Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 293/2022
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 32 400 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku 8 400 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 732,87 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8 400 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna uhradit žalobkyni částku 24 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 496,28 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 817,15 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 16 800 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, úrok 25,23 % ročně z částky 25 200 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku 8 400 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 732,87 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8 400 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna uhradit žalobkyni částku 24 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 496,28 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 817,15 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 16 800 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, úrok 25,23 % ročně z částky 25 200 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa, a žalovanou byla 24. 10. 2019 uzavřena„ Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo“. Před jejím uzavřením posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Dle § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr probíhá na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných, přiměřených informací získaných i od spotřebitele, je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, i z jiných zdrojů. Spotřebitel je povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné a pravdivé informace nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, spotřebitel je povinen je na žádost věřitele vysvětlit, doplnit. Žalobkyně, právní předchůdce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, splnil zákonnou povinnost dle § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, především zhodnocením informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná byla dotazována na rodinné, majetkové, pracovní, jiné poměry tyto informace byly ověřovány doklady vyžádanými od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalované) a ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka („ Dokumenty k ověření“,„ Dokumenty na ověření finanční situace“), zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Toto potvrzuje i předmětná smlouva, kdy v čl. 7 je uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že příjmení jméno s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet Spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných od Zákazníka, které jsou obsahem Karty zákazníka – Žádosti o Spotřebitelský úvěr a o kterých Zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“ V čl. 7 smlouvy žalovaná prohlásila, že před uzavřením smlouvy poskytla úplné, pravdivé, přesné údaje nezbytné pro posouzení schopnosti splácet poskytnutou půjčku, zápůjčku, je plně svéprávná pro uzavření smlouvy, je schopna splatit celou dlužnou částku dle podmínek ve smlouvě. Úplnost, přesnost a pravdivost veškerých uvedených údajů žalovaná stvrdila podpisem i v kartě zákazníka při vyplňování žádosti o spotřebitelský úvěr. Nashromážděné a ověřené údaje byly spolupracovníkem právního předchůdce žalobce odeslány do jeho obchodního informačního systému obsahujícího skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, který schopnost splácet danou částku vyhodnotil. Po odborném posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení byla teprve s žalovanou uzavřena smlouva. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované v kartě zákazníka. Žalobkyně nadto zdůrazňuje, že žalovaná se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů, zamlčení podstatných údajů, mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu, § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v pozdějším znění. Nepochybně není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda žadatel o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod, zda jedná poctivě. Žalobkyně odkazuje § 6 odst. 1 a § 7 o. z., kdy„ každý má povinnost jednat v právním styku poctivě“,„ má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře“. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura, z nichž plyne, že není povinností jedné strany a priori nedůvěřovat straně druhé, naopak, presumuje se poctivost jednání spolukontrahenta. Pokud by i soud shledal, že žalobkyně dostatečně neprokázala splnění zákonné povinnosti dle § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, žalobkyně upozorňuje, že smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (1. 12. 2016), neprokázání splnění této povinnosti nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy (§ 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Dle smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 6 000 Kč, odměnu za administrativní činnost 6 000 Kč, hotovostní inkaso splátek 12 000 Kč. Úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškeré poplatky žalobkyně souhrnně nazývá„ úhrady za služby“. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách á 900 Kč počínaje 31. 10. 2019, poslední splátka 17. 12. 2020. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, porušila závazky smlouvy. Ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit 17. 12. 2020. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky žalovaná byla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami, právní předchůdce žalobkyně mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Zároveň měl ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky do jejího úplného zaplacení. Dlužná částka nebyla 17. 12. 2020 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina 25 200 Kč od 18. 12. 2020 do zaplacení úrokem 25,23 % ročně sjednaným v čl. 1 smlouvy (z rozhodnutí žalobce úrokem v nižší sazbě, než byla ve smlouvě sjednána). Pohledávka ze smlouvy, včetně příslušenství, všemi právy s ní spojenými, byla společností právnická osoba, postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 žalobkyni, novému věřiteli, účinnost 7. 1. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem z 7. 1. 2022, z čehož dovozuje žalobkyně aktivní legitimaci. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku postoupení žalobci uhradila 21.600 Kč, z toho jistina 4.800 Kč, úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 6 000 Kč, poplatek za administrativní činnost 6 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 4 800 Kč Poslední platba na pohledávku byla žalovanou uhrazena 19. 10. 2020. Ke dni postoupení 7. 1. 2022 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 33.800 Kč, a sestává z dlužné jistiny 25 200 Kč, dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 0 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost 0 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek 7 200 Kč. Příslušenství pohledávky tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 33 800 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které žalobkyně neuplatňuje. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje zaplacení celkové dlužné částky 32 400 Kč sestávající z dlužné jistiny 25 200 Kč, dlužných úhrad za služby 7 200 Kč, kapitalizovaných úroků 6 817,15 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 2 229,15 Kč, úroků 25,23 % ročně z dlužné jistiny 25 200 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny 25 200 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Kapitalizovaný úrok 6817,15 Kč je úrok 25,23 % ročně z dlužné jistiny 25 200 Kč od 18. 12. 2020 do data postoupení 7. 1. 2022. Kapitalizovaný úrok z prodlení 2 229,15 Kč je zákonný úrok z prodlení 8,25% ročně počítaný z dlužné jistiny 25 200 Kč od 18. 12. 2020 do data postoupení 7. 1. 2022. Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o. s. ř. písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobkyně je tak nucena se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu. Žalobkyně požaduje rovněž náhradu nákladů řízení.
2. Žalovaná se ve věci žádným způsobem nevyjádřila. Nevyjádřila se ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí.
3. Soud dle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), věc projednal se souhlasem žalobkyně a za předpokládaného souhlasu žalované bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.
4. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp.zn. 21 Cdo 1695/2005. Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným. Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu.
5. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, k následujícím skutkovým zjištěním:
6. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely dne 23. 10. 2019 smlouvu o úvěru, kdy právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 6 000 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 000 Kč. Celková dlužná částka tak činila 54 000 Kč RPSN byla uvedena 206,15 %. Počet týdenních splátek úvěru byl 60 ve výši 900 Kč (smlouva o úvěru na čl. 21 – 22 spisu) Žalovaná signovala formulář Zpracování osobních údajů – prohlášení a souhlasy žadatele. (formulář na čl. 18 spisu)
7. V Kartě zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr žalovaná uvedla, že žádá o poskytnutí úvěru v hotovosti 30 000 Kč, je základního vzdělání, svobodná, počet nezaopatřených dětí – 1, bydlí v nájemním bytě od číslo, za poslední tři roky měla jedno bydliště, v domácnosti je jiný rodinný příslušník, partner. Dále žalovaná uvedla je zaměstnána u zaměstanavatele příjmení, spol. s r. o., obec a číslo, obec jako prodavačka – pokladní na pracovišti obec, počet zaměstnání za poslední tři roky 1, stávající zaměstnání od 10. 10. 2018, k tomuto je uvedeno, že údaj byl ověřen telefonicky. Měsíčně příjem byl uveden 16 861 Kč, další příjmy 5 000 Kč, celkem příjmy 21 861 Kč, výdaje na bydlení 8 000 Kč, osobní výdaje 6 500 Kč, celkem výdaje 14 500 Kč, použitelný příjem 7 861 Kč. Půjčky, úvěry nebyly uvedeny. Jako dokumenty k ověření finanční situace žadatele byly uvedeny výplatní pásky, pracovní smlouva, faktury za elektřinu, potvrzení o příjmu od zaměstnavatele, nájemní smlouva. (karta zákazníka, žádost o spotřebitelský úvěr na čl. 17 spisu)
8. právnická osoba jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne 7. 1. 2022 smlouvu o postoupení pohledávek, kdy pohledávka za žalovanou byla uvedena v seznamu pohledávek. Žalované byl adresován dopis datovaný dne 3. 2. 2022, jehož obsahem bylo oznámení o postoupení pohledávky a dopisem datovaným téhož dne Informace o zpracování osobních údajů. (smlouva o postoupení pohledávek na čl. 32 – 35 spisu, seznam postupovaných pohledávek na čl. 31 spisu, oznámení o postoupení pohledávek, informace o zpracování osobních údajů na čl. 23 spisu, podací lístek na čl. 24 spisu)
9. Žalované byl adresován dopis právního zástupce žalobkyně datovaný dne 14. 4. 2022, jehož obsahem je předžalobní upomenutí k úhradě dlužné částky. Podáno k poštovní přepravě dne 19. 4. 2022 (předžalobní upomínka na čl. 19 - 20 spisu, podací lístek na čl. 25 spisu)
10. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
11. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely dne 23. 10. 2019 smlouvu o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky 30 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem 6 000 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 6 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek 12 000 Kč, celkem se žalovaná zaváhal uhradit 54 000 Kč RPSN byla uvedena 206,15 %. Počet týdenních splátek úvěru byl 60 á 900 Kč. V Kartě zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr žalovaná uvedla, že žádá o poskytnutí úvěru v hotovosti 30 000 Kč, vzdělání základní, svobodná, počet nezaopatřených dětí 1, bydlení v nájemním bytě od číslo, za poslední tři roky měla jedno bydliště, v domácnosti je jiný rodinný příslušník, partner. Dále uvedla je zaměstnána u zaměstanavatele příjmení, spol. s r. o., jako prodavačka – pokladní, pracoviště obec, počet zaměstnání za poslední tři roky 1, stávající zaměstnání od 10. 10. 2018, k tomuto je uvedeno, že údaj byl ověřen telefonicky. Měsíčně příjem byl uveden 16 861 Kč, další příjmy 5 000 Kč, celkem příjmy 21 861 Kč, výdaje na bydlení 8 000 Kč, osobní výdaje 6 500 Kč, celkem výdaje 14 500 Kč, použitelný příjem 7 861 Kč. Půjčky, úvěry nebyly uvedeny. Jako dokumenty k ověření finanční situace žadatele byly uvedeny výplatní pásky, pracovní smlouva, faktury za elektřinu, potvrzení o příjmu od zaměstnavatele, nájemní smlouva. právnická osoba jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne 7. 1. 2022 smlouvu o postoupení pohledávek, pohledávka za žalovanou byla uvedena v seznamu pohledávek. Žalované byl adresován dopis datovaný dne 3. 2. 2022, oznámení o postoupení pohledávky. Žalované byl adresován dopis právního zástupce žalobkyně datovaný dne 14. 4. 2022, předžalobní upomenutí k úhradě dlužné částky.
12. Shora uvedené bylo zjištěno u listinných důkazů předložených žalobkyní, kdy z obsahu spisu se nepodává žádných skutečností, jež by zakládaly důvodnost úvahy o nedůvěryhodnosti těchto důkazů. Žalovaná žádným způsobem tvrzení žalobkyně nesporovala, žádné důkazy nepředložila.
13. Soud řešenou věc po právní stránce posuzoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném a účinném znění (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“).
14. Podle § 6 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.
15. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
16. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.
17. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostala žalovaná do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
18. Dle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. V projednávané věci bylo zjištěno, že právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva označená jako smlouva, jíž bylo sjednáno, že žalované bude předána finanční částka, přičemž za poskytnutí finančních prostředků žalovaná poskytne úhradu, kdy plnit bude ve splátkách, přičemž takto následně vrátí jak poskytnutou jistinu, tak sjednanou úhradu za poskytnutí zápůjčky. Lze uzavřít, že byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Žalované byly finanční prostředky poskytnuty v návaznosti na uzavření smlouvy, kdy nebyla sjednána povinnost druhé strany finanční prostředky rezervovat.
22. Soud má za prokázané, že pohledávka za žalovanou ze shora uvedené smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, čímž je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu. Dále bylo v řízení prokázáno, že uvedenou smlouvou, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 30 000 Kč, se žalovaná zavázala uhradit nadále i částku 24 000 Kč sestávající z částky úroku 6 000 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 6 000 Kč, inkasní poplatek 12 000 Kč. Lze tak konstatovat, že strany smlouvy sjednaly hotovostní úrok ve výši 12 000 Kč při poskytnutí částky 30 000 Kč. K tomu, které platby jsou úrokem, soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 07. 2014 vydaný ve věci sp. zn. 33 Cdo 1401/2014, Občanský zákoník s komentářem, Praha 2009, str. 1856. Co se týká výše sjednaného úroku, tak Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí vydaném ve věci sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 uvedl, že při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné, přičemž nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V daném případě činil kapitalizovaný úrok 12 000 Kč za poskytnutí jistiny 30 000 Kč. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný úrok byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat takto stanovenou úrokovou míru. K tomuto je namístě odkázat i na údaj o RPSN, který je uveden ve výši 206,15 %. Ujednání o úrocích tedy soud shledal neplatným dle ustanovení § 580 o. z. Stejně tak je namístě hodnotit i úhradu za hotovostní inkaso splátek, která byla sjednána v částce 12 000 Kč, tedy v částce zcela nepoměrné k částce poskytnuté žalované ve výši 13 000 Kč Celkem tak úhrady žalované při poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč měly činit 24 000 Kč, což je nelze hodnotit jako platby přiměřené částce jistiny. Pro úplnost soud podotýká, že shora uvedené části právního jednání lze oddělit od ostatního obsahu.
23. Především je však třeba odkázat na ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Odborná péče je korektiv jednání věřitele, které se zakládá jak na objektivním hledisku, tj. na odborných znalostech a schopnostech, tak na hledisku subjektivním, spočívající v pečlivosti konkrétního věřitele. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který je dle názoru soudu použitelný jak při výkladu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., tak pro výklad § 86 zákona č. 257/2016 Sb.,„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidovaný v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Pro úplnost lze rovněž odkázat na nález Ústavního soudu ČR ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž soud vyslovil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí i sama společnost jako taková.
24. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná byla v době čerpání úvěru v zaměstnaneckém poměru s příjmem 16 861 Kč. Dále je v kartě zákazníka – žádosti o čerpání úvěru uveden„ další příjem“ ve výši 5 000 Kč, který ovšem není žádným způsobem specifikován, natožpak ověřen. S ohledem k tomu, že tato částka výrazně zvyšuje kredibilitu žalované, je třeba, aby i takto uvedený příjem byl řádně ověřen, neboť musí být zřejmé, že takovouto částkou žalovaná disponuje. Tento závěr však učinit nelze. Vycházet je tak nutno z toho, že příjem žalované činil částku 16 861 Kč jakožto osoby s jednou vyživovací povinností. Pokud byly u žalované uvedeny ověřené výdaje ve výši 14 500 Kč, tak její disponibilní zůstatek činil 2 361 Kč měsíčně, což je průměru 78 Kč. Za této situace nemůže být uzavřeno, že majetkové poměry žalované této umožňují řádně hradit částku čerpaného úvěru. Tedy ani z hlediska hodnocení dle § 87, odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. nelze hodnotit závazek jako platně sjednaný.
25. V řízení bylo prokázáno, že žalované byla na základě smlouvy o zápůjčce vyplacena částka ve výši 30 000 Kč. Pokud žalovaná plnila částku 21 600 Kč, což v řízení nebylo sporováno, je nadále povinna k úhradě částky 8 400 Kč.
26. Žalobkyně se domáhala úhrady částky 32 400 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 229,15 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 817,15 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 25 200 KČ od 8. 1. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, úroku 25,23 % ročně z částky 25 200 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Žalovaná byla zavázána k úhradě částky 8 400 Kč, pro částku 24 000 Kč byl žalobní návrh zamítnut. Dále byla žalovaná zavázána k plnění kapitalizovaného úroku z prodlení z částky 8 400 Kč od 18. 12. 2020 do 7. 1. 2022 ve výši 732,87 Kč, pro částku kapitalizovaného úroku z prodlení 1 496,28 Kč byl žalobní návrh zamítnut. Dále byla žalovaná zavázána k úhradě úroku z prodlení z částky 8 400 Kč od 8. 1. 2022 ve výši 8,25 %, v té části, v níž se žalobkyně domáhala úhrady úroku z prodlení z částky 16 800 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, byl návrh zamítnut. Dále jako nedůvodný byl návrh zamítnut v té části, v níž se žalobkyně domáhala úhrady úroku kapitalizovaného ve výši 6 817,15 Kč, běžícího ve výši 25,23 % ročně z částky 25 200 Kč od 8. 1. 2022.
27. Pro úplnost soud uvádí, že o úroku z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
28. O náhradě nákladů rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci převážně neúspěšnou. Jelikož žalované v souvislosti s vedením sporu žádných nákladů nevzniklo, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.