Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3885/18

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o návrhu stěžovatele Ing. Jaroslava Vylíčila, bez právního zastoupení, proti rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina, odbor ekonomický č. j. OE 50/2018, KUJI 81070/2018 OE a proti postupu Finančního odboru Městského úřadu v Pelhřimově, spočívajícím v nevytvoření návodu, jak postupovat při platbě poplatku za odpady, když se občan Pelhřimova přestěhuje, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se svým návrhem domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, resp. rozhodnutí, jež tomuto rozhodnutí přechází, protože jím mělo být porušen zákon, a konstatování nezákonnosti v záhlaví popsaného postupu.

2. Stěžovatel uvádí, že napadené rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina bylo "vydáno" 9. 11. 2018. Neuvádí, zda podal proti tomuto rozhodnutí či proti postupu Městského úřadu Pelhřimov, který označuje za nezákonný, správní žalobu. Dále uvádí, že uvedený problém již vyřešil, avšak je přesvědčen, že by měli být úředníci proškoleni, aby sami toto řešení prováděli. Stěžovatel rovněž sdělil, že si nemůže dovolit právníka k zastupování před Ústavním soudem a žádá, aby jej "neodpalovali pro nepříslušnost". Závěrem pak uvádí, že "požadavek na důkladné zpracování návodů k použití u zákonů by měl být imperativ všech rozhodnutí vrcholného právního orgánu, jakým Ústavní soud nepochybně je". Podle stěžovatele by měl být vytvořen mechanizmus doškolování úředníků.

3. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ). Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele. Ústavní soud je tak v rámci řízení o ústavní stížnosti mimo jiné oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích pravomocných, a to i ve smyslu "konečných". V případě, že se stěžovatel domnívá, že napadené rozhodnutí krajského úřadu či postup městského úřadu jsou nezákonné, pak je před případným podáním ústavní stížnosti nezbytné proti němu podat správní žalobu (v případě jejího neúspěchu je pak třeba podat i kasační stížnost). Teprve po vyčerpání tohoto prostředku by byl Ústavní soud příslušný se věcí zabývat.

4. V případě, že by se stěžovatel domáhal toho, aby Ústavní soud uložil zpracování návodů na postup orgánů veřejné správy, pak na základě návrhu fyzické či právnické osoby nemá Ústavní soud jinou pravomoc, než pravomoc rozhodovat o ústavních stížnostech. Ústavní soud poukazuje na to, že mezi jeho pravomoci stanovené v ě a nepatří pravomoc vydávat takovéto pokyny, není totiž příslušný, aby ze své vlastní iniciativy cokoli ukládal orgánům veřejné správy. Tím by překročil své ústavně stanovené pravomoci.

5. Ústavní soud zvážil, zda má stěžovatele vyzvat k tomu, aby odstranil vady svého podání, a to zejména absenci povinného právního zastoupení, avšak dospěl k závěru, že takovýto postup by nemohl ve věci být přínosný. Stěžovatelem napadené rozhodnutí totiž není možno z výše uvedených důvodů napadnout ústavní stížností, neboť je proti němu ústavní stížnost nepřípustná. Na této skutečnosti by odstranění vad podání nemohlo ničeho změnit. Nad to sám stěžovatel možnost obstarat si advokáta vyloučil.

6. Ústavní soud vzhledem k závěru o nepřípustnosti podané ústavní stížnosti postupoval podle a ústavní stížnost v části směřující proti rozhodnutí krajského úřadu rozhodnutím soudkyně zpravodajky jako nepřípustný odmítl. Ve vztahu k požadavku, aby uložil pokyn k zpracování návodů k použití zákonů, vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud soudkyní zpravodajkou návrh stěžovatele odmítl jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. prosince 2018

Kateřina Šimáčková, v. r.

soudkyně zpravodajka