Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3032/17

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti FAU s. r. o., sídlem Pekařská 1639/79A, Opava, zastoupené JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem sídlem Českobratrská 1403/2, Ostrava, proti výroku II. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. července 2017, č. j. 22 Af 1/2015-85, spojené s návrhem na zrušení § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a Generálního ředitelství cel, sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

I.

Stěžovatelka se v podané ústavní stížnosti domáhá zrušení výroku II. v záhlaví označeného rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, a to pro porušení jejích ústavně zaručených základních práv podle , a d (dále jen " ").

Z ústavní stížnosti a k ní přiloženého napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem vyhověl stěžovatelčině žalobě a zrušil výrokem I. rozhodnutí vedlejšího účastníka ze dne 13. 11. 2014, č. j. 30014-2/2014-900000-304.5 a č. j. 29966-2/2014-900000-304.5, vydaná ve věcech spotřební daně. Výrokem II. uložil vedlejšímu účastníkovi povinnost zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení 25 602 Kč.

Proti nákladovému výroku rozsudku krajského soudu stěžovatelka namítá, že v dané věci byl v důsledku aplikace , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), porušen princip rovnosti účastníků, a proto navrhuje, aby Ústavní soud tuto právní úpravu zrušil. Napadená právní úprava podle stěžovatelky znevýhodňuje soukromé subjekty vůči subjektům veřejnoprávním - tím, že stanoví tarifní hodnotu 50 000 Kč pro výpočet náhrady nákladů řízení před správními soudy, které se tak nevypočítávají jako v případě civilního řízení z hodnoty posuzované věci. V mnoha případech však i ve správním soudnictví lze stanovit hodnotu posuzované věci a stěžovatelka tím byla zkrácena na náhradě nákladů řízení o 90 480 Kč bez DPH.

Uvedenou námitku vznášela stěžovatelka již v řízení před krajským soudem, který v odůvodnění napadeného rozsudku konstatoval, že § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu zaručuje náhradu nákladů řízení v nikoliv nepřiměřené výši a nepředstavuje základní zásah do majetkových práv stěžovatelky ani porušení práva na spravedlivý proces. V této souvislosti odkázal krajský soud na několik rozhodnutí Ústavního soudu, kterými nebyla protiústavnost předmětné části advokátního tarifu shledána jako protiústavní (usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 3. 2014,

sp. zn.

, ze dne 16. 6. 2015,

sp. zn.

, ze dne 14. 3. 2017,

sp. zn.

a ze dne 30. 5. 2017,

sp. zn.

, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz).

II.

Ústavní soud nejprve zkoumal splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky až , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

III.

Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že ústavní stížnost je ve smyslu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno a z něj vycházející (obdobná) ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou nebo neopodstatněnou.

Ústavní soud konstatuje, že obdobnou věcí téže stěžovatelky se zabýval již v řízení vedeném pod

sp. zn.

. V uvedeném řízení byla podána z hlediska obsahu a vymezení rozhodné materie téměř identická ústavní stížnost (sepsaná stejným advokátem) a soud uplatnil obdobnou argumentaci ve svém rozhodnutí jako v nyní posuzované věci. O této ústavní stížnosti Ústavní soud již dříve rozhodl, a to tak, že ji jako zjevně neopodstatněnou usnesením ze dne 24. 10. 2017,

sp. zn.

, odmítl. Od závěru o zjevné neopodstatněnosti vysloveném v tomto rozhodnutí Ústavního soudu není důvodu se v nyní projednávané věci odchýlit. Bylo by přitom zbytečné znovu opakovat to, co již bylo řečeno, a proto Ústavní soud stěžovatelku odkazuje na odůvodnění citovaného usnesení, které jí bylo řádně doručeno.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Návrh na zrušení , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), Ústavní soud odmítl, jelikož má akcesorickou povahu a sdílí tak osud ústavní stížnosti [ ve spojení s ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. ledna 2019

Jiří Zemánek v. r.

předseda senátu