Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 46/2022-21

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pavlíkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 49 200 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 550 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7 550 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni:

- částku 24 150 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 24 150 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení

- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7 731,11 Kč

- náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč

- částku 17 500 Kč

se zamítá

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 550 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7 550 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni: - částku 24 150 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 24 150 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení - kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7 731,11 Kč - náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč - částku 17 500 Kč <b>se zamítá</b> III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 19. 5. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 49 200 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že mezi předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla dne 30. 4. 2018 uzavřena smlouva o úvěru číslo 2018 číslo. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 35 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši

24 150 Kč, spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za správu úvěru, případně poplatku za uzavření smlouvy splatném při uzavření smlouvy a poplatku za hotovostní inkaso splátek. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 59 150 Kč ve 13 měsíčních splátkách po 4 550 Kč. První splátka byla splatná v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, v němž byla smlouva uzavřena, splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost úvěru pak připadala na den 30. 5. 2019. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany předchůdkyně žalobkyně prověřena na základě žádosti o úvěr, ve které žalovaný uvedl své údaje, číslo občanského průkazu, požadovanou částku úvěru, příjmy, výdaje, zaměstnání. Na základě této žádosti byla s odbornou péčí posuzovaná schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. Žalobkyně uvedla, že s ohledem na výši příjmů a výši úvěru, předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru takové výše, jaká mu byla poskytnuta. Dle údajů uvedených žalovaným mu mělo měsíčně zbývat k úhradě případných ostatních závazků 32 228 Kč, v takovém případě tak bylo možno dovodit, že žalovaný byl v takové finanční situaci, která mu umožnila splácet další závazky, a to i s ohledem na to, že výše měsíční splátky dle uzavřené smlouvy byla 4 550 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že za této situace nebyl jediný důvod se domnívat, že by žalovaný nebyl schopen dostát svým závazkům a nemohl splácet spotřebitelský úvěr. Předchůdkyně žalobkyně dále vycházela z předložené výplatní pásky žalovaného, SIPO, credit scoringu a finanční analýzy. Rovněž bylo prověřováno, zda žalovaný není v době uzavírání úvěrové smlouvy evidován v insolvenčním rejstříku, když bylo zjištěno, že osoba žalovaného v insolvenčním rejstříku není vedena. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, a to tím, že do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplatil. Žalovaný uhradil toliko částku ve výši 27 450 Kč, která odpovídá šesti splátkám. Na poskytnutou jistinu úvěru byla předchůdkyní žalobkyně alokována částka ve výši 3 300 Kč a na smluvně sjednané příslušenství pohledávky částka ve výši 24 150 Kč. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou částky 31 700 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 31 700 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 0 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr ke dni splatnosti poslední splátky, tj. do 30. 05. 2019 řádně nesplatil. V důsledku prodlení žalovaného vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu s čl. V. odst. 4 smlouvy i nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Žalobkyně tedy požadovala částku 31 700 Kč odpovídající nesplacené jistině, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 31. 5. 2019 do 29. 11. 2021 ve výši 7 731,11 Kč, náklady vynaložené za mimosoudní vymáhání a uplatnění pohledávky za žalovaným ve výši 690 Kč a smluvní pokutu ve výši 17 500 Kč. Smluvní pokuta vznikla v důsledku prodlení žalovaného, a to z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 31 700 Kč za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od 31. 5. 2019 do 3. 12. 2020. Žalobkyně po žalovaném nárokuje úhradu smluvní pokuty za prodlení se splacením závazku ve výši 17 500 Kč. Takto vypočítaná smluvní pokuta reflektuje zákonné omezení jejího výpočtu vyplývající dle , o spotřebitelském úvěru.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný.

3. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neučinili soudu žádné podání. Soud proto podle ustanovení , (dále jen „ “) rozhodl v této věci bez nařízení jednání.

4. Soud při zjišťování skutkového stavu vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní a učinil následující skutková zjištění.

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 30. 4. 2018 včetně předpisu splátek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba uzavřela se žalovaným smlouvu, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 35 000 Kč. Finanční prostředky byly žalovanému vyplaceny při podpisu smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal zaplatit věřiteli (právnická osoba) poskytnutou jistinu úvěru spolu s příslušenstvím ve výši 24 150 Kč. Žalovaný měl dle smlouvy věřiteli zaplatit částku celkem ve výši 60 550 Kč, po uhrazení jednorázového administrativního poplatku při podpisu smlouvy částku 59 150 Kč, a to v pravidelných 13 měsíčních splátkách po 4 550 Kč. První splátka byla splatná v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, v němž byla smlouva uzavřena. Celková splatnost úvěru připadala dle smlouvy na 30. 5. 2019.

6. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán u společnosti právnická osoba s měsíčním příjmem 39 428 Kč, měsíční výdaje uvedl ve výši 3 400 Kč za energie, 9 000 Kč za výživné a stravování. Průměrné měsíční výdaje žadatele uvedl žalovaný ve výši 6 200 Kč, celé domácnosti pak ve výši 12 400 Kč. Žalovaný dále uvedl, je ženatý, bydlí u rodičů, má dvě vyživovací povinnosti

7. Z výplatní pásky žalovaného za měsíc březen 2018, že měsíční čistý příjem žalovaného odpovídal tento měsíc částce 95 339 Kč, kdy součástí této měsíční mzdy byly roční odměny. Z listin nazvané Finanční analýza a Credit scoring žalovaného, že na základě údajů poskytnutých žalovaným předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila žalovaného jako osobu vhodnou k poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 35 000 Kč.

8. Z formuláře Standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že obsahuje detaily daného úvěrového produktu včetně prohlášení žalovaného, že souhlasí s těmito podmínkami úvěru.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021, přílohy smlouvy o postoupení pohledávek, dokladu o koupi části závodu, potvrzení o úplatě za postoupené pohledávky, že byla předmětná pohledávka postoupena žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek a podacího archu dokládající odeslání oznámení, že bylo žalovanému postoupení pohledávky oznámeno.

10. Z dopisu ze dne 1. 2. 2022, že byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.

11. Z výzvy před podáním žaloby a podacího archu bylo zjištěno, že byl žalovaný ze strany žalobkyně vyzván k plnění dluhu.

12. S ohledem na právní závěr předestřený níže soud z dalších důkazů pro nadbytečnost ničeho dalšího nezjišťoval.

13. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Žalovaný požádal předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru. Předchůdkyně žalobkyně jeho žádost posoudila na základě údajů v ní uvedených, předložené výplatní pásky, potvrzení SIPO, credit scoringu a finanční analýzy a dne 30. 4. 2018 předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dle smlouvy o úvěru částku 35 000 Kč. Žalovaný byl dle smlouvy povinen zaplatit částku ve výši 60 550 Kč, po uhrazení jednorázového administrativního poplatku při podpisu smlouvy částku 59 150 Kč, a to v pravidelných 13 měsíčních splátkách po 4 550 Kč. Žalovaný uhradil toliko šest splátek, tedy celkem 27 450 Kč. Pohledávka byla následně postoupena ve prospěch žalobkyně.

14. Podle , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

18. Podle , (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.

22. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Podle výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

24. Soud se nejprve zabýval aktivní legitimací žalobkyně, kdy má za to, že žalobkyně prokázala postoupení pohledávky, která je předmětem tohoto řízení, z původního věřitele - předchůdkyně žalobkyně až na současnou žalobkyni. Rovněž bylo prokázáno oznámení postoupení žalovanému. Žalobkyně tak bezesporu je osobou aktivně legitimovanou k vymáhání této pohledávky.

25. Jelikož předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky poskytla žalovanému v rámci výkonu své podnikatelské činnosti, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě také ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

26. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí.

27. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Věřitel je povinen pečlivě zjišťovat, zda je spotřebitel schopen úvěr splácet, ale také je povinen požadovat doklady k jeho tvrzením. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Důležité je také využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Věřitel musí taktéž ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost spotřebitelem uváděných údajů, nedostojí povinnosti odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele.

28. Neposoudí-li poskytovatel úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud přihlédne k neplatnosti tohoto právního jednání, aniž by se musel spotřebitel této neplatnosti dovolávat. Jedná se tak o neplatnost absolutní. Závěrem o neplatnosti relativní by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), a to za situace, pokud by případná neplatnost smlouvy závisela na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZSU, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978).

