Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
223 C 124/2022
Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Adrianou Hasmanovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 18 624 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 15. 6. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 5 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 611,07 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 16 000 Kč od 9. 2. 2022 do 14. 6. 2022 a z částky 5 000 Kč od 15. 6. 2022 do zaplacení, dále co do částky 150 Kč za kapitalizovaný úrok, co do 256 Kč za náklady spojené s uplatněním pohledávky a co do smluvní pokuty ve výši 2 624 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 444 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 15. 6. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do částky 5 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 611,07 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 16 000 Kč od 9. 2. 2022 do 14. 6. 2022 a z částky 5 000 Kč od 15. 6. 2022 do zaplacení, dále co do částky 150 Kč za kapitalizovaný úrok, co do 256 Kč za náklady spojené s uplatněním pohledávky a co do smluvní pokuty ve výši 2 624 Kč, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 444 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 16 000 Kč, smluvní pokuty 2 624 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč (za obyčejný dopis a návštěvu u žalovaného), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 611,07 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč (paušální náklady upomínání po 50 Kč za upomínku) a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba, IČO, a žalovaným byla dne 27. 7. 2021 elektronicky prostřednictvím webových stránek předchůdkyně webová adresa po registraci žalovaného a uhrazení verifikační platby uzavřena smlouva o úvěru číslo tato byla platná a účinná ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 11. 8. 2021, součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr 16 000 Kč a to na jeho bankovní účet, splatnost úvěru byla sjednána ke dni 26. 8. 2021. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného skrze lustrace v příslušných registrech (IR, BRKI, NRKI, SOLUS). Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně a včas nezaplatil, pro případ prodlení strany sjednaly povinnost žalovaného platit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a náklady upomínání. Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek, přičemž strany uzavřely dne 8. 12. 2021 rámcovou smlouvu, na základě které byly následně uzavírány dílčí smlouvy, o tom bylo vyhotoveno společné prohlášení. Zákonný úrok z prodlení žalobkyně požaduje z dlužné jistiny v kapitalizované výši za období od 27. 8. 2021 do 7. 2. 2022, a dále od 9. 2. 2022 Smluvní pokutu požaduje za období od 27. 8. 2021 do 7. 2. 2022. Žalovaný nezaplatil ničeho ani k předžalobní upomínce.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila, odročení nežádala. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).
3. Soud provedl dokazování listinou označenou jako "smlouva o úvěru číslo datovanou ke dni 27. 7. 2021 (dále jen„ první smlouva“) a dále listinou shodně označenou a datovanou ke dni 11. 8. 2021 (dále jen„ druhá smlouva“) včetně obchodních podmínek právní předchůdkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně se podle první smlouvy měla zavázat poskytnout žalovanému neúčelový, spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč v hotovosti prostřednictvím zprostředkovatele, žalovaný měl stvrdit svým podpisem na smlouvě, že peněžní prostředky v uvedené výši převzal. Žalovaný se naproti tomu měl zavázat úvěr uhradit do 30 dnů, tj. do 26. 8. 2021, úrok nebyl sjednán. Na základě druhé smlouvy se měla právní předchůdkyně žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému na bankovní účet č. bankovní účet úvěr 16 000 Kč, žalovaný se měl zavázat úvěr splatit do stejného data, tj. do 26. 8. 2021, úrok nebyl sjednán – tímto jednáním mělo dojít ke změně a doplnění první smlouvy. Zároveň podle těchto listin měly být ujednány sankce související s prodlením žalovaného se zaplacením (smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, poplatek 50 Kč za každou písemnou upomínku). Ani jedna listina však nebyla podepsána žalovaným, a to žádným způsobem. Pro zachování písemné formy by musely být listiny opatřeny elektronicky uznávaným podpisem, tak tomu v tomto případě nebylo, o písemnou smlouvu se tedy nejednalo. Ani jinak uzavření úvěrové smlouvy tvrzeného obsahu právě s žalovaným žalobkyně neprokázala, pouhé tvrzení o elektronicky uzavřené smlouvě po registraci žalovaného v systému právní předchůdkyně žalobkyně na webových stránkách webová adresa není dostatečným důkazem, projevem vůle žalovaného není ani uvedení jeho osobních údajů na předložených listinách, když k takovým údajům se může dostat kromě žalovaného prakticky kdokoli.
4. Odlišné závěry ohledně uzavření smlouvy soud neučinil ani z dalších předložených listin.
5. Z listin označených jako "smlouva o úvěru číslo ani z ostatních předložených důkazů navíc nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakýmkoli způsobem zkoumala schopnost žalovaného jakožto spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, nebyly předloženy žádné důkazy k prokázání splnění takové povinnosti stanovené zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ani žalobní tvrzení v tomto směru nebyla dostatečná.
6. Výpisy z účtu č. bankovní účet, který je veden na právní předchůdkyni, za dny 2. 8. 2021 a 12. 8. 2021 žalobkyně prokázala, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému na bankovní účet č. bankovní účet celkem částku 11 000 Kč, a to ve dvou platbách realizovaných v uvedené dny po 9 000 Kč a 2 000 Kč s označením„ dodatecna pujcka od webová adresa c. číslo N.2 a dodatecna pujcka od webová adresa c. číslo N.3). Ze sdělení banky vyplynulo, že účet, na který byly prostředky převedeny, patří žalovanému. Poskytnutí prostředků bylo prokázáno také výpisem z účtu žalovaného.
7. Výpisem z účtu č. bankovní účet, který je veden na právní předchůdkyni, ze dne 2. 8. 2021 žalobkyně prokázala, že z účtu bankovní účet byla na účet právní předchůdkyně převedena částka 0,01 Kč.
8. Právní předchůdkyně žalobkyně podle předložených výzev opakovaně upomínala žalovaného o zaplacení.
9. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, jak bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek včetně společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 14. 2. 2022 a seznamu postupovaných pohledávek. Žalovanému byla tato skutečnost oznámena dopisem žalobkyně ze dne 11. 2. 2022 a dopisem právní předchůdkyně z téhož dne odeslanými dle podacího archu 14. 2. 2022.
10. Podle výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky žalobkyně žalovanému odeslala dne 18. 3. 2022 obyčejný dopis a dne 6. 4. 2022 vyslala na adresu žalovaného terénního pracovníka.
11. Žalobkyně upomínala žalovaného o zaplacení před podáním žaloby dopisem ze dne 2. 6. 2022 s určením lhůty k plnění do 14. 6. 2022, tento podle podacího archu žalovanému odeslala dne 6. 6. 2022.
12. Žalovaný v průběhu řízení netvrdil ani neprokazoval, že by uhradil žalobkyni či její právní předchůdkyni jakoukoli částku.
13. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (dále jen nařízení), vše ve znění účinném v době tvrzených právních jednání.
14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení pro účely tohoto nařízení se rozumí„ elektronickým podpisem“ data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání.
16. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne
5. 3. 2020 ve věci C679/18).
18. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
20. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. jednak v tom směru, aby prokázala, že byla smlouva tvrzeného obsahu (tj. ve znění obou smluv) uzavřena právě s žalovaným, a dále aby prokázala, že před tvrzeným uzavřením smlouvy byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně se jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a zejména důkazní ve vztahu k těmto skutečnostem tak neunesla. Zmíněné poučení se účastníku poskytuje zásadně při jednání, přičemž je na účastníkovi, zda se jednání zúčastní, v opačném případě je pak povinen nést procesní následky své neúčasti.
21. Po právní stránce dospěl soud po provedeném dokazování k následujícímu závěru. Soud má za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně vyhodnotit za uzavření dohody mezi účastníky, respektive mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně. Pokud žalobkyně tvrdila, že došlo k uzavření dohody včetně dodatku prostřednictvím elektronických prostředků, chybí podstatná náležitost právního jednání – řádný elektronický podpis jednající osoby, přičemž dostatečné záruky o tom, že jednala právě daná osoba a právě daným způsobem, poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis. V tomto případě však listiny neobsahovaly ani prostý elektronický podpis. V řízení tudíž nebylo prokázáno, že soudu předložená smlouva byla uzavřena s žalovaným v daném znění, když z dokumentu ani neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám.
22. Na tomto místě soud dodává, že i pokud by uzavření smlouvy prokázáno bylo, soud by ji posoudil jako absolutně neplatnou, jelikož právní předchůdkyně nezkoumala u žalovaného schopnost úvěr splácet, respektive provedení takového procesu soudu žádnými listinami neprokázala, a tudíž neodstála své povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru, přičemž následkem je právě absolutní neplatnost právního jednání, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (§ 588 o. z.).
23. Co se týká peněžních prostředků, poskytnutí částky 5 000 Kč v hotovosti mělo být prokázáno podpisem žalovaného na první smlouvě. Tato listina však žádný podpis žalovaného neobsahovala, jak bylo již výše předestřeno, a proto soud nemá za zjištěné, že by tato částka žalovanému vyplacena byla. Bankovními výpisy a sdělením banky však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na bankovní účet převedla celkovou částku 11 000 Kč, přičemž žalovaný jí ani žalobkyni, na kterou byla pohledávka podle § 1879 o. z. postoupena, dosud nevrátil ničeho, to ostatně žalovaný ani v průběhu řízení netvrdil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do této částky bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vydat, o čemž soud rozhodl výrokem I. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni podle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to ode dne následujícího po uplynutí dodatečné lhůty k plnění stanovené v předžalobní upomínce. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007). Takovou výzvu učinila žalobkyně dne 6. 6. 2022 (upomínka ze dne 2. 6. 2022) s uvedením lhůty k plnění do 14. 6. 2022, od následujícího dne je žalovaný v prodlení.
24. S ohledem na neprokázání uzavření smlouvy tvrzeného rozsahu právě s žalovaným soud výrokem II žalobu co do zbývající části, tj. zbývající části jistiny, smluvní pokuty, nákladů spojených s uplatněním pohledávky, kapitalizovaného úroku a zákonného úroku z prodlení nad rámec přiznaného (viz bod 23 odůvodnění) zamítl.
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná ve větším rozsahu, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 444 Kč, přičemž tato částka představuje 18,12 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 59,06 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40,94 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 624 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč O jejich splatnosti k rukám právního zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí (exekuci).