Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 11/2022-24

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 53 699,01 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 45 150 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 45 150 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 8 549,01 Kč, kapitalizovaný úrok 713,7 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 713,18 Kč, úrok 11,9 % ročně z částky 52 799,01 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 52 799,01 Kč od datum do datum ve výši 8,25 % ročně a zákonný úrok z prodlení z částky 7 649,01 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 6 459 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 45 150 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 45 150 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 8 549,01 Kč, kapitalizovaný úrok 713,7 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 713,18 Kč, úrok 11,9 % ročně z částky 52 799,01 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 52 799,01 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,25 % ročně a zákonný úrok z prodlení z částky 7 649,01 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 6 459 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 53 699,01 Kč z titulu smlouvy, kterou se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně. právnická osoba (dále také„ ČS“) prostřednictvím internetového bankovnictví uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru číslo jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky, na základě které ČS poskytla žalovanému částku 50 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit za to úrok 11,90 % ročně a dále poplatky dle ceníku, a to v měsíčních splátkách. Žalovaný neplnil svůj závazek a dostal se s úhradou splátek do prodlení a ČS tudíž vzniklo právo prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný a účtovat žalovanému poplatky spojené s vymáháním dlužné pohledávky dle ceníku, což banka udělala a prohlásila úvěr dne datum za okamžitě splatný. Žalovaný se počínaje dnem následujícím dostal do prodlení se zaplacením celého dluhu a dluží žalobkyni částku 52 799,01Kč na jistině, 713,70 Kč na smluvním úroku (z 11,9 % ročně z jistiny do datum), částku 713,86 Kč na zákonném úroku z prodlení, poplatky v celkové výši 900 Kč, smluvní úrok z jistiny od datum do zaplacení a úrok z prodlení 8,25 % ročně z jistiny od datum Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum ČS postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou, avšak žalovaný ničeho dalšího nezaplatil.

2. Žalobkyně doplnila, že před uzavřením smlouvy její právní předchůdkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet tak, že žalovaný v žádosti uvedl příjem ve výši 28 463 Kč, což pracovník zkontroloval dle metodiky na základě daňového přiznání žalovaného, dále stanovila životní výdaje žalovaného po zohlednění jeho situace dle svého interního ekonomického modelu na 6 208 Kč, a to protože žalovaný v žádosti uvedl výdaje 0 Kč, a dále učinila dotaz do CCB a vlastních systémů, přičemž zjistila, že žalovaný měl spotřební úvěr u ČS kontokorent s limitem 5 000 Kč a orientační splátkou 417 Kč, spotřební úvěr se splátkou 5 705 Kč a další spotřební úvěr se splátkou 1 995 Kč. Jelikož nová splátka činila 725, bylo celkové splátkové zatížení žalovaného 8 842 Kč, pro což měl dostatečný příjem.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne datum náhradním způsobem. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:

5. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne datum, že žalovaný uvedl, že bydlí v ve vlastním, je vyučen, nemá vyživovací povinnost a je podnikatelem s příjmem 28 463 Kč. Žalovaný uvedl výdaje a splátky ve výši 0 Kč.

6. Smlouvou o úvěru ze dne datum bylo prokázáno, že v dohodě ČS jako banka prohlásila, že poskytuje žalovanému jako úvěrovanému úvěr v celkové výši 50 000 Kč s tím, že jej žalovaný splatí nejpozději do datum v měsíčních splátkách po 725 Kč, poslední splátka byla ujednána ve výši 7 345 Kč. Úroková sazba byla ujednána na 11,90 % ročně.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila právnická osoba pohledávku za žalovaným postupníkovi anonymizováno právnická osoba

8. Postoupení pohledávky ČS oznámila žalovanému dopisem ze dne datum, který předala k poštovní přepravě dne datum.

9. Předžalobní upomínkou ze dne datum bylo prokázáno, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Žalobkyně rovněž žalovanému sdělila, že pokud dluh nezaplatí má tento dopis brát jako předžalobní výzvu. Dle připojené kopie poštovního podacího archu byla tato výzva předána k poštovní přepravě dne datum.

10. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku rok soud zjistil, že žalovaný přiznal příjmy dle § 7 zákona o dani z příjmů ve výši 223 915 Kč a s tím související výdaje 60 000 Kč, tudíž rozdíl a dílčí základ daně činil 163 915 Kč. Další příjmy žalovaný do daňového přiznání nezahrnul.

11. Z tabulky čerpání úvěru soud zjistil, že žalovaný načerpal částku 50 000 Kč dne datum a uhradil celkem 4 850 Kč (splátky poplatku, bezhotovostní splátka úvěru, splátka úroku z prodlení, splátka jistiny po splatnosti).

12. Z y nazvané Posouzení úvěruschopnosti klienta (č. l. 14) soud zjistil, že ČS popsala, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného (viz žalobní tvrzení) a dále je zde uvedeno, že v databázi CCB byl k žalovanému vyhledán jeden kontrakt se splátkou 7 700 Kč.

13. Z dalších předložených listin soud s ohledem na níže rozvedený právní závěr již nic nezjišťoval. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.

14. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o úvěru ze dne datum se právnická osoba poskytla žalovanému částku 50 000 Kč při úrokové sazbě 11,90 % ročně s tím, že žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem uvedené společnosti vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 725 Kč ČS tyto finanční prostředky žalovaný načerpal dne datum. Před sjednáním dohody právnická osoba zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, že žalovaný jednak vyplnil žádost, ve které uvedl, že bydlí v ve vlastním, je vyučen, je podnikatelem s příjmem 28 463 Kč, mezi výdaje neuvedl ničeho, pouze částku 0 Kč. Dále předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovaného v databázi CCB, jakož i ve vlastních systémech. Příjem z podnikání si předchůdkyně žalobkyně ověřila z doloženého daňového přiznání. Skutečné výdaje žalovaného nebyly nijak zjišťovány, žalobkyně je pouze odhadla na základě vlastního ekonomického modelu. V daňovém přiznání za rok rok uplatnil žalovaný daňový základ 163 915 Kč. Žalovaný následně porušoval povinnosti, neplnil splátky řádně a včas, proto žalobkyně celou dlužnou částku zesplatnila ke dni datum. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 45 150 Kč. Společnost ČS následně dohodou ze dne datum prodala pohledávku za žalovaným právnická osoba a. s., což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. Žalobkyně dopisem ze dne datum vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedené dohody do 7 dnů od data odeslání, a zároveň jej poučila, že pokud dluh nezaplatí má tento dopis brát jako předžalobní výzvu. Tato zásilka byla do poštovní přepravy dána dne datum.

15. Podle , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

19. Podle , (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 věty první o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

23. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které ČS poskytla žalovanému téhož dne prostředky ve výši 50 000 Kč na jeho bankovní účet. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).

24. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

25. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjmy, předchůdkyně žalobkyně si tyto měla ověřit z jednoho daňového přiznání, které však vůbec nedokládá, kolik si žalovaný nechával z vlastního podnikání pro svou potřebu. Pokud by si však pro svou potřebu ponechal celý daňový základ, tj. částku 163 915 Kč, pak ani pouhým rozdělením této částky na 12 měsíců, nedosáhne příjmu 28 463 Kč, který tvrdil. Soud má tak za to, že předchůdkyně žalobkyně si příjem žalovaného neověřila dostatečně. Z předložených důkazů dále vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na ověření reálných výdajů žalovaného v té době, a to ať už se týká bydlení či jiných potřeb, na které žalovaný měsíčně vynakládá prostředky. Soud má za to, že v případě výdajů nelze vycházet jen a pouze ze statistických údajů, ze kterých vychází interní ekonomický model předchůdkyně žalobkyně, ale je potřeba každý případ posuzovat individuálně a výdaje žalovaného zjišťovat a alespoň obecně ověřit, ať už se jedná o výpis z účtu, nájemní smlouvu, dokladů SIPO, faktur apod. za období přiměřené tomu, aby z něj byly patrné pravidelné výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr.

26. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, proto právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména pokud se týká výdajové stránky. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou, jak mu nyní ukládá § 87 odst. 1 ZSU (nad rámec i obecný právní předpis v § 588 o. z. stanoví, že je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětný úvěr je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání). V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

27. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU ve spojení s § 2991 o. z. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 50 000 Kč a žalovaný jí vrátil částku 4 850 Kč, pročež jí stále dluží částku 45 150 Kč, kterou musí žalobkyni vrátit. Tato částka tudíž představuje majetkový prospěch žalovaného na úkor žalobkyně. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání žalované pohledávky. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 45 150 Kč a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení.

28. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl poprvé vyzván k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celé částky na podkladě smlouvy o zápůjčce do 7 dní od odeslání dopisu. Tato výzva byla dána k poštovní přepravě dne datum. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. -109), tj. dne datum. Od té doby měl žalovaný 7 dnů na to, aby dlužnou částku zaplatil, neboť právě lhůtu 7 pracovních dnů soud považoval s ohledem na výši dluhu za přiměřenou v souladu s § 1958 odst. 2 o. z., tedy do datum. Ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 45 150 Kč, a to ode dne datum rok. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 8,25 % ročně z částky 45 150 Kč, když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán ( ), jakkoliv byla zákonná úroková sazba k danému okamžiku vyšší. Ve zbytku pak byla žaloba pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta jako nedůvodná.

29. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci soud ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. , přistoupil ke kapitalizaci veškerého příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, a to tak, že ke dni datum činil celý předmět řízení částku 70 108,62 Kč, přičemž žalobě bylo vyhověno co do částky 50 079,08 Kč (71,43 %) a žaloba byla zamítnuta, co do částky 20 029,53 Kč (28,57 %) Po odečtení neúspěchu od úspěchu činí procesní úspěch žalobkyně částku 42,86 %.

30. Náklady řízení žalobkyni vznikly v celkové výši 15 071 Kč, představující zaplacený soudní poplatek 2 148 Kč, odměnu advokáta dle za 3 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně za přípravu a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění a sepis žaloby). Za tyto tři úkony mu náleží odměna ve výši 9780 Kč (3krát 9 780 Kč). Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč (3krát x 300 Kč) a 21% DPH (počítáno ze základu 10 680 Kč) ve výši 12 923 Kč, když zástupce žalobkyně jako advokát prokázal, že je registrovaným plátcem DPH. Právo na náhradu nákladů řízení má žalobkyně však pouze v rozsahu 42,86 % z celku, tj. ve výši 6 459 Kč.

31. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud ve výrocích I. a III. stanovil v souladu s  větou před středníkem , když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.