Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 264/2022-18

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 7.378 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4.000 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 11,75% od 11. 6. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení 3.378 Kč spolu s úroky z prodlení jdoucími z částky 7.378 Kč od 1. 3. 2022 do 10. 6. 2022 a dále jen z částky 3.378 Kč od 11. 6. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 119,12 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4.000 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 11,75% od 11. 6. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části o zaplacení 3.378 Kč spolu s úroky z prodlení jdoucími z částky 7.378 Kč od 1. 3. 2022 do 10. 6. 2022 a dále jen z částky 3.378 Kč od 11. 6. 2022 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 119,12 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].</b>

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení finančního plnění zahrnujícího částku jistiny ve výši 4.000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 800 Kč, smluvních úroků ve výši 2.215 Kč a částku smluvní pokuty ve výši 363 Kč. Žalobu pak odůvodnila zejména tím, že s žalovaným prostředky na dálku (přes internet) uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru číslo ze dne datum. Žalovaný nejprve na internetových stránkách žalobkyně vyplnil do zde uloženého formuláře registrační údaje, jehož součástí bylo mimo jiné i zadání čísla občanského průkazu a žalovaný současně zaslal kopii občanského průkazu, čímž žalobkyně ověřila jeho totožnost. V rámci kontraktačního procesu si žalobkyně ověřila tzv. úvěruschopnost žalovaného kontrolou měsíčního příjmu a lustrací v evidencích a došla k závěru, že žalovaný je schopen splácet pravidelné splátky úvěru. Na podkladě smlouvy o revolvingovém úvěru proto žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 4.000 Kč, a to převodem na jeho účet č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal hradit pravidelnou měsíční splátku úvěru ve výši minimálně 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč. Dále se žalovaný zavázal uhradit za sjednání úvěru jednorázový poplatek ve výši 800 Kč, úrok ve výši 20 % měsíčně z dlužné částky do doby zesplatnění a 15 % měsíčně po zesplatnění pohledávky, kdy obě tyto částky přirůstají k jistině. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 121 Kč za každých započatých 30 dní prodlení, a to po dobu prvních 90 dní prodlení. Žalovaný úvěr čerpal dne datum ve výši 4.000 Kč. Úvěr však řádně a včas nesplácel. Do prodlení se dostal od datum. Součástí žalované částky je tak i smluvní pokuta ve výši 363 Kč (3x 121). Žalovaný byl o zaplacení opakovaně upomínán.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem dle

4. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 1751 odst. 1 o.z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

14. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

15. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Soud zjistil tento skutkový stav věci:

Mezi účastníky byla uzavřena prostředky komunikace na dálku (po internetu) smlouva o revolvingovém úvěru číslo ze dne datum. Totožnost žalovaného byla ověřována jednak z kopie číslo obč. průkazu, jednak výpisem z účtu u právnická osoba bankovní účet. Na základě uvedené smlouvy o revolvingovém úvěru byl žalovaný oprávněn opakovaně čerpat bezúčelový úvěr do celkové výše úvěrového limitu až 35.000 Kč. Výše jednotlivých čerpání byla omezena, výše prvního čerpání činí nejvýše 4.000 Kč. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného jednak mimořádným výpisem z běžného osobního účtu č. bankovní účet za období od datum do datum, jednak lustrací ve veřejně přístupných evidencích (nebylo však žalobkyní nijak prokázáno). Z předloženého mimořádného výpisu, který soud doplnil dále vyžádaným výpisem z běžného osobního účtu č. bankovní účet za období od datum do datum je zřejmé, že počáteční zůstatek byl v záporné hodnotě. Konečný zůstatek činil 6.013,67 Kč. Současně je však zřejmé, že žalovaný svou příjmovou situaci zlepšoval čerpáním dalšího úvěru či zápůjčky od právnická osoba anonymizováno ve výši 8.000 Kč (připsáno dne datum). Z výpisu se dále podává, že žalovaný nemá žádné finanční rezervy a měsíční výdaje podstatně převyšují příjmy žalovaného. Navíc není zřejmé, o jaké zdroje příjmu se jedná, když příjmy jsou ve prospěch běžného účtu připisovány z protiúčtu znějícího na jméno samotného žalovaného č. bankovní účet. Žalovaný pak úvěr čerpal dne datum ve výši 4.000 Kč. Úvěr však řádně a včas nesplácel. Do prodlení se dostal od datum. Na poskytnutý úvěr pak žalovaný ničeho nezaplatil, a to ani přes opakované upomínky ze strany žalobkyně.

17. Za rozhodující pro právní posouzení této věci považoval soud skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o ochraně spotřebitele. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

18. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům. Především žalobkyně žádným způsobem neprovedla analýzu finančního rozpočtu žalovaného. Nezjišťovala, jaké má žalovaný výdaje (inkaso, nájem, výdaje na stravu). Naopak provedeným dokazováním bylo postaveno najisto, že žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti zcela formálně, a to s cílem pouze vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána (s kladným výsledkem). V prvé řadě je třeba uvést, že žalovaný dle jím předloženého výpisu z bankovního účtu, již v době před poskytnutím předmětného úvěru hospodařil tak, že jeho účet vykazoval minusový zůstatek. Dále jednoznačně vyplynulo, že žalovaný nemá žádné finanční rezervy a měsíční výdaje podstatně převyšují příjmy žalovaného, které si evidentně navyšoval čerpáním dalších jiných úvěrů a zápůjček. Navíc žalobkyni musí být zcela zřejmé, že nízké částky na krátkou dobu si solventní dlužníci obvykle nepůjčují. Uvedený postup žalobkyně v tomto případě tak lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Všechny shora uvedené skutečnosti přitom svědčí o tom, že zde jednoznačně existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet vzhledem k výši již existujících dluhů a jeho nedostatečným měsíčním příjmům. Pokud by žalobkyně postupovala odborně a s řádnou péčí, neměla žalovanému úvěr poskytnout. Primárním smyslem povinnosti věřitele posuzovat úvěruschopnost dlužníka, je právě ochrana individuálního spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

19. S ohledem na výše uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva o revolvingovém úvěru je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o.z. neplatná, když žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, přestože ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. V řízení pak bylo prokázáno, že částku 4.000 Kč žalovaný skutečně obdržel a je tak povinen ji žalobkyni vrátit. Nebylo naopak prokázáno, že by žalovaný na tento svůj dluh cokoliv zaplatil. Rovněž bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění jistiny úvěru v rámci předžalobní výzvy ze dne datum, a to ve lhůtě nejpozději do datum. Žalovaný však na tuto výzvu nijak nereagoval, čímž konkludentně akceptoval žalobkyní navrženou dobu plnění. Lze tedy uzavřít, že za této situace nevznikl mezi účastníky spor o přiměřenou dobu plnění dle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. ). Žalovaný tak byl povinen do datum svůj závazek vyřešit a od datum je tak v prodlení. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky úrok z prodlení v zákonné výši až od datum, neboť od této doby byl žalovaný prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle , v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 11,75% p.a. Lhůta k plnění byla určena s odkazem na (výrok I. tohoto rozsudku).

20. Ve zbývající části, tedy co do částky převyšující nesplacenou jistinu (3.378 Kč), zahrnující poplatek za poskytnutí úvěru (800), částku smluvní pokuty (363), částku smluvního úročení (číslo) a souvisejících příslušenství, soud žalobu výrokem II. zamítl jako nedůvodnou.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 119,12 Kč, přičemž tato částka představuje 8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 54 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 46 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 378 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.