Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 2256/2023

27 Cdo 2256/2023-523

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně ČSOBHypoteční banky, a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 13584324, proti žalovanému P. H., zastoupenému Mgr. Petrem Kučerou, advokátem, se sídlem v Novém Boru, Sloupská 135, PSČ 473 01, o zaplacení 1.668.801,20 Kč s příslušenstvím, o žalobě žalovaného na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 15. 3. 2023, č. j. -486, takto:

Odůvodnění:

[1] Okresní soud v České Lípě usnesením ze dne 4. 7. 2022, č. j. -475, odmítl „návrh“ žalovaného na obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. , neboť žalovaný neodstranil vady „návrhu“, pro které nebylo možné v řízení pokračovat (výrok I.), zamítl návrh na odklad vykonatelnosti ve výroku specifikovaných rozsudků (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

[2] K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle , (dále též jen „ “), jako nepřípustné.

[4] Dovolatel má za to, že dovolání je přípustné pro zodpovězení otázky, zda soud musí rozhodnout o žádosti o ustanovení zástupce podle před tím, než učiní další úkony v řízení, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. .

[5] Dovolatel namítá, že odvolací soud (a před ním soud prvního stupně) pochybil, nerozhodl-li o jeho žádosti o ustanovení zástupce ve smyslu , vycházeje nesprávně ze závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. , zatímco správně se (podle mínění dovolatele) měl řídit závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. .

[6] Tato námitka však dovolání přípustným nečiní. Je tomu tak proto, že v usnesení sp. zn. Nejvyšší soud přijal závěr, podle něhož rozhodnutí, kterým nebylo vyhověno žádosti o ustanovení zástupce pro řízení z řad advokátů, nelze odůvodnit tím, že v daném případě nešlo – s ohledem na nejasný obsah žaloby – posoudit, zda se v dané věci nejedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. V projednávané věci se však odvolací soud tím, zda jde o bezúspěšné uplatňování práva, zabýval. Dospěl přitom k závěru, že o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde, neboť dovolatel zvolil (vzhledem k účelu žaloby na obnovu řízení) zjevně nesprávný opravný prostředek. O případ posuzovaný Nejvyšším soudem v usnesení sp. zn. tedy nejde.

[7] Právnímu posouzení věci odvolacím soudem tak ani ve světle citované judikatury nelze ničeho vytknout; je naopak plně v souladu se závěrem formulovaným Nejvyšším soudem v usnesení sp. zn. , podle něhož není vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí, jestliže soud v souladu s procesními předpisy odmítl nejasné podání účastníka, aniž rozhodl o jeho žádosti o ustanovení zástupce za situace, kdy předpoklady pro takový postup nebyly splněny z důvodu svévolného nebo zřejmě bezúspěšného uplatňování či bránění práva ( ).

[8] Ve zbývajících částech dovolání dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nerozhodl o (dovolatelem vznesené) námitce podjatosti soudkyně soudu prvního stupně, a dále že pochybil, posoudil-li návrh dovolatele jako žalobu na obnovu řízení, a ne jako žalobu pro zmatečnost.

[9] Ve vztahu k těmto částem dovolání však dovolatel nevymezuje žádný z předpokladů přípustnosti dovolání vypočtených v ; dovolání obsahuje toliko citaci textu

[10] Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), byl dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné a blíže je specifikovat, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu či jeho části [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč., či stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. (k významu a smyslu požadavku na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání srov. zejména odst. 32 až 35 označeného stanoviska)].

[11] Dovolatel při vymezení předpokladů přípustnosti měl vzít v úvahu judikaturu Nejvyššího soudu k dané věci, seznámit se s ní, vymezit se vůči ní a promítnout tuto aktivitu do textu dovolání s tím, že uvede, která z podmínek zakládajících přípustnost dovolání je podle ní splněna (absence judikatury, rozpor apod.) [k tomu srov. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. ].

[12] Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srov. např. důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. ).

[13] Nedostatek vymezení přípustnosti (části) dovolání již nelze odstranit, protože lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit ( věta první ), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost (části) dovolání.

[14] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 2. 2024

JUDr. Filip Cileček předseda senátu