Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2217/2024

29 Cdo 2217/2024-2358

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v konkursní věci úpadce P. W., zemřelého 9. prosince 2016, za účasti dědičky úpadce P. W.-A., zastoupené Mgr. Michalem Mlezivou, LL.M., advokátem, se sídlem v Mostě, Vítězslava Nezvala 2498/17, PSČ 434 01, o zrušení konkursu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání konkursní věřitelky M. K., zastoupené JUDr. Jiřím Císařem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Revoluční 551/6, PSČ 400 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. března 2024, č. j. -2236, takto:

Dovolání sezamítá.

Odůvodnění:

1. Usnesením

ze dne 21. března 2023, č. j. -2087

, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „konkursní soud“) [mimo jiné] zrušil konkurs na majetek úpadce (P. W.), neboť ten v jeho průběhu zemřel (bod I. výroku) a uložil správci konkursní podstaty (A. K.), aby po právní moci bodu I. výroku usnesení vydal zůstatek na účtu konkursní podstaty ve výši 8 464 152,77 Kč úpadcově univerzální dědičce (P. W.-A.) [bod II. výroku].

2. K odvolání konkursních věřitelů 1/ M. K. (dále též jen „věřitelka M. K.“) a 2/ REALIS-INVEST, s. r. o. (dále jen „společnost R“) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. března 2024, č. j. -2236, potvrdil usnesení konkursního soudu v bodu I. výroku (první výrok) a změnil bod II. výroku jen tak, že uložil správci konkursní podstaty, aby zůstatek na účtu konkursní podstaty ve výši 8 464 152,77 Kč vydal úpadcově univerzální dědičce ve lhůtě 3 měsíců od právní moci výroku o zrušení konkursu, nikoliv dříve než 3 dny před uplynutím této doby (druhý výrok).

3. Odvolací soud – odkazuje na , , a , o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), a , . a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ) – uzavřel, že konkursní soud rozhodl správně o zrušení konkursu, neboť v jeho průběhu úpadce zemřel a současně byla schválena zpráva o dosavadních výsledcích konkursu; zároveň konkursní soud nepochybil, jestliže rozhodl, že částka ve výši 8 464 152,77 Kč bude poukázána univerzální dědičce úpadce. Ve vztahu k bodu II. výroku odvolací soud doplnil lhůtu, v níž má správce konkursní podstaty vydat univerzální dědičce uvedenou částku.

4. Proti usnesení odvolacího soudu podala dovolání věřitelka M. K. Dovolatelka vymezuje přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení , (dále též jen „ “), v aktuálním znění, argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, popřípadě by měly být dovolacím soudem posouzeny jinak. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil konkursnímu soudu k dalšímu řízení.

5. Konkrétně dovolatelka (podle obsahu) předestřela Nejvyššímu soudu k řešení otázku, zda měly být univerzální dědičce vydány prostředky z konkursní podstaty a zda příjem z nájemného (specifikované) nemovitosti představuje příjem konkursní podstaty.

6. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatelka argumentuje tím, že konkursní soud nemůže nahrazovat rozhodování o dědickém právu. Částka 8 464 152,77 Kč měla být složena do soudní úschovy, a to až do doby, kdy příslušný dědický soud v Německu rozhodne v dědickém řízení po úpadci, jelikož pouze ten může určit, zda finanční prostředky náleží univerzální dědičce úpadce; konkursní soud měl pouze pravomoc zaslat dědickému soudu usnesení, kterým schválil zprávu o dosavadních výsledcích konkursu správce konkursní podstaty. Nadto nájemné získané původním konkursním správcem za pronájem nemovitosti nikdy netvořilo příjem konkursní podstaty, a to i za dobu po datu úmrtí úpadce, tudíž jej nelze vydat do dědického řízení nebo přímo univerzální dědičce úpadce. V konkursním řízení se soudy obou stupňů totiž nezabývaly tím, že (v dovolání specifikovaném) trestním řízení byly nemovitosti policejním orgánem zajištěny z důvodu, že jsou výnosem z trestné činnosti. Nakládání s nemovitostí formou jejího pronájmu za dobu, kdy tyto nemovitosti byly (neoprávněně) zapsány v konkursní podstatě, je v rozporu se zákonem.

7. Dovolatelka má dále za to, že úkony soudu a správce konkursní podstaty, učiněné v době od úmrtí úpadce dne 9. prosince 2016, jsou právně neúčinné, neboť úpadce v důsledku úmrtí ztratil způsobilost být účastníkem řízení a dosud nebyl určen jeho právní nástupce. Usnesení konkursního soudu o procesním nástupnictví ze dne 24. ledna 2019, č.j. -1332, totiž podle dovolatelky doposud nenabylo právní moci.

8. Společnost R ve vyjádřeních ze dne 19. prosince 2024 a 6. ledna 2025 navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, popřípadě zamítl.

9. Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z , bodu 1. a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ). Srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“) pod číslem 16/2009 (dále jen „R 16/2009“).

10. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu může být přípustné jen podle , ve spojení s O případ dle v dané věci nejde; srov. k tomu též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. listopadu 2008, sp. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč.

11. Povahu měnícího výroku usnesení odvolacího soudu má jen ta část druhého výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud změnil bod II. výroku usnesení konkursního soudu tak, že určil (doplnil) správci konkursní podstaty lhůtu k plnění. Argumentace dovolatelky se však této části výroku netýká.

12. Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným (podle ve spojení s a odst. 3 ) k řešení otázky zásadního právního významu, zda lze při zrušení konkursu podle ZKV vydat výtěžek zpeněžení dědici úpadce (za situace, kdy řízení o projednání dědictví po zemřelém úpadci je již skončeno), neboť jde o otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.

13. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

14. Nejvyšší soud v dalších úvahách vychází z obsahu konkursního spisu, zejména pak z toho, že:

[1] Konkursní soud prohlásil konkurs na majetek úpadce usnesením ze dne 1. října 2004, č. j. -24.

[2] Úpadce zemřel v průběhu konkursního řízení dne 9. prosince 2016 na území Spolkové republiky Německo. Z přípisu Okresního soudu ze Starnbergu ze dne 4. prosince 2017 (č. l. 1205) se podává, že jediným potomkem úpadce je dcera P. W.-A.

[3] Usnesením ze dne 24. ledna 2019, č.j. -1332, konkursní soud rozhodl, že namísto zemřelého úpadce bude v řízení pokračováno s jeho dcerou coby univerzální dědičkou. Odvolání společnosti R proti tomuto usnesení odmítl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. června 2020, č. j. -1596. Usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne 23. července 2020.

[4] Usnesením ze dne 17. dubna 2019, č. j. -1380, konkursní soud ustanovil Mgr. Jana Faltejska opatrovníkem univerzální dědičky pro řízení, jelikož se jí nepodařilo doručit písemnost na její známou adresu v cizině.

[5] Usnesením ze dne 19. srpna 2020, č. j. -1661, konkursní soud (mimo jiné) odvolal opatrovníka univerzální dědičky z jeho funkce (bod I. výroku) a ustanovil JUDr. Pavla Marečka opatrovníkem univerzální dědičky pro řízení, jelikož se jí nepodařilo doručit písemnost na její známou adresu v cizině (bod III. výroku).

[6] Usnesením ze dne 22. září 2020, č. j. -1691, konkursní soud odmítl odvolání společnosti R proti usnesení konkursního soudu ze dne 17. dubna 2019, č. j. -1380, pro opožděnost. Toto rozhodnutí potvrdil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. ledna 2021, č. j. -1793; rozhodnutí nabyla právní moci dne 3. března 2021.

[7] Usnesením ze dne 29. října 2021, č. j. -1870, konkursní soud (mimo jiné) schválil zprávu o dosavadních výsledcích konkursu ze dne 10. srpna 2020 (bod I. výroku). K odvolání dovolatelky a společnosti R potvrdil uvedené usnesení Vrchního soud v Praze usnesením ze dne 12. července 2022, č. j. -2010; rozhodnutí nabyla právní moci dne 11. 8. 2022.

[8] Dne 13. září 2022 sdělil Okresní soud ve Starnbergu (č. l. 2068), že dědické řízení po úpadci je skončeno; podle osvědčení uvedeného soudu o dědickém právu ze dne 4. září 2017 (č. l. 2080 p.v.) je univerzální dědičkou úpadce P. W.-A.

15. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, pro věc rozhodném (srov. opět R 16/2009):

§ 29 (ZKV)

(1) Správce podává soudu a věřitelskému výboru zprávy o zpeněžování majetku z podstaty. Konečnou zprávu spolu s vyúčtováním své odměny a výdajů předloží soudu po zpeněžení majetku z podstaty. Odměnu a výdaje vyúčtují i zvláštní správci a zástupce správce, jakož i ti, kdo byli soudem v průběhu řízení funkce správce zproštěni.

(2) Soud přezkoumá konečnou zprávu o zpeněžení majetku z podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů, odstraní po slyšení správce shledané chyby anebo nejasnosti a uvědomí o konečné zprávě a vyúčtování úpadce a konkursní věřitele. Upozorní přitom, že do 15 dnů ode dne, kdy konečná zpráva a vyúčtování byly vyvěšeny na úřední desce soudu, mohou proti nim podat námitky.

(3) Konečnou zprávu a vyúčtování projedná soud při jednání, ke kterému obešle správce, úpadce a konkursní věřitele, kteří podali námitky, a věřitelský výbor, a rozhodne o ní usnesením, které jim doručí a vyvěsí na úřední desce soudu.

§ 44 (ZKV)

(…)

(2) Jestliže úpadce zemřel v průběhu konkursu, podá správce zprávu o dosavadních výsledcích konkursu a předloží ji soudu; při vyhotovení zprávy se postupuje přiměřeně podle § 29 odst. 1. Předloženou zprávu soud přezkoumá přiměřeně podle § 29 odst. 2 a 3; na místo úpadce vstupují do řízení jeho dědici, a není-li jich, stát. Po schválení zprávy soud zruší konkurs a zprávu postoupí soudu, který projednává dědictví.

16. Judikatura Nejvyššího soudu je ohledně výkladu ustanovení § 29 a § 44 odst. 2 ZKV ustálena v následujících závěrech:

17. Prostřednictvím úpravy obsažené v § 44 odst. 2 ZKV se v konkursním řízení promítá princip, podle kterého nároky proti zemřelému úpadci mohou být vyřešeny pouze v rámci projednání dědictví; konečné řešení tedy v takovém případě není na konkursním soudu, ale na soudu projednávajícím dědictví. Před tím, než konkursní soud postoupí věc k řešení soudu projednávajícímu dědictví, však v konkursním řízení musí učinit některé procesní úkony, konkrétně procesní úkony stanovené v § 44 odst. 2 ZKV. Především je zapotřebí, aby správce konkursní podstaty zpracoval zprávu o dosavadních výsledcích konkursu; při jejím vyhotovení a předložení postupuje správce konkursní podstaty přiměřeně podle 29 odst. 1 ZKV (který se týká konečné zprávy o zpeněžení majetku z konkursní podstaty). Konkursní soud musí podanou zprávu přezkoumat a rozhodnout o ní, přičemž opět postupuje přiměřeně podle § 29 ZKV (podle pravidel o schválení konečné zprávy o zpeněžení majetku z konkursní podstaty); za zemřelého úpadce vstupují v této fázi konkursního řízení do řízení jeho známí dědicové, popřípadě stát (při odúmrti). Po schválení zprávy soud zruší konkurs. Smrt úpadce tedy sama o sobě není důvodem pro zrušení konkursu. Musí k ní přistoupit ještě další právní skutečnosti, zejména schválení zprávy o dosavadních výsledcích konkursu. Jde tedy o zvláštní („složený“) důvod zrušení konkursu. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2025, sp. zn. .

18. Posouzení podoby zprávy o dosavadních výsledcích konkursu podle § 44 odst. 2 ZKV se při akcentu kladeném zákonem na přiměřenou aplikaci úpravy týkající se (v § 29 ZKV) konečné zprávy o zpeněžení majetku z konkursní podstaty nutně odvíjí od určení „přiměřených“ a povahou věci daných odchylek od náležitostí konečné zprávy o zpeněžení majetku z konkursní podstaty. Zpráva o dosavadních výsledcích konkursu (obdobně jako konečná zpráva) neřeší otázku způsobu a rozsahu uspokojení pohledávek konkursních věřitelů; to bude věcí soudu projednávajícího dědictví (při úmrtí v době od 1. ledna 2014 pozůstalost). K tomu srov. opět usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. .

19. Jak se podává již ze závěrů obsažených ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, sp. zn. , uveřejněném pod číslem rozh. obč. [srov. bod III., str. 347 (171)], zatímco při úmrtí dlužníka před prohlášením konkursu na jeho majetek se postupuje (přiměřeně) podle , smrt úpadce ve druhé, realizační, fázi konkursního řízení řeší § 44 odst. 2 ZKV. K tomu srov. dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2021, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 7/2022 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 7/2022“), a literaturu v důvodech tohoto rozhodnutí odkazovanou.

20. Věcně mohou být nároky proti zemřelému úpadci vyřešeny pouze v rámci projednání pozůstalosti, přičemž v zásadě přichází v úvahu likvidace pozůstalosti ve smyslu a násl. , o zvláštních řízeních soudních. V každém případě konečné řešení (vypořádání úpadcových dluhů) již není na konkursním soudu, ale na soudu projednávajícím pozůstalost. Z výše řečeného se podává, že postup podle ZKV je postupem výjimečným, vyvolaným smrtí úpadce, nadto postupem, v jehož důsledku nedojde (nemůže dojít) k naplnění účelu konkursu ( ZKV) ani cíle konkursu ( ZKV), neboť konkursní řízení na jeho základě skončí bez zřetele k tomu, zda došlo ke zpeněžení majetku náležejícího do konkursní podstaty a aniž bude proveden rozvrh již dosaženého výtěžku zpeněžení majetku konkursní podstaty mezi konkursní věřitele. O tom, že konkursní řízení končí (ve shodě s ZKV) nejpozději právní mocí usnesení o zrušení konkursu, v literatuře ani v judikatuře žádné pochybnosti nejsou. Při (pozůstalostním soudem případně nařízené) likvidaci předlužené pozůstalosti se účast věřitelů zůstavitele (dřívějšího úpadce) odvíjí od nového přihlašování pohledávek do pozůstalostního řízení s možným jiným (i širším) okruhem přihlášených věřitelů (srov. a násl. z. ř. s.). K tomu srov. opět R 7/2022.

21. Ohledně významu usnesení o schválení konečné zprávy je judikatura Nejvyššího soudu ustálena v závěru, že nabude-li právní moci usnesení o schválení konečné zprávy, je zásadně vyloučeno, aby se soudy problematikou, k jejímuž řešení je konečná zpráva primárně určena, zabývaly v konkursu později, např. při vydání rozvrhového usnesení či při vydání usnesení o zrušení konkursu. Námitkami, které měly zaznít při projednání a schválení konečné zprávy, se soud v rozvrhovém usnesení již nezabývá. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2003, sp. zn. , uveřejněné pod č. rozh. obč. (dále jen „R 48/2004“), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2016, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 134/2017 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 134/2017“).

22. V takto ustaveném právním rámci činí Nejvyšší soud k dovolatelkou položeným otázkám následující závěry:

23. Po úmrtí úpadce již není možné uspokojit nároky konkursních věřitelů v rámci konkursního řízení; správce konkursní podstaty v souladu s § 44 odst. 2 ZKV vypracoval zprávu o dosavadních výsledcích konkursu, kterou konkursní soud schválil za přiměřeného užití § 29 odst. 2 a 3 ZKV, přičemž namístě zemřelého úpadce jednal s jeho dědičkou zastoupenou ustanoveným opatrovníkem. Dědické řízení vedené ve Spolkové republice Německo bylo v době vydání napadeného usnesení odvolacího soudu již skončeno, přičemž podle osvědčení Okresního soudu ve Starnbergu ze dne 4. září 2017 o dědickém právu (Erbschein) je jedinou (univerzální) dědičkou úpadce P. W.-A. Z uvedeného je zřejmé, že § 44 odst. 2 větu poslední ZKV nelze aplikovat (zprávu o dosavadních výsledcích konkursu nelze postoupit soudu, který projednává dědictví, neboť dědictví již bylo projednáno).