29. V tomto případě předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Předchůdkyně žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti vycházela z tvrzení žalovaného uvedené v jeho žádosti o úvěr, vyžádala si také některé doklady k jeho příjmům a výdajům. Ač by se na první pohled mohlo zdát, že předchůdkyně žalobkyně postupovala s odbornou péčí, soud se zaměřil na údaje, které z předložených listin vyplývají, a porovnal je s tím, co žalovaný sdělil předchůdkyni žalobkyně v žádosti o úvěr. Pokud se týká příjmů, tak žalovaný uváděl měsíční příjmy ze zaměstnání ve výši 39 428 Kč. Tento si žalobkyně ověřila pouze z jediné výplatní pásky za měsíc březen 2018, tedy měsíc, který předcházel uzavření smlouvy. Z jedné výplatní pásky (navíc obsahující roční odměny) nemohou být s jistotou ověřeny reálné průměrné příjmy žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně měla od žalovaného vyžadovat výplatní pásky alespoň za 3 uplynulé měsíce, aby tak mohla s větší mírou jistoty říct, že uváděný příjem, je příjmem reálným, a že v průměru takového příjmu žalovaný běžně dosahuje. Pokud se týká výdajů, chybí ze strany předchůdkyně žalobkyně jejich zevrubnější zjištění a především ověření. Předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů uvedených v žádosti o úvěr a platebního dokladu SIPO, z něhož vyplývá, že žalovaný měl platit v měsíci březnu 2018 za elektřinu 3 130 Kč, poplatek pro ČT 135 Kč a tento poplatek za minulý měsíc nemá žalovaný uhrazený. Předchůdkyně žalobkyně si nevyžádala výpisy z účtu žalovaného, žádné doklady o výši plateb za bydlení tak, aby věřitel při poskytnutí úvěru získal představu o reálných výdajích žalovaného. Žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, že bydlí u rodičů, ani tuto skutečnost věřitel neověřoval, nezjišťoval jeho náklady na bydlení. Stejně tak soud postrádá zjišťování jiných závazků a dluhů, když žalobkyně pouze tvrdila, že žalovaný nebyl v době uzavírání smlouvy evidován v insolvenčním rejstříku. Jak už soud výše uvedl, skutečnost, že dlužník není v insolvenčním rejstříku veden bez dalšího neprokazuje, že je schopen poskytnutý úvěr splácet. Ačkoli žalobkyně uváděla, že měsíční příjem dosahovaný žalovaným v rozhodném období mu umožňoval stanovené měsíční splátky hradit, bez ověření jeho výdajů a závazků nebylo možné tento závěr učinit. Takové ověření příjmů a výdajů nemůže dle názoru soudu v tomto případě obstát.

30. Předmětnou smlouvu o úvěru tak soud posoudil jako neplatnou v celém rozsahu pro neposouzení schopnosti spotřebitele úvěr řádně splácet a nároky z ní bylo nezbytné vypořádat podle ust. § 2991 a násl. o. z. jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Pro vypořádání těchto nároků je nutná kvantifikace bezdůvodného obohacení. V případě neplatné úvěrové smlouvy při vzájemně poskytnutých stejnorodých (peněžitých) plnění představuje ochuzení věřitele to, oč jím poskytnutá částka úvěru přesahuje dlužníkem poskytnutá plnění. Je-li soudem vyhodnocena uzavřená smlouva jako neplatná, nelze z neplatného ujednání požadovat další plnění - například úrok, smluvní pokutu apod.

31. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že žalobkyni vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 35 000 Kč, tedy plnila, aniž by existoval platný závazek, má tak právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný předchůdkyni žalobkyně zaplatil částku 27 450 Kč, nadále tak žalobkyni dluží 7 550 Kč, které je dle § 2993 o. z. žalobkyni povinen vrátit. Tato částka odpovídá majetkovému prospěchu žalovaného na úkor žalobkyně.

32. Žalobkyně v řízení požadovala rovněž příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, a to od 23. 12. 2021, tedy od následujícího dne po účinném postoupení pohledávky. Počátek prodlení dlužníka dle závěru soudu odpovídá původně sjednanému konečnému datu splatnosti úvěru (dne 30. 5. 2019), neboť právě ve vztahu k tomuto dni si dlužník musel být vědom své povinnosti plnit vůči původnímu věřiteli. Výše zákonného úroku z prodlení v době počátku prodlení odpovídala 9,75 % ročně. Zákonný úrok z prodlení tak soud žalobkyni přiznal dle jejího návrhu v souladu s ust. o. z. ve výši stanovené (tj. 9,75% ročně), avšak za jí požadované kratší období od 23. 12. 2021.

33. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba s ohledem na předestřený právní závěr soudu zamítnuta, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

34. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci byla žalobkyně úspěšná pouze částečně. Její žalobě bylo vyhověno pouze co do částky 7 550 Kč. Již z tohoto pohledu je zřejmé, aniž by soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku, že procesně úspěšnější byl v tomto řízení žalovaný. Žalovanému, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

35. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně.

Odvolání je třeba podat ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.