Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 As 7/2024 - 29

- 30

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: J. R., zastoupený JUDr. Rudolfem Postlem, advokátem se sídlem Masarykovo náměstí 14, Podbořany, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 12. 2023, č. j. ,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Rozhodnutím ze dne 9. 9. 2022, č. j. OŽP/452/2021/Bla/2, shledal Městský úřad Podbořany (dále jen „městský úřad“) žalobce vinným ze spáchání přestupku z nedbalosti podle , o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) (dále jen „“), a uložil mu pokutu ve výši 9 000 Kč podle a , o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, a a povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč.

[2] Objektivní stránka přestupku spočívala v tom, že městský úřad udělil žalobci souhlas ke geologickým pracím, konkrétně k průzkumnému hydrogeologickému vrtu s maximální hloubkou 40 m, a to na pozemcích parc. č. XA a XB v k. ú. X.; žalobce však v rozporu se souhlasem provedl prostřednictvím společnosti Profivoda s.r.o. vrt o hloubce 51 m (skutek a). Žalobce dále v rozporu se souhlasem „nezajistil měření hladin okolních studní a realizoval dvě měření u pana K. V. bez dozoru odpovědného řešitele,“ (skutek b).

[3] O odvolání žalobce rozhodl žalovaný dne 25. 1. 2019, rozhodnutím pod č. j. KUUK/ 158002/2022, tak, že podle změnil výrok I. daného rozhodnutí tak, že se žalobce dopustil skutku a) úmyslně a řízení v části vedené pro skutek b) zastavil. Výrok II. daného rozhodnutí pak podle téhož ustanovení změnil tak, že snížil uloženou pokutu na 8 000 Kč.

[4] Žalobce napadl toto rozhodnutí žalobou, v níž poukazoval na skutečnost, že v projednávané věci došlo od roku 2021 několikrát ke zrušení prvostupňového rozhodnutí městského úřadu a vrácení věci úřadu k dalšímu řízení. Zejména upozornil na závěry rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 30. 5. 2022, č. j. , který zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 7. 2021, č. j. KUUK/095889/ 2021/ZPZ/Sv/ODV656 (v pořadí druhé rozhodnutí žalovaného), a zavázal jej, aby se zabýval otázkou subjektivní odpovědnosti žalobce a své závěry dostatečně opřel o skutková zjištění. Žalobce měl za to, že se správní orgány s právním názorem soudu nevypořádaly a že opět rozhodly nesprávně. Žalovaný dovodil jeho zavinění a odpovědnost z toho, že text žalobcem podepsaných listin a podání dokazuje jeho způsobilost rozpoznat znaky přestupku a jasně pochopit následky protiprávního jednání. Žalobce měl za to, že se žalovaný stylizoval do role soudního znalce z oboru psychologie, což mu nepřísluší.

[5] Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) předmětnou žalobu napadeným rozsudkem zamítl. V jeho odůvodnění uvedl, že správní orgány se dostatečně vypořádaly s právním názorem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci. Městský úřad doplnil správní spis o nové podklady a na základě doplněného skutkového stavu uzavřel, že žalobce daný přestupek spáchal. Krajský soud rovněž podotkl, že ani podle jeho názoru konkrétní jednání žalobce neodpovídají tomu, že by jeho vysoký věk a zdravotní stav měly ovlivnit jeho zavinění. Doplnil, že samotný vysoký věk bez dalšího neprokazuje absenci jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti. Jakkoliv z lékařské zprávy praktické lékařky žalobce ze dne 13. 8. 2021 vyplývá, že „není schopen fyzické a psychické zátěže, potřebuje pomoc jiné osoby při životních úkonech a je u něj nutné dodržování dispenzárních kontrolních odborných vyšetření,“ neznamená to, že by žalobce nedokázal chápat význam řízení o přestupku a svého protiprávního jednání, a tudíž že by u něj byla vyloučena subjektivní odpovědnost. Nadto žalobce sám neuvedl žádné konkrétní argumenty prokazující, že mu vysoký věk a zdravotní stav zabránily rozpoznat, že výsledný vrt je v rozporu s vydaným souhlasem ke geologickým pracím.

[6] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal kasační stížnost z důvodu uvedeného v , písm. a) Namítá v ní, že krajský soud otázku jeho zavinění posoudil nesprávně, neboť jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti byly v době spáchání přestupku natolik sníženy či omezeny, že nebyl za přestupek odpovědný. Dále tvrdí, že skutečný stav týkající se omezení jeho ovládacích a rozpoznávacích schopností mohl být v tomto případě zjištěn pouze znaleckým posudkem, nikoli pouhou úvahou krajského soudu.

[7] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s právním názorem krajského soudu a navrhl zdejšímu soudu, aby kasační stížnost zamítl.

[8] Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, se Nejvyšší správní soud po posouzení přípustnosti kasační stížnosti zabývá otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele ( ). Neníli tomu tak, odmítne ji pro nepřijatelnost (usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. , publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, č. j. , publ. pod č. 4219/2021 Sb. NSS, odst. [11] a [12]).

[9] Stěžovatel v kasační stížnosti neuvedl, jaké důvody by měly svědčit pro její přijatelnost. Neoznačil právní otázku, kterou se Nejvyšší správní soud dosud nezabýval, eventuálně kterou kasační soud či krajské soudy řeší rozdílně nebo v níž je třeba změnit dosavadní judikaturu. Stěžovatel pouze namítal, že krajský soud pochybil v případě právního posouzení jeho zavinění, přičemž toto pochybení mělo dopad do jeho hmotněprávního postavení. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že i takovéto pochybení může zakládat přijatelnost kasační stížnosti, nicméně nelze přitom pustit ze zřetele požadavek zákona, aby věc svým významem podstatně přesahovala vlastní zájmy stěžovatele. Vady řízení před krajským soudem či vady v jeho úsudku při rozhodnutí ve věci by tedy musely být extrémní povahy a takového rázu, že by bylo v rozporu se samotným principem práva na spravedlivý proces ve smyslu y, pokud by k nim Nejvyšší správní soud nepřihlédl. Vadami takového charakteru (popravdě ani jinými) napadený rozsudek krajského soudu evidentně netrpí. Soud standardně zjistil a posléze vyhodnotil nikoliv složitý skutkový příběh a stejně tak učinil na jeho základě očekávané právní závěry. Kasační soud toliko doplňuje, že krajský soud není povinen vyhovět návrhu účastníka řízení na provedení důkazu, avšak musí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jedním z takových důvodů je neprovedení důkazu pro jeho nadbytečnost, bylali skutečnost, která má být dokazována, v dosavadním řízení bez důvodných pochybností již postavena najisto (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2024, č. j. , odst. [24]). Tento pokyn judikatury krajský soud splnil. S ohledem na to Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle jako nepřijatelnou odmítl.

[10] Kasační stížnost byla odmítnuta pro nepřijatelnost, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o této stížnosti ( ve spojení s ). Na straně žalovaného nebyly zjištěny žádné skutečnosti, jež by mohly vést k mimořádné aplikaci ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. , publ. pod č. 4219/2021 Sb. NSS.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 15. ledna 2025

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu