Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Ads 241/2024 - 42

- 43

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Michala Bobka, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: J. C., zast. Mgr. Milanem Šikolou, advokátem se sídlem Skalky 2918/28, Brno, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 2. 2024, č. j. X, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 12. 9. 2024, č. j. ,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Žalovaná prvostupňovým rozhodnutím zamítla žádost žalobkyně o invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení , o důchodovém pojištění, neboť podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení není invalidní. Podle tohoto posudku poklesla pracovní schopnost žalobkyně z důvodu lehkého funkčního postižení páteře pouze o 30 %. Nesplňuje proto podmínku invalidity podle zákona o důchodovém pojištění. Námitky žalobkyně proti tomuto rozhodnutí žalovaná zamítla s odkazem na nově vypracovaný posudek, který závěry posudku Okresní správy sociálního zabezpečení potvrdil.

[2] Žalobkyně se obrátila na Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci. Ten její žalobu zamítl. Krajský soud si vyžádal posudek od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem, který potvrdil závěry obou předchozích zpracovaných posudků, tedy že pokles pracovní schopnosti žalobkyně činí celkově 30 %. Tento posudek shledal krajský soud úplným, správným a přesvědčivým. Uzavřel proto, že žalobkyně není invalidní, neboť nebyl prokázán pokles její pracovní schopnosti alespoň o 35 %.

[3] Rozsudek krajského soudu napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností. Její důvody lze podřadit pod , b) a d) , (dále jen „ “). Stěžovatelka konkrétně namítá částečnou nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, neobjektivnost a závislost posudkových komisí na žalované a nesprávnost skutkových závěrů posudkových komisí ohledně míry poklesu její pracovní schopnosti. Mimo jiné poukazuje i na to, že nebyla zohledněna její propouštěcí zpráva z Lázní Luhačovice ze dne 6. 2. 2024.

[4] Nejvyšší správní soud (dále též jen „NSS“) se po konstatování přípustnosti kasační stížnosti zabýval její přijatelností ve smyslu (dále „ “), tedy otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Jedná se totiž o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce ( ).

[5] Podstatný přesah zájmů stěžovatele NSS vymezil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. , č. 933/2006 Sb. NSS (k uplatnitelnosti zde vyslovených názorů na současnou úpravu srov. např. rozsudek NSS ze dne 10. 6. 2021, č. j. ). Podstatný přesah bude dán pouze v případech, kdy se kasační stížnost (1) týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře Nejvyššího správního soudu anebo (2) právních otázek řešených dosavadní judikaturou rozdílně. Podstatný přesah zájmů stěžovatele bude dán (3) rovněž v případě potřeby učinit odklon od ustálené judikatury. Konečně bude kasační stížnost přijatelná (4) tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Takovým pochybením jsou především případy, kdy krajský soud nerespektoval ustálenou a jasnou judikaturu a nelze vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, nebo krajský soud v konkrétním případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Zároveň však platí, že NSS není v rámci hodnocení přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. V rámci posouzení přijatelnosti také z povahy věci není místo pro plnohodnotný věcný přezkum napadeného rozhodnutí, tudíž se v uvedené souvislosti NSS omezuje na případy zjevných pochybení krajského soudu.

[6] Žádný z těchto případů není dán. Kasační stížnost je proto nepřijatelná.

[7] Judikatura NSS již vymezila kritéria přezkoumatelnosti soudních rozhodnutí. Plyne z ní, že máli být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak uvážil o pro věc zásadních a podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem postupoval při jejich posuzování, proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů považuje pro věc zásadní argumentaci účastníků řízení za lichou (srov. např. rozsudky NSS ze dne 1. 6. 2005, č. j. , ze dne 21. 8. 2008, č. j. , či ze dne 21. 5. 2015, č. j. ).

[8] S ohledem na námitku nedostatečného, resp. nesprávného zjištění skutkového stavu v projednávané věci poté NSS připomíná, že posouzení zdravotního stavu, konkrétněji invalidity, je podle ustálené judikatury otázkou odbornou (medicínskou), k níž soud nedisponuje potřebnými odbornými znalostmi. Výchozím bodem pro rozhodování správního soudu jsou tudíž závěry odborníků (srov. např. rozsudky NSS ze dne 25. 9. 2003, č. j. , č. NSS, ze dne 30. 11. 2009, č. j. , nebo ze dne 15. 5. 2013, č. j. ). Pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost fyzických osob MPSV, které za tím účelem podle , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, zřizuje jako své orgány posudkové komise (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 1. 2004, č. j. , č. NSS). Ve vypracovaných posudcích se hodnotí nejenom celkový zdravotní stav a dochované pracovní schopnosti pojištěnce, ale formulují se v něm i posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku, zániku či dalším trvání. Tento posudek je tedy v přezkumném soudním řízení stěžejním důkazem, na nějž je soud při nedostatku odborných znalostí odkázán. Úkolem soudu je nicméně zhodnotit jeho jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost (srov. např. rozsudky NSS ze dne 25. 11. 2003, č. j. ; č. 800/2006 Sb. NSS, ze dne 11. 10. 2013; č. j. ; či ze dne 8. 7. 2015, č. j. , bod 8).

[9] Konečně, pokud jde o námitku neobjektivnosti, resp. závislosti posudkových komisí na žalované, poukazuje NSS na svoji judikaturu, podle níž sama skutečnost, že posudková komise je orgánem MPSV, není důvodem k pochybnostem o objektivitě jejích závěrů. Ta má být garantována složením posudkových komisí, které sestávají nejen z posudkových lékařů a tajemníků z řad pracovníků MPSV, ale i z odborných lékařů jednotlivých klinických oborů, tedy osob odlišných od pracovníků MPSV (rozsudek NSS ze dne 29. 5. 2003, č. j. , č. NSS, nověji např. usnesení NSS ze dne 9. 5. 2024, č. j. , bod 18).

[10] K řešení všech otázek nastolených stěžovatelkou v její kasační stížnosti tedy již existuje ustálená judikatura. NSS neshledal tuto judikaturu rozpornou. Rovněž necítí potřebu se od ní odchýlit. Nedospěl ani k závěru, že by se krajský soud dopustil zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky. Rozhodnutí žalované a krajského soudu má oporu ve správním a soudním spise a reflektuje závěry citované judikatury. Krajský soud postupoval korektně, jestliže vyšel z posudku posudkové komise MPSV a ten hodnotil z hlediska určitosti, úplnosti a přesvědčivosti. Posudková komise MPSV přitom na str. 8 posudku zohlednila rovněž propouštěcí zprávu ze dne 6. 2. 2024, na kterou stěžovatelka v kasační stížnosti poukazuje.

[11] Z uvedených důvodů NSS neshledal důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto ji odmítl pro nepřijatelnost podle

[12] O náhradě nákladů řízení NSS rozhodl v souladu s a 2 , ve spojení s (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. , část III. 4.). Stěžovatelka neměla v řízení úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná sice byla v řízení úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení však rovněž nemá, jelikož se jedná projednávaná věc týká důchodového pojištění ( ).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. ledna 2025

Michal Bobek

předseda senátu