Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2536/2025

23 Cdo 2536/2025-226

USNESENÍ

M. Ř.

L. V.

, zastoupené Mgr. Ivo Školou, LL.M., advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 376/12, o určení neplatnosti smlouvy, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě

–

pobočky v Olomouci ze dne 24. 4. 2025, č. j. -184, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 21.961,50 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:(dle )

1. Okresní soud v Olomouci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 10. 2024, č. j. -156, rozhodl, že se určuje, že je neplatná kupní smlouva o převodu vlastnického práva k nemovitým věcem ze dne 27. 11. 2023 uzavřená mezi žalobcem a žalovanou, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k nemovitým věcem ve výroku blíže vymezeným (výrok I), a uložil žalované povinnost k náhradě nákladů řízení (výrok II).

2. K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále též jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 24. 4. 2025, č. j. -184, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky (druhý výrok).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu , (dále jen „ “), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

4. Dovolatelka namítá, že odvolacím soudem byla nesprávně po právní stránce vyhodnocena otázka lichevního jednání ve smyslu , (dále též jen „o. z.“). Dle dovolatelky není jednání neplatné ani pro rozpor s dobrými mravy.

5. Dovolatelka též odvolacímu soudu vytýká překvapivost rozhodnutí, rozpornost skutkovýchzjištění a nepřezkoumatelnost rozhodnutí.

6. Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ( ) a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

7. Žalobce se k dovolání vyjádřil v tom smyslu, že dovolání nepovažuje za přípustné, a proto navrhuje, aby je dovolací odmítl.

8. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.

9. Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

10. Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

11. Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

12. Dovolání není přípustné.

13. Přípustnost dovolání nezakládá dovolací námitka, kterou dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně posoudil právní otázku lichvy. Odvolací soud při posouzení znaků lichevního jednání vycházel ze závěrů vyjádřených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2021, sp. zn. , které shrnují znaky lichvy tak, že předpokládá (i) existenci smlouvy, (ii) hrubý nepoměr mezi plněním a protiplněním (posuzovaný k okamžiku uzavření smlouvy), (iii) existenci některé (postačí byť jen jedna) tzv. subjektivní slabosti poškozeného (posuzované k okamžiku uzavření smlouvy) a (iv) zneužití tohoto stavu lichvářem.

14. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. , uveřejněném pod č. 66/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dovolací soud dále mimo jiné shrnul závěry své dosavadní rozhodovací praxe s tím, že o lichevní smlouvu podle občanského práva jde v případě, kdy jednající z okolností věci věděl anebo musel vědět, že druhá strana je postižena okolnostmi uvedenými shora, a tuto okolnost využil; nevyžaduje se, aby jeho jednání bylo současně v trestním řízení označeno za trestný čin. Od těchto závěrů nemá dovolací soud důvod se odchylovat ani v poměrech věci zde vedené.

15. Dovolatelce nelze přisvědčit v její námitce, že se odvolací soud nezabýval znakem lichvy specifikovaným výše pod bodem (iv), tedy zkoumáním zneužití subjektivní slabosti poškozeného lichvářem. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu se podává, že naplnění podmínky zneužití tohoto stavu lichvářem odvolací soud náležitě zkoumal. Zdůraznil přitom, že žalovaná si musela být vědoma subjektivní slabosti poškozeného, okolnosti, že žalobce žalované důvěřoval v její prezentaci hodnoty nemovitosti, jakož i skutečnosti, že žalovaná vystupovala ve vztahu k žalobci jako odborník.

16. Z odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku je také zřejmé, že se odvolací soud podrobně zabýval i ostatními shora vymezenými znaky tzv. lichevní smlouvy, když zohlednil všechny právně rozhodné okolnosti případu; správnost skutkových zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodnutí vyšel, přitom v dovolacím řízení zpochybňovat nelze. Odvolací soud vyšel nejen z toho, že ujednaná kupní cena byla v hrubém nepoměru k nabízenému protiplnění, ale posuzoval i širší okolnosti případu a náležitě vyložil, v čem spatřoval stav lehkomyslnosti a nezkušenosti žalobce, o němž (jak shora uvedeno) žalovaná musela vědět.

17. Závěr odvolacího soudu o neplatnosti kupní smlouvy podle § 1796 o. z. (z důvodu, že naplňuje znaky lichevní smlouvy) tak za daných skutkových okolností nijak nevybočuje z mezí shora označené ustálené judikatury dovolacího soudu.

18. Za této situace pak přípustnost dovolání nezakládá ani námitka týkající se posouzení neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, neboť dovolatelka zde vychází z nesprávného závěru, že ve věci nejsou naplněny předpoklady pro aplikaci § 1796 o. z. Dovolací soud k tomu připomíná, že dle shora citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. , představuje právní úprava lichvy dle § 1796 o. z. konkretizaci (typizaci) jednání, které se svojí povahou příčí dobrým mravům, a je tudíž neplatné dle § 588 o. z. Tomu odpovídá i závěr odvolacího soudu, který nad rámec aplikace § 1796 o. z. též přijal závěr o neplatnosti smlouvy pro rozpor s dobrými mravy.

19. V části dovolání, ve které je namítán nesprávný postup odvolacího soudu, není dovolání přípustné, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než jaký je uveden v ustanovení Otázkami navozenými dovolatelkou se dovolací soud samostatně nemohl zabývat, neboť se týkají vad řízení, ke kterým by dovolací soud za určitých podmínek mohl přihlédnout pouze v případě přípustného dovolání ( ). Samotná tvrzená vada řízení však přípustnost dovolání podle založit nemůže.

20. K samotné námitce „porušení zásady předvídatelnosti soudních rozhodnutí“ dovolací soud uvádí, že judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že poučení dle je poučením pro případ jiné (než účastníkem očekávané) právní kvalifikace věci. Jde např. o situaci, kdy je soud názoru, že požadované plnění není plněním podle smlouvy (jak očekává účastník), ze skutkového stavu věci však lze dovodit nárok na vydání bezdůvodného obohacení [k čemuž ale ještě chybí (v některých případech může chybět) vylíčení skutkových okolností případu ohledně výše bezdůvodného obohacení]. (Viz např. odstavec 18 odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2019, sp. zn. ).

21. O takový případ v dané věci zjevně nešlo, když závěr odvolacího soudu o (absolutní) neplatnosti kupní smlouvy coby smlouvy lichevní nevyžadoval doplnění skutku. V dotčeném ohledu nevybočuje napadené rozhodnutí ani z ustálené judikatury Nejvyššího soudu k „překvapivým“ rozhodnutím (srov. například důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. , uveřejněného pod č. 107/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), když neplatnost kupní smlouvy byla v řízení zkoumána od počátku a závěr, že smlouva je neplatná, přijal i soud prvního stupně; šlo jen o právní kvalifikaci věci (stejného skutku) co do důvodu absolutní neplatnosti. Současně dovolací soud neshledal ve věci ze strany soudů nižšího stupně extrémní rozpor či libovůli při hodnocení důkazů (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 8. 2017, sp. zn. )

22. Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení odmítl.

23. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s větou druhou neodůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 12. 2025

JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu