Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2298/18

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem v právní věci stěžovatelů Marie Handschinové a spolku "HABEAS CORPUS", se sídlem Ocelková 643/20, Praha 9, IČ: 70108102, zastoupených JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem se sídlem Nádražní 344/23, Praha 5, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 8 C 286/2017-52 ze dne 18. 1. 2018, usnesení Městského soudu v Praze č. j. 11 Co 99/2018-82 ze dne 5. 4. 2018 a na ochranu před jiným zásahem orgánu veřejné moci spočívajícím v nedoručení zmiňovaných usnesení obecných soudů, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 3. 7. 2018, se stěžovatelé domáhají zrušení usnesení č. j. -52 ze dne 18. 1. 2018, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 nepřipustil zastoupení v řízení žalované Marie Handschinové (dále jen "stěžovatelka") obecným zmocněncem, spolkem "HABEAS CORPUS" (dále jen "stěžovatel"), jakož i usnesení Městského soudu v Praze č. j. -82 ze dne 5. 4. 2018, kterým bylo rozhodnutí soudu prvního stupně k odvolání stěžovatelky potvrzeno. Stěžovatelé tvrdí, že uvedenými soudními rozhodnutími došlo k porušení y, d, , a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a dále písm. a), písm. b), a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Stěžovatelé současně brojí proti postupu obecných soudů, resp. jejich nečinnosti spočívající v tom, že tyto dosud řádně nedoručily napadená rozhodnutí stěžovateli jakožto obecnému zmocněnci stěžovatelky.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost představuje krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, jestliže náprava před jinými orgány veřejné moci již není standardním postupem možná [srov. nález

sp. zn.

ze dne 13. 7. 2000 (N 111/19 SbNU 79), dostupný též na http://nalus.usoud.cz]. Ochrana ústavnosti totiž není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž přináleží všem orgánům veřejné moci (srov. y).

V nyní předložené věci pozornosti Ústavního soudu přitom neuniklo, že ústavní stížnost směřuje, mimo jiné, proti rozhodnutí odvolacího soudu, které lze napadnout dovoláním. Jak Ústavní soud souběžně zjistil [z veřejně přístupných zdrojů (http://infosoud.justice.cz) a dotazem u Nejvyššího soudu], stěžovatelka tento mimořádný opravný prostředek uplatnila. Řízení o dovolání, které podala proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. -82 ze dne 5. 4. 2018, je u Nejvyššího soudu vedeno pod sp. zn. , přičemž dosud nebylo skončeno. Ze shora řečeného tak vyplývá, že v projednávané věci není naplněna podmínka vyčerpání všech relevantních procesních prostředků, které stěžovatelům právní řád k ochraně jejich práv poskytuje ( ). Jinými slovy, stížnostní návrh je ve vztahu k usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. -52 ze dne 18. 1. 2018 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. -82 ze dne 5. 4. 2018 nepřípustný.

K témuž závěru dospěl Ústavní soud i ve vztahu k té části ústavní stížnosti, jež směřovala vůči tzv. jinému zásahu orgánu veřejné moci, spočívajícímu v nedoručení napadených rozhodnutí. Stanovení okruhu osob, jimž měla být napadená rozhodnutí doručována, je totiž přímo závislé na vyřešení otázky, jež je aktuálně předmětem dovolacího řízení, a to zda měl stěžovatel v řízení před obecnými soudy postavení obecného zmocněnce stěžovatelky. Vzhledem k tomu, že výsledek dovolacího řízení není možno v tuto chvíli předjímat, resp. pokud by tak Ústavní soud učinil, nepřípustně by zasahoval do kompetence Nejvyššího soudu, je nutno uzavřít, že ani v tomto ohledu nebyly doposud vyčerpány veškeré procesní prostředky, které zákon stěžovatelům k ochraně jejich práv poskytoval.

Za dané situace Ústavní soud proto stížnostní návrh odmítl dle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. prosince 2018

Tomáš Lichovník v. r.

soudce zpravodaj