Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 4035/18

Ústavní soud rozhodl bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatelky, Mgr. Hany Kaňkové, zastoupené JUDr. Kateřinou Skálovou, advokátkou, se sídlem v Jihlavě, Bezručova 7proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2018 č. j. -38 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 6. 2018 č. j. -44, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Svou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva, a to právo na spravedlivý proces podle d (dále jen "") a právo vlastnit majetek, plynoucí z y. Dále namítá porušení a odst. 3y, y a y. Stěžovatelka tento zásah spatřuje zejména v tom, že soudní orgány nedostály své povinnosti náležitě poskytnout ochranu jejím subjektivním právům, která byla porušena v územním řízení o umístění stavby z důvodů kumulace vadné aplikace norem procesního i hmotného práva,

2. Ústavní soud z podané ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zjistil, že Městský úřad Pelhřimov, odbor výstavby svým územním rozhodnutím umístil stavbu označenou jako Výstavba dvou rybníků Pod Hájkem v k. ú. Služátky u Pelhřimova. Odvolání stěžovatelky proti tomuto rozhodnutí bylo neúspěšné stejně jako její správní žaloba a kasační stížnost. Obecné soudy svými napadenými rozhodnutími neshledaly v postupu správních úřadů žádnou nezákonnost. Nejvyšší správní soud v napadeném rozhodnutí vysvětlil stěžovatelce, že hranice pozemku nemůže být dána stromy. Sama skutečnost, že souvislý porost stromů přesahuje hranici lesního pozemku, nevypovídá nic o tom, kde se hranice pozemků nachází. Úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem byla hranice řádně vytyčena. V územním řízení pak jde pouze o umístění stavby do území a stanovení jejích základních parametrů. Tato dokumentace nepředstavuje dokumentaci, na jejímž základě bude probíhat realizace stavby v případě vydání stavebního rozhodnutí.

3. Podle stěžovatelky soudy dospěly k vadnému výkladu povinnosti správního orgánu zjišťovat skutečný stav vlastnictví, v dané věci průběhu vlastnické a držebnostní hranice. Jak Krajský soud v Českých Budějovicích, tak Nejvyšší správní soud podle ní měly pominout, že správní orgány nesplnily svou povinnost zjištění skutečného stavu věci, kterou mají i v případě nečinnosti účastníka stavebního řízení. Stěžovatelka tvrdí nesprávné právní posouzení v odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu. Podle stěžovatelky nelze popřít a ani ničím vyvrátit, že v posuzovaném případě předložila spolehlivý důkaz o vlastnictví lesa, avšak stavební úřady si protiprávně přisvojily právo se tímto důkazem nezabývat přesto, že ustanovení § 87 odst. 1 stavebního zákona jim stanoví povinnost účelně spojit jednání o žádosti stavebníka o umístění stavby s ohledáním na místě. Stěžovatelka poukazuje na to, že katastrální mapa, tj. kartografický obraz pozemků, nepřesný v řádu nejlépe decimetrů a nejhůře až metrů, nemůže sloužit k vymezení hranice věcí nemovitých (včetně jejich součástí a příslušenství) na zemském povrchu, nad ním, anebo pod ním. Nad to podle stěžovatelky není jasné, co se vůbec rozumí "hranicí" pozemků. Stěžovatelka poukazuje na to, že bylo třeba hranice vytyčit v terénu, aby bylo možno opravdu spravedlivě a poctivě hodnotit, co opravdu je nebo není lesem stěžovatelky, a co opravdu je nebo není ostatní plochou/jinou plochou stavebníka rybníků.

4. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), a ústavní stížnost je přípustná ( a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

5. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud dlouhodobě deklaruje, že není součástí soustavy obecných soudů, a do jeho pravomocí nespadá možnost instančního přezkumu jejich rozhodnutí (viz např. nález ze dne 1. 2. 1994

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

6. Ústavní soud však ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že není oprávněn zasahovat do jurisdikce obecných soudů, neboť není vrcholným článkem jejich soustavy ( a y). Dále zdůraznil subsidiární charakter ústavní stížnosti jako prostředku ochrany základních práv a svobod i princip minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů veřejné moci [srov. nález

sp. zn.

ze dne 3. 6. 2003 (N 75/30 SbNU 203); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní soud k zásahu do pravomoci obecných soudů přistoupí pouze v případě, že na podkladě individuální ústavní stížnosti zjistí zásah do základních práv a svobod jedince.

7. Ústavní soud shledal, že stěžovatelka nepředložila žádné ústavně relevantní argumenty, kterými by přesvědčivě brojila proti napadeným rozhodnutím na ústavněprávní rovině. Stěžovatelka jen opakuje tvrzení z řízení před obecnými soudy s tím, že nesouhlasí s tím, jak obecné soudy interpretovaly podústavní právo a skutkové okolnosti jejího případu. Obecné soudy se však pečlivě zabývaly námitkami stěžovatelky a náležitě vysvětlily, proč shledaly napadená správní rozhodnutí zákonnými.

8. Z toho důvodu Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovatelčiny argumenty nedosahují ústavního rozměru, pročež její ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. ledna 2019

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu