Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 C 73/2022

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Součkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 19 385 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 155 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 10 855 Kč od 29. 3. 2020 do zaplacení, dále částku ve výši 8 230 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 7 930 Kč

od 16. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 8 637,61 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně příjmení jméno příjmení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 155 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 10 855 Kč od 29. 3. 2020 do zaplacení, dále částku ve výši 8 230 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 7 930 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 8 637,61 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 17. 3. 2022 domáhala po žalované úhrady částky v celkové výši 19 385 Kč spolu s příslušenstvím představovaným úrokem z prodlení. Uvedla, že žalovaná je vlastníkem či provozovatelem osobního automobilu registrační značka se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo v období od 15. 2. 2019 do 31. 7. 2019 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně, která je dle zákona příjemcem příspěvku placeného vlastníkem či provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu, vyzvala dne 12. 2. 2020 žalovanou k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných do garančního fondu za nepojištěné období ve výši 10 855 Kč a nákladů na mimosoudní uplatnění nároku ve výši 300 Kč. Žalobkyně rovněž tvrdila, že vozidlo registrační značka nemělo uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ani

v období od 1. 4. 2020 do 31. 7. 2020, a tak výzvou dne 2. 12. 2020 vyzvala žalovanou k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných do garančního fondu za nepojištěné období ve výši 7 930 Kč a nákladů na mimosoudní uplatnění nároku ve výši 300 Kč. Žalovaná příspěvky neuhradila, a to ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalovaná dne 17. 5. 2022 podala ke zdejšímu soudu blanketní odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu zdejšího soudu ze dne 19. 4. 2022, č.j. -7, kterým bylo nároku žalobkyně v plném rozsahu vyhověno, a podáním doručeným zdejšímu soudu dne 10. 6. 2022, tj. ve lhůtě, se k věci vyjádřila tak, že nárok uplatňovaný v žalobě neuznává. Své stanovisko odůvodnila tím, že předmětné vozidlo registrační značka v současné době užívá pan jméno příjmení. Tvrdila, že v období od srpna 2018 do dubna 2021 byl pan příjmení

ve výkonu trestu odnětí svobody, přičemž vozidlo tak bylo mimo provoz a navíc bylo odstavené na jeho soukromém pozemku. Zdůraznila, že vozidlo nebylo po celou dobu používané a ona o něm neměla jakýkoliv přehled. Poukázala na to, že provozovatelem

a pojistníkem byl jméno příjmení. Navrhla zrušení elektronického platebního rozkazu zdejšího soudu č. j. -7 a ke svým tvrzením pak doložila pojistnou smlouvu číslo za období od roku 2017 do roku 2019 a pojistnou smlouvu číslo

za období od roku 2021. Dále uvedla, že pan příjmení je ochoten předložit potřebné důkazy – zejména o odstavení vozidla, o platbách pojistného.

3. Žalobkyně v replice ze dne 15. 8. 2022 reagující na vyjádření žalované odkázala na zákonná ustanovení , o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění účinném od 1. 1. 2018, s tím, že od 1. 1. 2018 je stěžejní zápis vozidla do registru silničních vozidel, přičemž pokud je takto vozidlo registrováno, vzniká povinnost uzavřít pojištění odpovědnosti z provozu tohoto vozidla, přičemž toto pojištění musí trvat po celou dobu, co je vozidlo zapsáno v registru (s výjimkou doby, kdy je v registru zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a do doby, kdy je vozidlo odcizené). Žalobkyně dále poukázala na to, že pokud vozidlo zapsané v registru silničních vozidel není řádně pojištěno, povinnost uhradit ve prospěch žalobkyně příspěvek za období nepojištění vozu pak stíhá vlastníka či provozovatele tohoto vozidla, a to společně a nerozdílně.

4. Soud ve věci nařídil jednání na den 1. 9. 2022, žalobkyně, resp. její zástupkyně se k jednání dostavila, nicméně nebyly splněny procesní podmínky k projednání věci. První jednání se tak ve věci konalo dne 6. 10. 2022. Žalované bylo předvolání k jednání spolu se žalobou řádně doručeno do vlastních rukou ve smyslu ustanovení a náhradním způsobem dne 16. 9. 2022, a to uplynutím desetidenní lhůty, po kterou pro ni byla zásilka uložena

a připravena k vyzvednutí na poště. Žalovaná se pak z jednání omluvila dne 4. 10. 2022

ve večerních hodinách prostřednictvím nepodepsaného e-mailu, a to s odůvodněním, že předvolání obdržela teprve dne 4. 10. 2022, neboť se do té doby zdržovala v zahraničí. Soud k e-mailové omluvě žalované z jednání posléze konstatoval, že k této nelze přihlížet a rovněž že žalovaná měla dostatek času na přípravu na jednání, eventuálně na jakýkoliv projev zájmu o to, jak je ve věci pokračováno (viz. výše). Bylo proto jednáno podle ustanovení v nepřítomnosti žalované.

5. Žalobkyně na podaném návrhu setrvala s ohledem na to, že v mezidobí žalovaná neprojevila žádný zájem o mimosoudní řešení věci a rovněž v mezidobí na svůj dluh neuhradila ničeho.

6. Soud provedl dokazování, přičemž z informace Městského úřadu Hořovice, odboru technického a dopravního, ze dne 17. 8. 2022 má soud za prokázané, že v období

od 15. 2. 2019 do 31. 7. 2019 a v období od 1. 4. 2020 do 31. 7. 2020 byla jako vlastník

a provozovatel vozidla registrační značka evidovaná právě žalovaná a vozidlo mělo statut jako provozované, tj. žalovaná byla vlastníkem i provozovatelem předmětného vozidla v obou obdobích, za něž žalobkyně požaduje zákonné příspěvky do garančního fondu.

7. Z výzvy ze dne 12. 2. 2020 se podává, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení zákonného příspěvku nepojištěného vozidla do garančního fondu ve výši 10 855 Kč, neboť z centrálního registru vozidel bylo zjištěno, že žalovaná je vlastník nebo provozovatel vozidla s registrační značka a vozidlo nemělo v období od 15. 2. 2019 do 31. 7. 2019, tj. po dobu 167 dní, uzavřeno tzv. povinné ručení, a denní sazba podle typu vozidla činila 65 Kč. Dále žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč.

8. Z výzvy ze dne 2. 12. 2020 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení zákonného příspěvku nepojištěného vozidla do garančního fondu ve výši 7 930 Kč, neboť z centrálního registru vozidel bylo zjištěno, že žalovaná je vlastník nebo provozovatel vozidla

s registrační značka a vozidlo nemělo v období od 1. 4. 2020 do 31. 7. 2020, tj. po dobu 122 dní, uzavřeno tzv. povinné ručení, a denní sazba podle typu vozidla činila 65 Kč.

9. Z informace od České pošty (č. l. 31 – 32) pak má soud za to, že výzva ze dne 2. 12. 2020 byla žalované ze strany žalobkyně odeslána doporučeně, neboť číslo zásilky číslo je na výzvě i na informaci identické.

10. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, provedení důkazů navržených žalovanou – a to pojistnou smlouvu číslo ze dne 17. 5. 2021 a pojistnou smlouvu

číslo ze dne 30. 9. 2017 zamítl, neboť tyto neměly žádnou vypovídací hodnotu

a nebyly pro posouzení věci relevantní.

11. Nestanoví-li , o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění účinném od 1. 1. 2018, jinak, musí být povinnost mít pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené (ustanovení citovaného zákona).

12. Podle § 3 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla je povinen uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. Tím není dotčeno právo uzavřít takovou smlouvu jako pojištění cizího pojistného rizika.

13. Podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla jsou společně a nerozdílně vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") povinni zaplatit České kanceláři pojistitelů příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno a dále i náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (§ 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Přičemž podle odstavce 2 téhož ustanovení se má při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla.

14. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle , a výše denní sazby podle druhu vozidla ( zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Výše denní sazby a výše nákladů na mimosoudní uplatnění práva je stanovena

15. Povinnost zaplatit příspěvek a náklady podle odstavce 4 zaniká, pokud název žalobkyně do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel.

16. Podle věta prvá (dále jen „o. z.“), je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení; po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může podle ustanovení o.z. věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda , a to v ; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je opodstatněný. Soud má za prokázané (viz. informace Městského úřadu Hořovice, odboru technického

a dopravního, ze dne 17. 8. 2022), že žalovaná byla v rozhodném období, tj. od 15. 2. 2019

do 31. 7. 2019 a od 1. 4. 2020 do 31. 7. 2020 vlastníkem a provozovatelem osobního automobilu Volkswagen Passat s registrační značka a toto vozidlo bylo evidováno jako provozované. V registru nebyl uveden žádný záznam, který by svědčil pro to, že vozidlo bylo vyřazeno z provozu, vyvezeno do jiného státu či že by zaniklo (toto ostatně ani žalovaná netvrdila). Zároveň má soud za nesporné, že žalobkyně v součinnosti s pojišťovnami

a ministerstvem dopravy – postupem dle zákona (viz. , ve znění účinném od 1. 1. 2018) zjistila, že ve výše specifikovaných obdobích nebylo k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti dle , proto byla žalovaná jako vlastník/provozovatel vozidla vyzvána vždy v roční prekluzivní lhůtě k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobkyně, a to za každé z nepojištěných období, tedy za období od 15. 2. 2019 do 31. 7. 2019, tj. za 167 dní (v částce 10 855 Kč - 65 Kč za každý den prodlení) a za období od 1. 4. 2020 do 31. 7. 2020, tj. za 122 dní (v částce 7 930 Kč -

65 Kč za každý den prodlení). Žalovaná pak zůstala nečinná a úhradu ani jedné z částek neprovedla. K námitce žalované, že nebyla v rozhodném období provozovatelem předmětného vozidla je nutno uvést, že toto tvrzení nebylo ze strany žalované nikterak prokázáno, naopak z informace Městského úřadu Hořovice ze dne 17. 8. 2022 skutečnost, že provozovatelem i vlastníkem předmětného vozidla byla právě žalovaná, jednoznačně vyplynulo. Žalovaná dále neprokázala, že by v rozhodném období bylo vozidlo pojištěno – pojistné smlouvy, které byly přiložené k podání žalované, jsou sice uzavřené na předmětné vozidlo, a to jménem třetí osoby, nicméně ani jedna z nich neprokazuje, že pojistné bylo skutečně hrazeno (navíc smlouva ze 17. 5. 2021 by jen těžko mohla pokrýt pojistná období

od 15. 2. 2019 do 31. 7. 2019 a od 1. 4. 2020 do 31. 7. 2020), přičemž z obou výzev žalobkyně naopak vyplývá, že pojištění předmětného vozidla ze smlouvy číslo ze dne 30. 9. 2017 hrazeno nebylo (tato informace byla obdržena od příslušné pojišťovny). Další námitka žalované, že vozidlo nebylo provozováno a bylo„ odstaveno“ na soukromém pozemku rovněž jako obrana vůči žalobnímu nároku není relevantní a nemůže obstát. Otázka, zda vozidlo bylo či nebylo fakticky provozováno, není podstatná, neboť povinnost uzavřít pojištění odpovědnosti z provozu vozidla je vázána na zápis vozidla do registru silničních vozidel (viz. , o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění účinném od 1. 1. 2018). Tuto povinnost žalovaná porušila, proto je její povinností uhradit žalobkyni příspěvek dle , o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění účinném od 1. 1. 2018 (viz. výše). Ze všech výše uvedených důvodů považuje soud nárok žalobkyně v celém rozsahu za oprávněný. Protože splatnost příspěvku do garančního fondu nastala 30-tým či 60-tým dnem ode dne doručení výzvy k jeho úhradě ( zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, resp. lhůta k plnění byla ze strany žalobkyně v jednom případě prodloužena na 60 dnů), soud přiznal žalobkyni rovněž úroky z prodlení podle o. z. ve výši stanovené nařízením vlády, a to vždy ode dne, který následuje po dni splatnosti příspěvku, do zaplacení (výrok I.). Lhůta k plnění byla stanovena dle věta prvá před středníkem , v trvání tří dnů, neboť pro stanovení lhůty odlišné či plnění ve splátkách neshledal soud důvody.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 637,61 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle , bod. 2 a . , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 385 Kč sestávající z částky 300 Kč za 3 úkony před podáním žaloby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) a 1 900 Kč za 2 úkony realizované po podání návrhu ve věci (vyjádření žalobkyně ze dne 15. 8. 2022 a účast na jednání dne 6. 10. 2022), včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a včetně 2 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 600 Kč ve výši 1 176 Kč. Dále soud přiznal náklady představující náhradu za promeškaný čas ve smyslu a.t. v celkové výši 400 Kč, tj. za 4 půlhodiny za cestu z obec (žalobkyní požadované náklady vynaložené na cestu z obec do obec a zpět soud s ohledem na místo sídla zástupkyně žalobkyně, tj. ulice a číslo, obec a číslo, nepovažuje za náklady účelně vynaložené) do obec a zpět, a náhradu cestovného ve smyslu ve spojení s ust. , a to osobním automobilem Hyundai AC kombi k jednání soudu dne 6. 10. 2022 z obec do obec a zpět, tj. celkem 70 km, ve výši celkem 477,36 Kč (47,1 Kč na litr paliva dle při průměrné spotřebě 4,5 l /100 km a 4,7 Kč/km za amortizaci vozidla dle ) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 877,36 Kč ve výši 184,25 Kč, která patří k nákladům podle ustanovení , když dle předloženého osvědčení je zástupkyně žalobkyně registrována jako plátce daně. Celkem tak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů ve výši 8 637,61 Kč. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle k rukám zástupkyně žalobkyně jako advokátky podle (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).