Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
496C36696CF2DA2FC1258B6C004D3092.html
HTML · 14.24 KB
No categories available
21 Cdo 1081/2024
21 Cdo 1081/2024-384
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce M. K., zastoupeného JUDr. Davidem Borovcem, advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí č. 288/17, proti žalované BOSAL ČR, spol. s r. o. se sídlem v Brandýse nad Labem – Staré Boleslavi, Zápská č. 1857, IČO 25668731, zastoupené JUDr. Pavlem Holcem, advokátem se sídlem v Praze 5, Radlická č. 3185/1c, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 7 C 356/2019 , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2023, č. j. 23 Co 203/2023 -346, takto:
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 31. 1. 2023, č. j. 7 C 356/2019 -266, zamítl žalobu o určení, že výpověď z pracovního poměru ze dne 26. 6. 2019 je neplatná (výrok I), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 39 930 Kč k rukám zástupce žalované (výrok II).
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 11. 2023, č. j. 23 Co 203/2023 -346, změnil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé tak, že se určuje, že výpověď z pracovního poměru daná žalovanou žalobci dne 26. 6. 2019 je neplatná (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 35 880 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 10 651,50 Kč k rukám zástupce žalobce (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “) dovolání, směřující do obou jeho výroků, a současně navrhla odložení právní moci napadeného rozsudku v rozsahu jeho výroku I. Návrh odůvodnila tím, že podle jejího zjištění žalobce vede proti ní zatím tři řízení o náhradu mzdy podle § 69 zákoníku práce , nadto ji žalobce informoval e-mailem ze dne 1. 2. 2024, že je připraven po ní nárokovat zaplacení minimálně částky 9 130 699,54 Kč a výdaje na právní zastoupení. Pravomocný rozsudek, jímž by bylo žalobě či žalobám o náhradu mzdy vyhověno dříve, než dovolací soud rozhodne o podaném dovolání, by v případě vyhovění dovolání znamenal zásah do jejích práv, který by bylo možno napravit jen žalobou na obnovu řízení podle § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. Potenciální nárok žalobce, jehož výše je i důsledkem celkové délky trvání soudního sporu o neplatnost výpovědi, představuje „riziko enormního zásahu do jejích majetkových práv“. Náklady řízení ve výši dle výroku II napadeného rozsudku již žalobci zaplatila.
Podle ustanovení § 243 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
Podle ustálené judikatury soudů chce-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel dosáhnout toho, aby nenastaly právní účinky vyplývající z právního úkonu (nyní právního jednání) o rozvázání pracovního poměru, musí podat žalobu o určení jeho neplatnosti nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 1968, sp. zn. 6 Cz 5/68 , uveřejněný pod č. 40/1969 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek býv. Nejvyššího soudu SSR ze dne 28. 5. 1980, sp. zn. 6 Cz 8/80 , uveřejněný pod č. 43/1982 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1997, sp. zn. 2 Cdon 475/96 , uveřejněný pod č. 75/1997 v časopise Soudní judikatura). Nepodal-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel u soudu žalobu o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou, skončil pracovní poměr mezi účastníky podle tohoto právního úkonu (nyní právního jednání), i kdyby šlo o neplatné rozvázání pracovního poměru. Po marném uplynutí dvouměsíční lhůty právo na určení neplatnosti právního úkonu (nyní právního jednání) o rozvázání pracovního poměru zanikne, a soud se tedy již nemůže zabývat posouzením otázky platnosti tohoto právního úkonu (nyní právního jednání), a to ani formou předběžné otázky; nebyla-li neplatnost právního úkonu (nyní právního jednání) o rozvázání pracovního poměru určena pravomocným rozhodnutím soudu, musí soud v případném jiném řízení mezi účastníky vycházet z toho, že pracovní poměr účastníků byl rozvázán platně (srov. například již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1997, sp. zn. 2 Cdon 475/96 ).
Z uvedeného vyplývá, že závěr o věcné opodstatněnosti nároku žalobce na náhradu mzdy nebo platu podle ustanovení § 69 odst. 1 zákoníku práce , jehož základním předpokladem je (vedle oznámení zaměstnance, že trvá na dalším zaměstnávání) neplatné rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele výpovědí, závisí na rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru, kterou dala dovolatelka žalobci, je neplatná. Pravomocný rozsudek, kterým by bylo žalobě na náhradu mzdy vyhověno dříve, než bude dovolacím soudem v projednávané věci rozhodnuto o podaném dovolání, by potom – za situace, kdy by dovolacím soudem bylo rozhodnuto o změně nebo zrušení rozsudku odvolacího soudu – znamenal zásah do práv dovolatelky, který by bylo možné napravit jen žalobou na obnovu řízení [srov. § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. ]. Nejvyšší soud proto shledal, že napadeným rozhodnutím odvolacího soudu by dovolatelka mohla být závažně ohrožena ve svých právech, a vzhledem k tomu, že odklad právní moci se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení, rozhodl (aniž by tím jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání směřujícím proti rozhodnutí ve věci samé), že právní moc rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2023, č. j. 23 Co 203/2023 -346, ve výroku I o věci samé, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání žalované [§ 243 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. ].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 7. 2024
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu