Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1895/2024

21 Cdo 1895/2024-629

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce D. R., zastoupeného Mgr. Davidem Daňkem, advokátem se sídlem v Praze 5 – Smíchově, Pavla Švandy ze Semčic č. 495/12, proti žalovanému CS-BETON s. r. o. se sídlem ve Velkých Žernosekách č. 184, IČO 47287586, zastoupenému Mgr. Michalem Vepřekem, advokátem se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Husova č. 242/9, o 757 450 Kč s příslušenstvím a o měsíční rentu 30 017 Kč, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích, pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. února 2024, č. j. -576, takto:

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem výrokem I. c) rozsudku ze dne 16. 2. 2024, č. j. -576, změnil rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 12. 4. 2023, č. j. -481, v části, v níž soud prvního stupně zamítnul žalobu na vyplácení renty žalobci ve výši 20 061,50 Kč měsíčně od 1. 2. 2024, tak, že „žalovaný je povinen vyplácet žalobci měsíční rentu ve výši 20 061,50 Kč počínaje od 1. 2. 2024 a dále je žalovaný povinen vyplácet žalobci od 1. 2. 2024 měsíční rentu ve výši 8 976,50 Kč, celkem 29 038 Kč, a to vždy k 10. dni příslušného kalendářního měsíce, přičemž renta za měsíc únor 2024 je splatná do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání a současně navrhl, aby Nejvyšší soud odložil právní moc uvedeného výroku napadeného rozsudku, a to do právní moci rozhodnutí o tomto dovolání, neboť jsou naplněny podmínky ustanovení Má za to, že odvolacím soudem stanovená splatnost renty je v rozporu s dlouhodobou rozhodovací praxí dovolacího soudu (Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. , uzavřel, že splatnost náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vyplácené jednou měsíčně lze stanovit až od následujícího měsíce „pozadu“) a „vede k újmě na straně žalovaného v podobě zásahu do jeho majetkových práv, když žalovaný musí platit rentu dříve, než je jeho zákonná povinnost“, a že odklad právní moci uvedeného výroku „nezasahuje nijak do práv třetí osoby“.

Podle ustanovení před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.

Účelem odkladu právní moci rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu je ochrana dovolatele před jinými hrozícími následky, než je možný výkon rozhodnutí (exekuce) dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2023, sp. zn. ). S přihlédnutím k tomu patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, to, že negativní dopady rozhodnutí (výroku) do poměrů dovolatele nemohou být beze zbytku sistovány odkladem jeho vykonatelnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. , uveřejněné pod č. rozh. obč.). Protože tento předpoklad v posuzovaném případě – jak je zřejmé z obsahu výroku I. c) napadeného rozsudku odvolacího soudu, podle něhož lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit exekuci – splněn není, nemohl dovolací soud návrhu žalovaného na odklad právní moci uvedeného výroku rozsudku vyhovět.

Nejvyšší soud neshledal ani podmínky pro odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku odvolacího soudu ve výroku I. c) stanovené v , neboť v tom, že „žalovaný musí platit rentu dříve, než je jeho zákonná povinnost“ (v určení splatnosti měsíční náhrady za ztrátu na výdělku způsobenou pracovním úrazem vždy k 10. dni příslušného kalendářního měsíce, namísto splatnosti až po uplynutí příslušného měsíce), nelze spatřovat závažnou újmu hrozící dovolateli ve smyslu uvedeného ustanovení, a to i s přihlédnutím k tomu, že zaměstnavatelé zaměstnávající alespoň jednoho zaměstnance jsou pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání pojištěni (srov. , , ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s , ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. 9. 2024

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu