Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 60/2022-19

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ladislavou Olbrechtovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 7 104 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 12. 1. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh žalobkyně, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 000 Kč od 23. 12. 2021 do 11. 1. 2022 a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč, a částky 900 Kč a 3 204 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 600 Kč na účet číslo VS: 1511006022, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 12. 1. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Návrh žalobkyně, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 000 Kč od 23. 12. 2021 do 11. 1. 2022 a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč, a částky 900 Kč a 3 204 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 600 Kč na účet [číslo] VS: 1511006022, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 3 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 000 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč, a dále částek 900 Kč a 3 204 Kč s odůvodněním, že žalobkyně je oprávněným poskytovatelem spotřebitelského úvěru ve smyslu § 169 odst. 1 ZoSÚ, je vedená v seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeném Českou národní bankou a poskytla žalovanému dne 19. 11. 2021 na jeho žádost ze dne 19. 11. 2021 a na základě smlouvy o úvěru spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč splatný původně dne 22. 12. 2021. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila s řádnou pečlivostí schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Metodika posouzení úvěruschopnosti aplikovaná žalobkyní vychází jednak z jejich vnitřních předpisů, jež byly vyhodnocovány ze strany ČNB v rámci řízení o udělení licence nebankovního poskytovatele spotřebitelských úvěrů, dále pak z ostatních doporučení ČNB, konkrétně z jejich benchmarků a dále z individuálních stanovisek ČNB přímo adresovaných žalobkyni. Posouzení úvěruschopnosti se skládá z celé řady jednotlivých kroků zaznamenaných ve skóringové kartě, přičemž se jedná o a) preskóring vycházející ze statistického modelu, kdy se posuzuje např. věk žadatele, obec a kraj bydliště, kvalita a časová osa žádosti, apod., zde získal žalovaný skóre převyšující práh ve výši 355 a splnil tak první nutnou podmínku pro poskytnutí úvěru; b) příjmy – na základě žalovaným poskytnutých podkladů (výpisy z účtu za období 7/21 a 8/21, doklad o přijetí transakce za období 6/21 a výplatní páska za období 9/21) žalobkyně vypočetla průměrný čistý měsíční příjem žalovaného ve výši minimálně 21 270 Kč, přičemž ověřila, že příjem žalovaného nepochází výhradně z dávek od státu, ale z jeho pracovní činnosti; c) výdaje – informace o výdajích žalovaného žalobkyně získala z prohlášení žalovaného a ze statistického modelu vycházejícího z dat publikovaných ČSÚ, přičemž výpočtem a porovnáním individuálních dat žalobkyně zjistila a ověřila měsíční výdaje žalovaného ve výši 6 053 Kč na bydlení a energie a 5 764 Kč na osobní výdaje; d) registry – za účelem zjištění dosavadního plnění závazků a případné míry zadluženosti žalovaného žalobkyně provedla lustraci centrální evidence exekucí (0 záznamů) a insolvenčního rejstříku (0 záznamů) a ověřila úvěrovou zprávu z registru úvěrů REPI, z níž zjistila informaci o pravidelných měsíčních splátkách žalovaného ve výši 1 992 Kč, žalobkyně pak vzala v úvahu i fakt, že žalovaný jiné úvěry v minulosti u žalobkyně řádně splatil; e) propočty životního minima a volných prostředků žalovaného ve vztahu k jeho schopnosti úvěr splácet byly provedeny metodou zátěžového testování negativních scénářů na schopnost splácet úvěr (např. ztráta zaměstnání, záporná amortizace úrokových sazeb apod.), a to každého modelu s kladným výsledkem, tj. že by žalovaný disponoval nezbytnými prostředky na splacení úvěru i za situací, kdy by se mu příjem snížil, zvedly by se úrokové sazby, apod. Totožnost žalovaného pak žalobkyně před poskytnutím úvěru vícekrokově ověřila, a to registrační a ověřovací platbou ve výši 1 Kč a OP. Žalovaný do podání žaloby na úhradu úvěru ničeho neuhradil, dle smlouvy o úvěru žalobkyně odeslala žalovanému doporučenou poštou dvě upomínky k úhradě, za něž byla žalovanému dle úvěrové smlouvy naúčtována náhrada vynaložených nákladů ve výši 450 Kč, resp. 650 Kč. Žalovaný na tyto upomínky nereagoval, žalobkyně proto předala pohledávku k inkasnímu řízení, za což byla žalovanému naúčtována dle úvěrové smlouvy náhrada nákladů ve výši 1 500 Kč. Dalšími náklady jsou pak částky vynaložené na odesílání SMS a emailových upomínek a telefonování žalovanému po splatnosti, představují je toliko žalobkyní vynaložené a již zaplacené sumy za účelem kontaktování žalovaného ve snaze se s ním domluvit na splacení jeho dluhu, přesný výpočet účelně vynaložených nákladů žalobkyně přiložila k důkazu. Dále, protože žalovaný nesplnil své povinnosti z čl. 7 a 7.3 úvěrové smlouvy, mu byla naúčtována smluvní pokuta ve výši 2 x 450 Kč, což je jako 30 % jistiny v souladu s § 121 ZoSÚ. Konečně se za poskytnutí úvěru žalovaný zavázal uhradit žalobkyni poplatek ve výši 3 204 Kč, který je jednorázový a v čase za žádných okolností neroste, nejedná se o úrok; z výnosu z poplatku žalobkyně pokrývá fixní náklady na posouzení úvěruschopnosti žalovaného (odměny pracovníků, poplatky za dotazy do registrů apod.). Žalovanému byla dne 30. 12. 2021 odeslána upomínka a výzva k zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil ani k datu 24. 3. 2022, tj. k datu doplňujícího vyjádření žalobkyně učiněného na výzvu soudu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci výzvou ze dne 14. 3. 2022 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle , (dále jen „ “) souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle předpokládat, že s tímto postupem soudu souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena dne 4. 4. 2022. Žalovaný na výzvu nereagoval. Proto soud vycházel z předpokladu, že žalovaný s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě.

4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy založenými žalobkyní, a to označenými jako:

-) výpis z obchodního rejstříku žalobkyně ze dne 15. 7. 2021, z něhož se mimo jiné podává, že předmětem podnikání žalobkyně je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru;

-) předsmluvní informace ze dne 19. 11. 2021, z níž soud zjistil, že žalovanému byly žalobkyní poskytnuty informace o věřiteli spotřebitelského úvěru, o základních vlastnostech a nákladech spotřebitelského úvěru, o dalších důležitých právních aspektech a dodatečné informace poskytované v případě uvádění finančních služeb na trh na dálku;

-) smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 11. 2021, z níž soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání úvěr ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr do 30 dnů jednorázově vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 39 % ročně, jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč a další poplatky (v případě prodlení poplatek ve výši 450 Kč za první upomínku k úhradě dlužné částky a ve výši 650 Kč za druhou upomínku, poplatek ve výši 1 500 Kč za náklady spojené s předáním a vymáháním pohledávky inkasní agenturou), pokuty (pro případ porušení některé z povinností stanovených v čl. 7 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 15 % z jistiny úvěru za každé porušení) a jiné platby dle ceníku jako nedílné součásti úvěrové smlouvy, RPSN byla ke dni uzavření smlouvy vypočtena na 832 000 % nebo v případě řádného splácení na 1 916 %, celková částka, kterou se žalovaný zavázal uhradit ke dni splatnosti, byla vyčíslena na 6 300 Kč;

-) sken OP klienta, z něhož soud zjistil, že žalovaný poskytl žalobkyni fotografii OP;

-) Centrální evidence exekucí – výsledek vyhledávání dotazu (neoficiální, neověřený výpis), že pro FO žalovaného nebyly k 19. 11. 2021 nalezeny exekuční tituly;

-) „ název celé jméno žalovaného“ (bez data a určení zaměstnavatele), že obnos k výplatě na účet za neurčené období činil 28 189 Kč;

-) výpis z účtu žalovaného za období červenec 2021, z níž soud zjistil, že žalovaný obdržel na účet od právnická osoba anonymizováno částku 19 217 Kč, a že počáteční zůstatek na účtu činil 1 593,31 Kč a konečný zůstatek činil 20 810,31 Kč;

-) výpis z účtu žalovaného za období srpen 2021, z níž soud zjistil, že žalovaný obdržel na účet od právnická osoba anonymizováno částku 18 453 Kč, a že počáteční zůstatek na účtu činil 20 810,31 Kč a konečný zůstatek činil 516,29 Kč;

-) výpis z účtu žalovaného za období září 2021, z níž soud zjistil, že žalovaný obdržel na účet od právnická osoba anonymizováno částku 19 221 Kč, a že počáteční zůstatek na účtu činil 516,29 Kč a konečný zůstatek činil - 776,76 Kč;

-) posouzení úvěruschopnosti žadatele, z níž soud zjistil, že žalobkyně zaznamenala tyto informace: 1) vstupní údaje o žalovaném – identifikační údaje, zaměstnavatele právnická osoba anonymizováno, výši příjmu 21 270 Kč/měs zjištěnou z výpisu z účtu/výplatní pásky, 0 dětí, výdaje ve výši 13 809 Kč (bydlení 5 553 Kč, energie 500 Kč, osobní 5 764 Kč, jiné půjčky 1 992 Kč), rozdíl příjmů a výdajů ve výši 7 641 Kč vyšší než řádná splátka ve výši 3 840 Kč; 2) pre-skóring se statistickými ukazateli a jejich ohodnocení a skóre, jehož výsledek byl stanoven na 560 (minimum 355); 3) výpočet životního minima dle , kdy žalobkyně porovnala vypočtené nutné životní minimum v částce 3 860 Kč a vypočtené volné prostředky v částce 9 385 Kč; 4) zátěžové testování schopnosti splácet úvěr při negativních scénářích, kterými byli pokles příjmů při důchodu, pokles příjmů při ztrátě zaměstnání, zvýšení výpůjčních úrokových sazeb a záporná amortizace; 5) ověření v registrech – CEE (nemá exekuci), ISIR (0 záznamů), registr úvěrů REPI (celkem po splatnosti 4 760 Kč, napůjčováno 20 460 Kč, zbývá 20 434 Kč, otevřených smluv 3, otevřeno vymáhání 0), registr kradených dokladů MV ČR (0 záznamů); 6) celkový výsledek – sumarizace – veškeré uvedené skóringové parametry byly splněny;

-) výpisy z účtu žalobkyně za období říjen 2021 a listopad 2021, z nichž soud zjistil, že dne 14. 10. 2021 žalovaný zaslal žalobkyni bezhotovostním bankovním převodem částku ve výši 1 Kč a dne 19. 11. 2021 zaslala žalobkyně žalovanému bezhotovostním bankovním převodem částku 3 000 Kč;

-) upomínka k úhradě dluhu ze dne 30. 12. 2021 včetně podacího lístku ze dne 30. 12. 2021, z nichž soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru ve výši 4 290 Kč do 4. 1. 2022;

-) poslední upomínka před předáním na vymáhání ze dne 12. 1. 2022 včetně podacího lístku ze dne 12. 1. 2022, z nichž bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru ve výši 8 300 Kč do 17. 1. 2022;

-) poslední výzva před žalobou ze dne 24. 1. 2022 včetně podacího lístku ze dne 24. 1. 2022, z nichž soud zjistil, že společnost právnická osoba, pověřená žalobkyní k vymáhání pohledávky za žalovaným, vyzvala žalovaného k úhradě pohledávky z půjčky ve výši 9 800 Kč do 31. 1. 2022;

-) rozpis účelně vynaložených nákladů, z něhož soud zjistil, že náklady (poštovné, materiál, pracovník, internet, nájem, kancel. potřeby, vybavení, elektřina, energie) na první upomínku činily 445,82 Kč (stanoveny pak byly na 450 Kč), náklady na druhou upomínku 636,23 Kč (stanoveny pak byly na 650 Kč) a náklady na inkaso činily 2 354,92 Kč (stanoveny pak byly na 1 500 Kč).

5. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 19. 11. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání úvěr ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr do 30 dnů jednorázovou platbou vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 39 % ročně, jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč a další poplatky (pro případ prodlení žalovaného s vrácením úvěru byl sjednán poplatek ve výši 450 Kč za první upomínku k úhradě dlužné částky a ve výši 650 Kč za druhou upomínku, dále byl sjednán i poplatek ve výši 1 500 Kč za náklady spojené s předáním a vymáháním pohledávky inkasní agenturou), pokuty (pro případ porušení některé z povinností stanovených v čl. 7 úvěrové smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 15 % z jistiny úvěru za každé porušení) a jiné platby dle ceníku jako nedílné součásti úvěrové smlouvy. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal uhradit ke dni splatnosti, byla vyčíslena na 6 300 Kč. Dne 19. 11. 2021 žalobkyně poskytla žalovanému předsmluvní informace o úvěru. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž tento proces, jakož i získané údaje, zaznamenala do y označené jako posouzení úvěruschopnosti žadatele. V této ě žalobkyně uvedla: 1) vstupní údaje o žalovaném, tj. identifikační údaje, zaměstnavatele právnická osoba anonymizováno, výši příjmu 21 270 Kč/měs zjištěnou z výpisu z účtu/výplatní pásky, 0 dětí, výdaje ve výši 13 809 Kč (bydlení 5 553 Kč, energie 500 Kč, osobní 5 764 Kč, jiné půjčky 1 992 Kč), rozdíl příjmů a výdajů ve výši 7 641 Kč vyšší než řádná splátka ve výši 3 840 Kč; 2) pre-skóring se statistickými ukazateli a jejich ohodnocení a skóre, jehož výsledek byl stanoven na 560 (minimum 355); 3) výpočet životního minima dle , kdy žalobkyně porovnala vypočtené nutné životní minimum v částce 3 860 Kč a vypočtené volné prostředky v částce 9 385 Kč; 4) zátěžové testování schopnosti splácet úvěr při negativních scénářích, a to při poklesu příjmů při důchodu, poklesu příjmů při ztrátě zaměstnání, zvýšení výpůjčních úrokových sazeb a záporné amortizaci; 5) ověření v registrech – CEE (nemá exekuci), ISIR (0 záznamů), registr úvěrů REPI (celkem po splatnosti 4 760 Kč, napůjčováno 20 460 Kč, zbývá 20 434 Kč, otevřených smluv 3, otevřeno vymáhání 0), registr kradených dokladů MV ČR (0 záznamů); a dospěla k celkovému výsledku, že veškeré uvedené skóringové parametry byly splněny. Z podkladů, které měla žalobkyně k dispozici při zapisování údajů do y označené jako posouzení úvěruschopnosti žadatele, a které předložila k důkazu (výpisy z účtu žalovaného za období červenec 2021 – září 2021 a výplatní páska) se podává, že v červenci 2021 obdržel žalovaný od právnická osoba anonymizováno částku 19 217 Kč, v srpnu 2021 částku 18 453 Kč a v září 2021 částku 19 221 Kč, přičemž v červenci 2021 činil počáteční zůstatek na účtu žalovaného částku 1 593,31 Kč a konečný zůstatek částku 20 810,31 Kč, v srpnu 2021 činil počáteční zůstatek na účtu žalovaného 20 810,31 Kč a konečný zůstatek 516,29 Kč a v září 2021 činil počáteční zůstatek na účtu žalovaného 516,29 Kč a konečný zůstatek - 776,76 Kč; podle blíže neidentifikované výplatní pásky činil obnos k výplatě na účet 28 189 Kč. Totožnost žalovaného ověřila žalobkyně na základě zaslané fotografie jeho občanského průkazu a prostřednictvím registrační a ověřovací platby ve výši 1 Kč. Dne 19. 11. 2021 žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním bankovním převodem úvěr ve výši 3 000 Kč. Protože žalovaný nevrátil úvěr do data splatnosti 22. 12. 2019, vyzvala jej k tomu žalobkyně upomínkami ze dne 30. 12. 2021 a ze dne 12. 1. 2022, za tyto upomínky žalovanému vyúčtovala poplatky ve výši 450 Kč a 650 Kč, a poté žalobkyně předala pohledávku za žalovaným z úvěrové smlouvy k vymáhání inkasní společnosti, za což žalovanému vyúčtovala poplatek ve výši 1 500 Kč. Inkasní společnost zaslala žalovanému poslední výzvu před žalobou dne 24. 1. 2022, kde žalovanému byly vyúčtovány i smluvní pokuty 2 x 450 Kč za porušení smluvních povinností, dle tvrzení žalobkyně za porušení povinností dle a 7.3 úvěrové smlouvy, žalovaný přesto ničeho neuhradil.

6. Podle , (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

8. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

9. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Dle § 75 ZoSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Po právní stránce soud posoudil smluvní vztah žalobkyně a žalovaného jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., když žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání finanční prostředky ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal je do 30 dnů jednorázovou platbou vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 39 % ročně, jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč a další platby dle úvěrové smlouvy, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně uzavřela úvěrovou smlouvu jako podnikatel (§ 420 odst. 1 o. z.) a žalovaný jako spotřebitel (§ 419 o. z.), jedná se zároveň o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ.

18. S ohledem na to, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, měla žalobkyně povinnost před uzavřením úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se přitom posuzuje zejména jeho schopnost splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů; hodnota majetku se přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Pouze v případě, že by z výsledku takového posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, mohla žalobkyně spotřebitelský úvěr poskytnout (srov. § 75 a § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ).

19. V projednávaném případě posuzovala žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru úvěruschopnost žalovaného tak, jak plyne z tzv. skóringové karty (listiny označené jako posouzení úvěruschopnosti žadatele). Pro účely posouzení úvěruschopnosti tedy měla žalobkyně k dispozici pouze výpisy z účtu žalovaného za období červenec 2021 – září 2021 a nijak neidentifikovanou výplatní pásku, dále pak tvrzené, ale neprokázané výsledky lustrace v centrální evidenci exekucí (k důkazu žalobkyně přiložila pouze neoficiální, neověřený dokument s informací o výsledku lustrace), insolvenčním rejstříku a registru úvěrů REPI, a ve zbytku vycházela z prohlášení žalovaného a ze statistických údajů a modelů. Takové zkoumání úvěruschopnosti žalovaného dle názoru soudu nedosahuje standardu, jak jej vyžadují ustanovení § 75 a § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ. Z podkladů, které měla žalobkyně k dispozici, konkrétně pak z výpisů z účtu žalovaného plyne, že žalovaným uváděný zaměstnavatel právnická osoba anonymizováno mu hradil na účet v červenci 2021 částku 19 217 Kč, v srpnu 2021 částku 18 453 Kč a v září 2021 částku 19 221 Kč, v tzv. skóringové kartě je však rozporně uveden příjem ve výši 21 270 Kč/měs; vycházela-li žalobkyně, jak je zjevné, při zjišťování výše příjmu žalovaného i z y označené jako„ název celé jméno žalovaného“, pak je nutno poukázat, že ačkoliv tato obsahově vypadá jako výplatní páska, neobsahuje ani datum vydání, ani období, za které měla být vydána, a ani na ní není uveden zaměstnavatel; opřela-li tak žalobkyně posouzení příjmů žalovaného i o takovou u, pak takový postup bezpochyby nedostál vyžadovaného standardu posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Co se týče výdajů žalovaného, tam dle svých tvrzení žalobkyně vycházela z prohlášení žalovaného a ze statistických údajů a uzavřela, že měsíční výdaje žalovaného činí 5 553 Kč za bydlení, 500 Kč za energie, 5 764 Kč za osobní výdaje a 1 992 Kč za jiné půjčky. Žalobkyně tedy neměla k výdajům žalovaného žádné podklady, ani např. vztahující se k tvrzeným výdajům na bydlení. Žalobkyně nicméně mohla tvrzené výdaje žalovaného ověřit z výpisů z jeho účtu. Tak by zjistila, že se z nich nepodává, že by žalovaný hradil tvrzené výdaje, minimálně tedy nikoliv v tvrzené výši, a zejména pak, a to je nejpodstatnější, že rozdíl mezi příjmy a výdaji žalovaného se v období července 2021 až září 2021 podstatně zmenšoval a v září 2021 dosahoval záporné hodnoty. Jen těžko tak bylo možné na základě těchto podkladů uzavřít, že rozdíl mezi příjmy a výdaji žalovaného dostačuje pro to, aby žalovaný byl schopen splatit spotřebitelský úvěr. S ohledem na tyto skutečnosti není relevantní, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného dále vycházela ze statistických dat a modelů, když již z žalovaným poskytnutých podkladů bylo zcela zřejmé, že existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, a žalobkyně tak spotřebitelský úvěr neměla poskytovat.

20. Soud tak uzavřel, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovaným nezkoumala s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, porušila povinnosti jí uložené § 86 ZoSÚ, jakož i judikaturou (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ), a poskytla spotřebitelský úvěr přesto, že nebyly vyloučeny důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. To vše má za následek neplatnost úvěrové smlouvy, a to neplatnost absolutní (srov. § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 580 a § 588 o. z.). Soud přihlédl k absolutní neplatnosti tohoto právního jednání, aniž by se jí žalovaný dovolal, neboť stanovení relativní neplatnosti by v projednávané věci bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, a to při vědomí smyslu právní úpravy ochrany spotřebitele vybudované na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli úvěru z hlediska ekonomické síly. Rovněž podle judikatury SD EU by sankce za nezjišťování úvěruschopnosti měla být účinná a přiměřená a měla by mít odrazující účinek (C -565/12 Le Crédit Lyonnais).

21. Při závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy je nutno vzájemný vztah mezi účastníky vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel od žalobkyně finanční prostředky ve výši 3 000 Kč a neuhradil žalobkyni ničeho. Žalovaný tak na jistině dluží žalobkyni částku 3 000 Kč. K vrácení částky přitom byl žalovaný prokazatelně vyzván již v rámci první upomínky ze dne 30. 12. 2021, zaslané poštou téhož dne, podle níž měl žalovaný uhradit svůj dluh nejpozději do 4. 1. 2022. Při řádném doručování by se upomínka dle judikatury dostala do dispozice žalovaného nejpozději třetí pracovní den po odeslání, tj. 4. 1. 2022, přičemž soud vyhodnotil, že lhůta pro splnění dluhu do téhož dne, 4. 1. 2022, je nedostatečná, jako dostatečná lhůta se jeví lhůta alespoň 7 dnů, kdy tak žalovaný měl svůj dluh splnit nejpozději do 11. 1. 2022. Protože tak žalovaný neučinil, dostal se do prodlení s vrácením částky 3 000 Kč dne 12. 1. 2022 a dle o. z. má žalobkyně právo i na úrok z prodlení z této částky v žalobou požadované výši 8,5 % ročně, když zákonná výše úroku z prodlení by byla k danému okamžiku vyšší, avšak soud při vázanosti rozsahem podané žaloby v souladu s  nemohl přiznat žalobkyni úrok vyšší, než požadovala. Soud tak výrokem I. zavázal podle o. z. žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 3 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 12. 1. 2022 do zaplacení.; lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle , když soud neshledal žádný důvod pro stanovení delší lhůty, popř. pro plnění ve splátkách. Ve zbytku požadovaných částek a příslušenství pak soud žalobu výrokem II. zamítl, když nárok na jejich zaplacení žalobkyni na základě úvěrové smlouvy pro její absolutní neplatnost nevznikl.

22. Výrok III. o nákladech řízení má oporu v  , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaný měl ve sporu převážný úspěch a měl by tak právo na náhradu nákladů řízení, z obsahu spisu však vyplývá, že mu žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že nikdo nemá na náhradu nákladů řízení právo.

23. Žalobkyně se zaplacení částky celkem ve výši 7 104 Kč s příslušenstvím domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 400 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud výrokem IV. doměřil dle položky 2 bod 2 Sazebníku poplatků žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1 písm. a) Sazebníku poplatků (tj. 1 000 Kč), tedy doplatek ve výši 600 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí ( , o soudních poplatcích).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, když předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží ( ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.