24. Nároky proti dosavadnímu úpadci tak nelze věcně projednat a uspokojit ani v konkursním řízení, ani v (již skončeném) dědickém řízení; smyslu právní úpravy v takovém případě odpovídá závěr odvolacího soudu, že dosavadní výtěžek zpeněžení je třeba vydat dědicům úpadce (v projednávané věci univerzální dědičce), kteří zároveň převzali odpovědnost za dluhy úpadce s tím, že věřitelé úpadce musí své nároky znovu uplatnit přímo proti těmto osobám. Na tom nic nemění okolnost, že dědické (pozůstalostní) řízení nebylo v projednávané věci vedeno před českým soudem [k uznání rozhodnutí o dědictví srov. článek 39 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 4. července 2012, č. 650/2012, o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení]. Bez právního významu je i skutečnost, že univerzální dědička úpadce se zdržuje v zahraničí; vzhledem k tomu, že na žádost správce konkursní podstaty písemně sdělila (s úředně ověřeným podpisem) číslo svého bankovního účtu (srov. návrh správce konkursní podstaty na zrušení konkursu ze dne 9. března 2023, č. l. 2086), není dán žádný z důvodů tzv. soluční úschovy (srov. , , a a násl. z. ř. s.).

25. Jinak řečeno, bylo-li řízení o pozůstalosti po zemřelém úpadci (zůstaviteli) pravomocně skončeno, vydá konkursní soud v rámci usnesení o zrušení konkursu podle § 44 odst. 2 ZKV dosavadní výtěžek zpeněžení konkursní podstaty osobám, jimž bylo potvrzeno nabytí dědictví; konkursní věřitelé musí své nároky znovu uplatnit vůči těmto osobám, na které přešly dluhy zůstavitele.

26. Námitkou dovolatelky, že označené nájemné není příjmem konkursní podstaty (a nemá proto být vydáno univerzální dědičce úpadce), se v rámci usnesení o zrušení konkursu nelze zabývat. Z ustálené rozhodovací praxe plyne, že po pravomocném schválení konečné zprávy nemůže být otázka, zda uvedené částky spadají do příjmů konkursní podstaty, znovu otevřena (srov. R 48/2004 a R 134/2017). Tento závěr ustálené judikatury platí i pro případ schvalování zprávy o dosavadních výsledcích konkursu po úmrtí úpadce, jak plyne z přiměřeného užití § 29 odst. 2 a 3 ZKV; ani v případě zrušení konkursu podle § 44 odst. 2 ZKV tak nelze zpochybňovat závěry pravomocně schválené zprávy o dosavadních výsledcích konkursu.

27. Na průběh dovolacího řízení a rozhodnutí o dovolání rovněž nemá vliv skutečnost, že soudní exekutor Mgr. Jiří Král, Exekutorský úřad Ostrava, exekučním příkazem (k provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky) ze dne 27. června 2024, č. j. 043 EX 1291/24-28, postihl pohledávku univerzální dědičky úpadce na vydání částky 8 464 152,77 Kč z konkursní podstaty pro účely vymožení pohledávky oprávněného (společnosti R) ve výši 363 548 834,27 Kč.

28. Námitkou, že jsou neúčinné úkony soudu a správce konkursní podstaty, které byly učiněny v době od úmrtí úpadce dne 9. prosince 2016, neboť úpadce v důsledku úmrtí ztratil způsobilost být účastníkem řízení a dosud nebyl určen jeho právní nástupce (usnesení konkursního soudu o procesním nástupnictví ze dne 24. ledna 2019, č.j. -1332, totiž podle dovolatelky doposud nenabylo právní moci), vystihuje dovolatelka z obsahového hlediska tzv. zmatečnostní vadu podle K těmto typům vad přihlíží Nejvyšší soud (vyplývají-li ze spisu) u přípustného dovolání z úřední povinnosti ( ), takže se v poměrech dané věci zabýval i tím, zda odvolací řízení je takovou vadou vskutku postiženo. Z obsahu konkursního spisu se nicméně podává (srov. odstavec 14 [3] odůvodnění shora), že o procesním nástupnictví na straně úpadce bylo pravomocně rozhodnuto a univerzální dědičce byl též řádně ustanoven opatrovník.

29. Jelikož se ze spisu nepodávají ani jiné vady řízení a současně se dovolatelce prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání zamítl ( část věty před středníkem ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 1. 2026

Mgr. Hynek Zoubek

předseda senátu