Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 98/2024-B-88

-88

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníků L. G. a N. G., obou zastoupených Mgr. Michaelou Houdkovou, advokátkou, se sídlem v Olomouci, Lazecká 393/70, PSČ 779 00, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o zrušení oddlužení, o dovolání dlužníků proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. července 2024, č. j. , -80, takto:Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

2. Šlo v pořadí o druhé rozhodnutí insolvenčního soudu, když první rozhodnutí – usnesení ze dne 2. června 2023, č. j. -38, kterým bylo rovněž zrušeno schválené oddlužení dlužníků a zastaveno insolvenční řízení – změnil k odvolání dlužníků Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 18. července 2023, č. j. , -49, tak, že se oddlužení dlužníků nezrušuje.

3. K odvolání dlužníků Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu

4. Odvolací soud – cituje , a 2 a , o úpadku a způsobech jeho řešení (), ve znění účinném do 30. září 2024 – po doplnění dokazování označenými listinami přisvědčil závěru insolvenčního soudu, podle něhož jsou dány důvody pro zrušení schváleného oddlužení podle pro porušení povinnosti dlužníků nepřijímat na sebe po schválení oddlužení nové závazky, které by nemohli v době jejich splatnosti splnit. K námitce dlužníků, že nemají závazek z titulu nájmu bytu, odvolací soud uvedl následující. Podle vyjádření právní zástupkyně pronajímatele bytu dlužníci neuhradili na dluh plynoucí z nájemního vztahu ničeho a dluh na nájemném činí 23 403 Kč. I kdyby odvolací soud akceptoval tvrzení dlužníků, že pronajímatel bytu jim doposud nepředložil vyúčtování za služby spojené s nájmem bytu za rok 2023 (v důsledku čehož může být sporná existence nebo výše dluhu spojeného s nájmem bytu za rok 2023), je nesporné, že dlužníci mají vůči pronajímateli bytu závazek ve výši 9 295,59 Kč z titulu nedoplatku nákladů za služby za rok 2022. Přitom z dopisu právní zástupkyně pronajímatele ze dne 9. ledna 2024 adresovaného insolvenční správkyni plyne, že dlužníci obdrželi vyúčtování služeb za rok 2022. Tento závazek dlužníci žádným způsobem nerozporovali a ani netvrdili, že jej uhradili. Jelikož dlužníci nezaplatili dluh, jehož si museli vědomi, lze uzavřít, že v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníkům po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti.

5. Proti usnesení odvolacího soudu podali dlužníci dovolání, jehož přípustnost vymezují ve smyslu , (dále též jen „“), argumentem, ženapadené rozhodnutízávisí na vyřešení otázky procesního práva, která nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena.

6. Odvolacímu soudu dovolatelé vytýkají nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod podle ) a požadují, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

7. Dovolatelé předkládají Nejvyššímu soudu k zodpovězení otázku, jak insolvenční soud postupuje při zjišťování existence peněžitého závazku, který má být důvodem pro rozhodnutí o zrušení schváleného oddlužení podle , a zda se v tomto směru uplatní ustanovení o průběhu řízení, konkrétně , , a

8. Dovolatelé tvrdí, že existence peněžitého závazku dlužníků, jenž byl důvodem pro rozhodnutí o zrušení schváleného oddlužení, nebyla řádně zjištěna, neboť skutková zjištění odvolacího soudu ohledně jeho vzniku nemají oporu v provedeném dokazování.

9. Dovolatelé namítají, že oba soudy učinily závěr o existenci údajné pohledávky pronajímatele výlučně z přípisu právní zástupkyně pronajímatele, jenž vychází z jednostranného tvrzení pronajímatele. Přílohou tohoto sdělení přitom nebyla plná moc, ani žádnéy prokazující existenci uvedené pohledávky. K závěru odvolacího soudu, podle něhož „zcela nesporným zůstává, že dlužníci mají vůči pronajímateli závazek ve výši 9 295,59 Kč na nedoplatku na náklady za služby za rok 2022“, dovolatelé uvádějí, že v řízení nebyla k důkazu provedena žádná, která by prokazovala existenci nájemního vztahu v roce 2022, tím spíše existenci jakékoliv pohledávky pronajímatele. Jestliže oba soudy považovaly pohledávku pronajímatele bez dalšího za zjištěnou, zatížily dovolatele břemenem tvrzení a břemenem důkazním k prokázání negativní skutečnosti (že ničeho nedluží). Podle dovolatelů se soudy při zjišťování jejich závazku vůči pronajímateli „odchýlily od ustanovení a 153 “

10. Pro dovolací řízení je rozhodný v aktuálním znění.

11. Dovolání, které mohlo být přípustné podle , Nejvyšší soud odmítl podle a 2 Učinil tak proto, že dovolatelé mu (oproti svému mínění) nepředkládají k řešení žádnou právní otázku, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu

12. Nejvyšší soud nejprve uvádí, že při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu správné, vychází dovolací soud ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Toto omezení, které se prosazuje u věcného přezkumu dovolání (je-li dovolání přípustné), má vliv i na posouzení způsobilosti dovolací argumentace přípustnost dovolání vůbec založit (srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2022, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 42/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

13. I když dovolatelé ohlašují, že dovolání podávají z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, z obsahu dovolání a z uplatněné dovolací argumentace je zřejmé, že její podstata spočívá výhradně v polemice se skutkovým závěrem, který odvolací soud učinil na základě výsledků provedeného dokazování, a se způsobem, jakým odvolací soud hodnotil provedené důkazy. Prostřednictvím těchto výhrad však dovolatelé (z obsahového hlediska) uplatňují jiný dovolací důvod, než který je uveden v (nepolemizují s právním posouzením věci odvolacím soudem).

14. Ani výhradou, že odvolací soud dovodil existenci jejich závazku vůči pronajímateli „výlučně z přípisu právní zástupkyně“ pronajímatele, dovolatelé nevystihují způsobilý dovolací důvod ( ). K nemožnosti úspěšně napadnout samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ) pak srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i nález Ústavního soudu ze dne 26. září 2017, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 179/2017 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.

15. Přitom skutkové závěry odvolacího soudu Nejvyšší soud nepovažuje za zjevně nepřiměřené nebo vadné. Podle Nejvyššího soudu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními obou soudů neexistuje extrémní rozpor.

16. Jde-li o dovolateli zpochybněný přípis právní zástupkyně pronajímatele ze dne 9. ledna 2024, v něm uvedený celkový dluh z nájemního vztahu se skládal ze tří položek, a sice z dluhu na nájemném a zálohách za služby za rok 2023, z dluhu na nákladech za služby za rok 2022 a z dluhu na náhradě škody (zničené žaluzie a nutná výmalba). I když dovolatelé v odvolání tvrdili, že vůči pronajímateli nemají žádný závazek z titulu nájmu bytu, výslovně zpochybňovali pouze dluh na nákladech za služby za rok 2023 a dluh na náhradě škody. Dlužný nedoplatek na nákladech za služby za rok 2022 nijak nesporovali a ani netvrdili, že tento závazek uhradili.

17. Ve vztahu k vyvrácení existence závazku ve výši 9 295,59 Kč na nedoplatku za služby za rok 2022 nešlo ani o situaci, kdy by dlužníci objektivně nemohli mít k dispozici informace o skutečnostech významných pro rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2016, sp. zn. , a usnesení Ústavního soudu ze dne 8. prosince 2016, sp. zn. ). Dovolatelé mohli existenci tohoto dluhu zpochybnit stejně, jak to učinili v případě dluhu na nájemném a zálohách za služby za rok 2023, k čemuž označili důkazy (nájemní smlouvu, výpisy z účtu, emailovou komunikaci), jimiž se odvolací soud zabýval. Ostatně, o existenci nájemního vztahu (i) v roce 2022 svědčí též korespondenční adresa dlužníků uvedená ve zprávách insolvenčního správce o plnění oddlužení ze dne 20. ledna 2022 a 26. července 2022.

18. Zbývá dodat, že ústředním principem způsobu řešení dlužníkova úpadku oddlužením (jenž má po skončení insolvenčního řízení vyústit v rozhodnutí, jímž bude dlužník zbaven povinnosti k úhradě zbytku svých dluhů) je mimo jiné zodpovědný přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení. Domáhá-li se dlužník dobrodiní osvobození od placení pohledávek, pak je na něm, aby osvědčil, že podmínkám pro osvobození dostál. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2018, sen. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2023, sen. zn. .

19. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o zastavení insolvenčního řízení (v bodě II. výroku), o schválení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce (v bodě III. výroku) a o zproštění insolvenčního správce funkce (v bodě V. výroku), je důvodem pro odmítnutí dovolání také (především) okolnost, že dovolací argumentace žádnou svou částí nezpochybňuje předpoklady pro vydání rozhodnutí o zastavení insolvenčního řízení, o určení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce a o jeho zproštění funkce. Přestože uvedené výroky mají (v dané věci) povahu výroků závislých na výroku o zrušení oddlužení, nic to nemění na skutečnosti, že směřuje-li dovolání i proti těmto výrokům, nemůže být v uvedeném rozsahu přípustné, jestliže neobsahuje žádné důvody, pro které by nemohly tyto výroky samostatně obstát.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví , se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 1. 2026

JUDr. Helena Myšková

předsedkyně senátu