Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3775/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Vladimíra Sládečka a Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti R. L., zastoupeného Mgr. Ing. Michalem Diamantem, advokátem se sídlem v Praze, Karlovo náměstí 288/17, proti vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Olomouci č. j. 8 VZN 287/2018-7 ze dne 18. září 2018, sdělení Krajského státního zastupitelství v Brně č. j. 4 KZN 2218/2018-13 ze dne 13. srpna 2018 a vyrozumění Policie České republiky - Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje č. j. KRPB-228750-5/ČJ-2017-060082-HH ze dne 31. ledna 2018, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, Krajského státního zastupitelství v Brně a Policie České republiky - Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel podal trestní oznámení na svědka ve své trestní věci s tím, že tento svědek měl z účtu advokátní kanceláře stěžovatele převádět peníze na svůj soukromý účet a tím se účastnit pomocí na trestné činnosti stěžovatele. Stěžovateli měla být jednáním svědka způsobena škoda převyšující 700 000 Kč.

2. Policie České republiky, Krajské státní zastupitelství v Brně a Vrchní státní zastupitelství v Olomouci stěžovatele zpravily o tom, že ve věci nebyly zjištěny skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin. Jednání stěžovatele a svědka bylo hodnoceno v trestní věci stěžovatele, stěžovatel své podezření opakovaně vyjádřil i v řízení před soudem. Důvody pro zahájení úkonů trestního řízení přesto shledány nebyly.

3. Proti vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, Krajského státního zastupitelství v Brně a Policie České republiky - Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje stěžovatel brojil ústavní stížností, neboť se domníval, že jimi došlo k porušení jeho práva na právní ochranu podle odst. y. Porušení tohoto práva stěžovatel spatřoval v tom, že ve věci byla činná státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně, která byla v samotné trestní věci stěžovatele činná již dříve a měla být s ohledem ke všem blíže určeným okolnostem vyloučena pro podjatost.

4. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností i napadenými akty; dospěl k závěru, že se jedná návrh přípustný, avšak zjevně neopodstatněný [pro rozhodná kritéria srov. nález

sp. zn.

ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení

sp. zn.

ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].

5. Ústavní soud již dříve dospěl k závěru, že osoba poškozená trestným činem má ústavně zaručené právo na efektivní trestní řízení na obranu svých práv a svobod. K ochraně tohoto práva pak může (po formálním a materiálním vyčerpání ostatních prostředků ochrany práv) využít ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím, kterými se trestní proces končí, jako jsou rozhodnutí o odložení věci, zastavení trestního stíhání či zproštění obžaloby [nález

sp. zn.

ze dne 12. 8. 2014 (N 152/74 SbNU 301)].

6. Ústavní soud také uvedl, že je jednoznačnou povinností státu zajistit ochranu základních práv včetně práv zaručených Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, a to i prostřednictvím efektivního trestního řízení, resp. že v určitých situacích lze hovořit o účinné ochraně (obětí) pouze prostřednictvím trestního práva. Selhání státu v této povinnosti může podle okolností představovat typicky porušení čl. 2 odst. 1, čl. 3 či čl. 8 Úmluvy [nález

sp. zn.

ze dne 28. 6. 2011 (N 123/61 SbNU 767; 232/2011 Sb.), odst. 61]. Povinnost účinné trestněprávní ochrany se uplatní zejména u zásahů do nejzákladnějších práv chráněných čl. 2 Úmluvy, tedy práva na život [nález

sp. zn.

ze dne 2. 3. 2015 (N 51/76 SbNU 691)], zákazu mučení a nelidského a ponižujícího zacházení zaručeného Úmluvy, resp. y (nález

sp. zn.

ze dne 27. 10. 2015 a

ze dne 24. 5. 2016) a zákazu nucených prací a práva na ochranu osobní svobody dle a 5 Úmluvy, resp. y [nález

sp. zn.

ze dne 19. 1. 2016 (N 8/80 SbNU 91)].

7. V případě stěžovatele však zjevně nedošlo k porušení práva na život, zákazu mučení, nelidského či ponižujícího zacházení anebo trestu, zákazu otroctví a nucených prací, dokonce ani práva na osobní svobodu či na respektování soukromého a rodinného života dle Úmluvy. Tvrzený trestný čin a s ním spojené porušení práva stěžovatele na právní ochranu podle a ochranu vlastnictví dle y totiž významem svých dopadů není srovnatelné s výše uvedenými právy. Právo stěžovatele na účinné vyšetřování tak vůbec nemohlo být porušeno, neboť povinnost vést účinné vyšetřování je pozitivní povinností státu na ústavní rovině pouze v případě trestných činů, v jejichž důsledku bylo porušeno některé z výše uvedených nejzávažnějších základních práv (právo na život, zákaz mučení a špatného zacházení, zákaz nucených prací a otroctví apod.).

8. V tomto ohledu je bez významu argumentace stěžovatele, který se domáhá ochrany řádného procesu při prověřování trestního oznámení, neboť ta je součástí výše zmíněného práva na efektivní trestní řízení. Nesvědčí-li stěžovateli toto právo samotné, zjevně mu nesvědčí jeho dílčí součásti. Z hlediska eventuálních majetkových práv stěžovatele pak Ústavní soud připomíná, že se stěžovatel může domáhat vydání neoprávněně zcizených peněz samostatně v řízení před civilními soudy. Má tedy nadále k dispozici procesní prostředek k ochraně svých práv.

9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. prosince 2018

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu