Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2926/2025

-394

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně: Česká katolická charita, IČO 00445355, se sídlem v Praze 1, Vladislavova 1460/12, zastoupená JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 6, Thákurova 676/3, proti žalované: Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2025, č. j. -369, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále jen „odvolací soud“) ze dne 13. 5. 2025, č. j. -369, byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Benešově (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 19. 12. 2024, č. j. -324, jímž bylo určeno, že žalobkyně je vlastnicí pozemků parc. č. 557/28, parc. č. 947/3, parc. č. 951, parc. č. 953/1 a parc. č. 992/2, vše v k. ú. Bílkovice, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok I rozsudku odvolacího soudu); současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

2. Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu žalovaná podala dovolání. Předestřela otázku, zda se nevyvratitelná právní domněnka nabytí vlastnického práva církevní právnickou osobou k nemovitým věcem „ex lege“ ve smyslu , o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění pozdějších předpisů, uplatní i v případě, v němž v rozhodném období stát nemovité věci převzal bez právního důvodu ( ). Měla za to, že jde o otázku dovolacím soudem dosud neřešenou, případně, že se při jejím řešení odvolací soud odchýlil od nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. , a rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. , či ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. .

3. Podle , jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

4. Dovolací soud ve své rozhodovací praxi odůvodnil a formuloval závěr, že nutným předpokladem uplatnění nevyvratitelné právní domněnky nabytí vlastnického práva církevní právnické osoby k nemovité věci „ex lege“, jež je upravena v , je kontinuální (nepřetržitý) zápis vlastnického práva této osoby v pozemkových evidencích (pozemkové knize, evidenci nemovitostí a katastru nemovitostí) po celé období od spáchání majetkové křivdy založené na některé ze skutečností vymezených v až do dne 1. ledna 2013, kdy nabyl účinnosti (s výjimkou ). Nabytí vlastnického práva ve smyslu přitom vylučuje kupř. multiplicitní zápis vlastnického práva více osob k téže nemovité věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2024, sp. zn. ). Mezi zákonné předpoklady, při jejichž existenci se může uplatnit nevyvratitelná právní domněnka nabytí vlastnického práva oprávněnou osobou cestou zákona ( ), náleží tedy statut oprávněné osoby definované v , identifikace nárokované nemovité věci jako majetku vymezeného v a existence aktu orgánu veřejné moci z rozhodného období, jenž představoval zpravidla restituční titul dle , jímž založený stav nebyl do dne účinnosti (do 1. ledna 2013) promítnut do příslušné evidence, a nedošlo tudíž ke zrušení evidence vlastnického práva v katastru nemovitostí svědčící církevní právnické osobě (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2024, sp. zn. ).

5. Odvolací soud se tedy výše citované judikatuře dovolacího soudu, na níž není důvodu čehokoliv měnit, nikterak nezpronevěřil, dovodil-li, že v situaci, kdy právnímu předchůdci žalobkyně (Charitní domov sv. Antoníčka v Lysé nad Labem) ke dni účinnosti (1. 1. 2013) svědčil v katastru nemovitostí výlučný zápis vlastnického práva k předmětným pozemkům, coby majetku vymezenému v (pozemky tvořící součást původního církevního majetku), přičemž příslušný akt orgánu veřejné moci z rozhodného období, v jehož důsledku majetek přešel na stát [převzetí a ponechání si nemovitých věcí státem bez právního důvodu ( ), když přinejmenším od 70. let 20. století stát prostřednictvím svých institucí na pozemcích zemědělsky hospodařil], se nepromítl ve zrušení evidence vlastnického práva církevní právnické osoby v katastru nemovitostí (právní předchůdce žalobkyně byl kontinuálně až do 1. 1. 2013 evidován jako vlastník předmětných nemovitostí), jsou naplněny zákonné předpoklady ( ) uplatnění nevyvratitelné právní domněnky nabytí vlastnického práva žalobkyní (oprávněnou osobou definovanou v , jejíž právní nástupnictví do práv původního vlastníka není dovolatelkou zpochybňováno) k předmětnému nemovitému majetku. Závěry odvolacího soudu přitom nekolidují ani s judikaturou označenou dovolatelkou, jež se dílem vztahuje na problematiku obecných restitucí, a nikoliv restitucí církevních (nález Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. ), dílem pak v souladu s výše citovanou judikaturou upřednostňuje aplikaci speciálního restitučního předpisu () před obecnou soukromoprávní úpravou (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. ).

6. Z uvedeného je tedy zřejmé, že předpoklady přípustnosti podaného dovolání ve smyslu v projednávané věci naplněny nebyly. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání jako nepřípustné odmítl ( věty první o. s. ř).

7. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , věty první, , a v situaci, kdy dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobkyni, která se k dovolání nevyjádřila, žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

8. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. 1. 2026

Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu