Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3691/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Jana Musila o ústavní stížnosti stěžovatelky S. K., zastoupené Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem, sídlem nám. 28. října 1898/9, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. srpna 2018 č. j. 4 To 250/2018-2069 a usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 25. června 2018 č. j. 3 T 60/2012-2060, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Břeclavi, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně a Okresního státního zastupitelství v Břeclavi, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, jimiž došlo dle jejího tvrzení k porušení jejích ústavních práv vyplývajících z d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z obsahu ústavní stížností napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatelka byla rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi (dále jen "okresní soud") ze dne 21. 6. 2012 č. j. -1775 uznána vinnou pro zločin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle a odst. 2 písm. b) a d) , , ve znění pozdějších předpisů. Toho se dopustila, stručně řečeno, tak, že jako majitelka lékárny prodávala nadměrné množství vyjmenovaných léků, obsahujících pseudoefedrin, přičemž z prodaného množství a okolností prodeje jí muselo být zřejmé, že tyto léky slouží k výrobě pervitinu. Napadeným usnesením zamítl okresní soud stěžovatelčin návrh na povolení obnovy řízení. Ten stěžovatelka opírala o seznámení se s novým rozhodnutím Soudního dvora Evropské unie, z něhož mimo jiné vyplývá, že do účinnosti Nařízení č. 1259/2013 nebylo možné léčivé přípravky obsahující pseudoefedrin považovat za prekurzory. Dle okresního soudu jde však o argumentaci čistě právní, týkající se změny judikatury a právního výkladu jednotlivých pojmů.

3. Proti uvedenému usnesení podala stěžovatelka stížnost, kterou Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením zamítl. Ten ve shodě s okresním soudem označil stěžovatelčiny námitky za právní, upozorňující na změnu právního názoru (byť závazného) jiného soudu. Taková skutečnost může být uplatněna v rámci jiného opravného prostředku, nikoliv však v řízení o povolení obnovy řízení. Z judikatury Nejvyššího soudu navíc vyplývá, že stěžovatelčino odsouzení obstojí i ve světle nové judikatury Soudního dvora Evropské unie.

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že v původních odsuzujících rozhodnutích bylo (nesprávné) označení právního předpisu uvedeno přímo v tzv. skutkové větě a z tohoto předpisu byla dovozena povaha předmětné látky jako prekurzoru. Nejde tedy jen o právní hodnocení, ale přímé označení údajně trestného jednání. Dle stěžovatelky jde o obdobnou situaci, jako by došlo ke zrušení či změně rozhodnutí, za jehož "maření" byl pachatel odsouzen. V takové situaci by šlo o důvod pro povolení obnovy řízení. Ostatně povahu předmětných léčiv jako zdroje prekurzoru soudy v původním řízení nijak právně nehodnotily. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

7. Ústavní soud se plně ztotožnil se závěry napadených rozhodnutí. Dle ustálené judikatury nemůže být pozdější změna právního názoru v jiném řízení důvodem pro obnovu řízení [srov. např. usnesení ze dne 7. 5. 1998

sp. zn.

(U 40/11 SbNU 315), ze dne 15. 4. 2004

sp. zn.

(U 20/33 SbNU 417), nebo ze dne 8. 10. 2015

sp. zn.

, totožně rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2001 sp. zn. 82/2001; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Z toho důvodu neplatí ani stěžovatelčino přirovnání k případům trestného činu maření soudního rozhodnutí, neboť důvodem obnovy řízení v těchto věcech je změna právního názoru přímo v daném konkrétním řízení.

8. Jinak platí obecná zásada, že judikatura (a tím více její změny) je absolutně (kasačně) závazná pouze v daném řízení (nejde proto o jinou zásadu - tzv. incidentní retrospektivitu judikaturního odklonu). Ústavní pořádek negarantuje právo na zpětnou úpravu právního výsledku řízení, mimo systém opravných prostředků. Nad rámec právě uvedeného lze pak poznamenat, že stěžovatelka nijak v ústavní stížnosti nebrojila proti klíčovému závěru krajského soudu, dle nějž s ohledem na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017 č. j. -110 stěžovatelčino odsouzení obstojí i ve světle nové judikatury Soudního dvora Evropské unie.

9. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. ledna 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu