34, tak, že ji zamítl.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti relativně podrobně rozvedla, proč považuje stavebníkem předložené ekonomické posouzení za nevyhovující. Všechny dotčené orgány státní moci ve svých rozhodnutích konstatovaly toliko nepřípustnost této námitky z formálních důvodů. Podle jejich posouzení byla stěžovatelka účastníkem stavebního řízení jen v rozsahu souvisejícím s právem věcného břemene.

Stěžovatelka má za to, že shora popsaným postupem došlo k zásahu do jejích základních práv a svobod, jež jsou jí garantovány , a d.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je v řízení o ústavní stížnosti fyzické osoby "jen" ochrana ústavnosti, a nikoliv zákonnosti [ , písm. d) y]. Ústavní soud v tomto řízení není povolán k přezkumu aplikace podústavního práva a může tak činit jen tehdy, jestliže současně shledá porušení základního práva či svobody, protože základní práva a svobody vymezují nejen rámec normativního obsahu aplikovaných právních norem, nýbrž také rámec jejich ústavně konformní interpretace a aplikace. Interpretace zákonných a podzákonných právních norem, která nešetří základní práva v co nejvyšší míře, při současném dodržení účelu aplikovaných právních norem, anebo interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, pak znamenají porušení základního práva či svobody.

Ústavní soud má za to, že podstatou předmětné ústavní stížnosti je posouzení účastnických práv stěžovatelky ve správním potažmo soudním řízení. Z odůvodnění napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2018, č. j. -34, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 6. 6. 2018, č. j. -49, přitom vyplývá, že tyto se touto problematikou podrobně zabývaly a na jejich odůvodnění tak lze ve stručnosti odkázat. Ústavní soud je toho názoru, že stěžovatelka v Ústavní stížnosti toliko replikuje své námitky, s nimiž se obecné soudy řádně vypořádaly a jejichž přehodnocování mu v zásadě nepřísluší.

Z výše vyložených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl v souladu s ustanovením jako návrh zjevně neopodstatněný

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. ledna 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu