Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 4057/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti T. T., zastoupeného Mgr. Ivou Dvořákovou, advokátkou se sídlem Baarova 1594/16, 415 01 Teplice, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 13 Co 82/2018-814 ze dne 4. 10. 2018 o návrhu stěžovatele na odklad jeho vykonatelnosti, takto:

Vykonatelnost výroku I. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. -814 ze dne 4. 10. 2018 se odkládá do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.

Odůvodnění

Stěžovatel dne 10. 12. 2018 podal ústavní stížnost proti v záhlaví označenému rozsudku krajského soudu. Z něj Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Teplicích rozsudkem č. j. -757 ze dne 6. 4. 2018 rozhodl ve věci úpravy péče a výživy tak, že nezletilé děti stěžovatele svěřil do péče matky a stěžovateli stanovil povinnost počínaje dnem 7. 2. 2014 hradit výživné na nezletilého J. ve výši 12.000 Kč měsíčně a na nezletilou L. ve výši 9.000 Kč měsíčně. Dluh na výživném za období od 7. 2. 2014 do 31. 3. 2018 ve výši 588 620 Kč soud zavázal stěžovatele zaplatit v šesti splátkách ve výši 100 000 Kč s poslední splátkou ve výši 88 620 Kč, a to v intervalu šesti měsíců, počínaje měsícem následujícím po doručení rozsudku stěžovateli, pod hrozbou ztráty výhody splátek.

V záhlaví označeným rozsudkem krajský soud k odvolání matky změnil rozsudek okresního soudu tak, že stěžovatele zavázal přispívat na výživu nezletilého J. za období od 1. 3. 2014 do 31. 8. 2017 částkou 22 000 Kč měsíčně a s účinností od 1. 9. 2017 částkou 27 000 Kč měsíčně a na výživu nezletilé L. za období od 1. 3. 2014 do 31. 8. 2018 částkou 20 000 Kč měsíčně a s účinností od 1. 9. 2018 částkou 25 000 Kč měsíčně. Dluh na výživném krajský soud určil pro nezletilého J. ve výši 781 000 Kč a pro nezletilou L. ve výši 626 000 Kč se stanovením splátek po 50 000 Kč měsíčně pro každé dítě, tj. celkem 100 000 Kč měsíčně, a to pod hrozbou ztráty výhody splátek.

V ústavní stížnosti stěžovatel mimo jiné navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Stěžovatel v té souvislosti uvedl, že odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí nemůže být v rozporu s jakýmkoli důležitým veřejným zájmem a výkon předmětného rozhodnutí by pro něj znamenal nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout nezletilým dětem. Zahájení exekuce k vymožení dlužného výživného v celkové výši přesahující 1 000 0000 Kč a dále k vymožení výživného nad rámec hrazených měsíčních plateb je dle názoru stěžovatele zřejmě likvidační, pročež mu reálně hrozí stav platební neschopnosti. Výkon rozhodnutí by paradoxně znemožnil řádné plnění vyživovací povinnosti i k dalším oprávněným osobám.

Podle může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

Ústavní soud posoudil návrh stěžovatele a dospěl k závěru, že podmínky pro odložení vykonatelnosti jsou v posuzované věci splněny. V projednávané věci Ústavní soud přihlédl především k citelnému, více jak dvojnásobnému navýšení výživného krajským soudem v porovnání s rozsudkem nalézacího soudu, a tím i vyměření podstatně vyššího dluhu na výživném. Kombinace splátek běžného a dlužného výživného pak představuje významný zásah nejen celkově do majetkové sféry stěžovatele, ale potenciálně i do schopnosti stěžovatele pokračovat v řádném hrazení výživného, v čemž lze nepochybně shledat veřejný zájem. Ústavní soud současně neshledal, že by jiným osobám mohla odložením vykonatelnosti vzniknout závažná újma. Potřeby nezletilých dětí stěžovatele jsou mj. i s ohledem na jejich věk dostatečně uspokojovány dosavadním plněním výživného ze strany stěžovatele podle rozsudku okresního soudu, který je předběžně vykonatelný ( ).

Z výše uvedených důvodů tedy Ústavní soud podle ve spojení s odložil vykonatelnost výroku I. v záhlaví citovaného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem. K odložení vykonatelnosti druhého výroku o nákladech řízení nepřikročil, protože jím nebyla stanovena žádná povinnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 16. ledna 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu