Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 37/19

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti Společenství vlastníků Těrlicko 403 se sídlem v Těrlicku, Májová 403/36, zastoupeného Mgr. Markem Ježkem, advokátem se sídlem v Českém Těšíně, Tovární 1707/33, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 11. 2018, sp. zn. 5 Cmo 218/2018, za účasti Vrchního soudu v Olomouci jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 15. 8. 2018, č. j. S 6322/RD56/KSOS, Fj 63142/2018/KSOS, částečně vyhověl návrhu podaného jménem stěžovatele a vymazal z rejstříku společenství vlastníků jednotek tři členy stěžovatelova statutárního orgánu (výboru).

Vrchní soud v Olomouci odmítl usnesením ze dne 20. 11. 2018, sp. zn. , mj. odvolání stěžovatele proti usnesení krajského soudu podle jako odvolání podané někým, kdo k tomu není oprávněn.

Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhl zrušení uvedeného usnesení vrchního soudu, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručeného právo na soudní a jinou právní ochranu podle d; zejména namítá, že odvolací soud nesprávně odmítl jeho odvolání proti usnesení krajského soudu.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jeho projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") - v projednávané věci k takovému závěru nedospěl.

Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita, která se odráží ve formálním požadavku vyčerpání všech procesních prostředků, jež zákon k ochraně práva poskytuje. Vedle toho má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti ( y), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce až tehdy, nebyla-li základní práva respektována ostatními orgány veřejné moci. V konkrétní a praktické podobě se tak realizuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci. Z uvedené zásady subsidiarity ústavní stížnosti proto vyplývá též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci; to znamená, že ústavní stížnost představuje krajní prostředek k ochraně práva, který nastupuje až tehdy, jestliže náprava před jinými orgány veřejné moci již není standardním postupem možná (srov. např. nález

sp. zn.

). Ochrana ústavnosti totiž není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž náleží všem orgánům veřejné moci.

V souzené věci přichází k ochraně zájmů stěžovatele v úvahu institut žaloby pro zmatečnost, který je koncipovaný jako mimořádný opravný prostředek a má sloužit k možnému zrušení pravomocného rozhodnutí soudu, které trpí vadami, jež představují porušení základních principů soudního řízení, případně je takovými vadami postiženo řízení rozhodnutí předcházející. Žalobou pro zmatečnost lze podle napadnout mimo jiné rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání.

Byl-li stěžovatel přesvědčen, že vrchní soud učinil vadný závěr o odmítnutí jeho odvolání, měl dosáhnout přezkoumání napadeného rozhodnutí z důvodů, které uvádí v ústavní stížnosti, v řízení před obecnými soudy, tedy ještě před podáním ústavní stížnosti. Tím, že žaloba pro zmatečnost podána nebyla, nevyčerpal stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práv poskytuje.

Na základě výše uvedeného soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ustanovení jako návrh nepřípustný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. ledna 2019

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj