Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 79/2022-15

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Stochovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

toho času stát. instituce, ulice a číslo, PSČ obec

o zaplacení 27 525,48 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 27 525,48 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 525,48 Kč od 15. 7. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 27 525,48 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 525,48 Kč od 15. 7. 2022 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 19. 7. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 27 525,48 Kč spolu s příslušenstvím. Ve skutkových tvrzeních žalobkyně (označená jako„ žalobce“) uvedla:

„ Mezi žalobcem, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru číslo (dále též jen„ smlouva“). Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 09.06.2018. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 90 000,00 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný řádně neplnil závazky vyplývající ze Smlouvy, především závazek řádně splácet poskytnutý úvěr, došlo k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy. Žalobce oznámil zesplatnění úvěru žalovanému oznámením ze dne 23.04.2019. Žalovaný se mimo jiné v souladu s čl. 6 Smlouvy zavázal pro případ prodlení s nezaplacením Nové jistiny úvěru uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné Nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení, přičemž žalobce s žalovaným se v čl. 6 Smlouvy dohodli, že souhrn výše všech ze strany žalobce uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však 200 000,00 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný své závazky i přes výzvy žalobce jakkoliv neplnil, bylo ze strany žalobce zahájeno soudní řízení, jehož výsledkem byl rozsudek Okresního soudu v Ostravě č.j. -56, ze dne 09.01.2020. Shora uvedený soud mimo jiné rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit žalobci částky představující smluvní pokuty dle čl. 6 6.5. Smlouvy, tedy částky ve výši 998,00 Kč a 16 476,52 Kč. Částka ve výši 16 476,52 Kč představovala smluvní pokutu dle bodu 6.5. Smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné Nové jistiny úvěru ve výši 95 237,64 Kč, a to za období prodlení žalovaného s úhradou této Nové jistiny úvěru do 14.10.2019. Předmětným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě bylo žalobě žalobce, co do smluvní pokuty, v plném rozsahu vyhověno. S ohledem na skutečnost, že žalovaný ničeho na svůj dluh z titulu této smluvní pokuty neplnil, zaslal žalobce žalovanému předžalobní výzvu ze dne 28.06.2022, ve které vyzval žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 95 237,64 Kč od 15.10.2019 do 28.06.2022. V souladu s limity dle Smlouvy, respektive s ustanovením , o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, na částku ve výši 27 525,48 Kč“

2. Žalovaná se nevyjádřila.

3. Soud provedl všechny listinné důkazy založené žalobkyní do spisu a označené u ústního jednání a z provedených důkazů dospěl k těmto skutkovým zjištěním.

4. Dne 12. 6. 2018 žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru. Žalovaná byla ve smlouvě označena svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvaného bydliště shodnou s adresou pro doručování, dále zde bylo uvedeno její telefonní číslo a e-mail. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 90 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky běžícími od poskytnutí peněžních prostředků v 30 splátkách ve výši 6 649 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 104,84 % ročně. Žalovaná smlouvu podepsala dne 9. 6. 2018 (zjištěno ze Smlouvy o úvěru číslo). Z Oznámení o zesplatnění soud zjistil, že dne 23. 4. 2019 sdělila žalobkyně žalované, že v důsledku jejího prodlení s úhradou splátky úvěru v délce 65 dnů, došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků ze Smlouvy číslo. Současně žalobkyně vyzvala žalovanou k okamžité úhradě částky 96 635 Kč. Soud nevzal za prokázáno odeslání a ani doručení tohoto oznámení žalované, neboť tato skutečnost se z předložené y nepodává. Dne 28. 6. 2022 žalobkyně odeslala žalované na adresu uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu, jíž žalovanou vyzvala k úhradě smluvní pokuty za dobu od 15. 10. 2019 do data sepsání této výzvy ve výši 27 525,48 Kč (zjištěno z Předžalobní výzvy ve spojení s Podacím archem). Z rozsudku Okresního soudu v Ostravě č.j. -56 soud zjistil, že dne 9. 1. 2020 soud rozhodl ve věci rozsudkem pro zmeškání, kdy výrokem I. řízení částečně zastavil a výrokem II. zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku ve výši 96 635 Kč, částku 16 476,52 Kč, s úrokem ve výši 35 % ročně z částky 80 661,48 Kč od 25. 4. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 239 364 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 96 635 Kč od 14. 10. 2019 do zaplacení, a na náhradě nákladů řízení částku ve výši 17 376 Kč. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že předmětem tohoto řízení bylo zaplacení nové jistiny, která činila ke dni zesplatnění částku 95 237,64 Kč Smluvní úrok 104,84 % ročně je žalovaná povinna žalobkyni splnit dle bodu 2.2 smlouvy i po zesplatnění úvěru a tento úrok běží dále z původní jistiny, byť žalobkyně jej požaduje jen v rozsahu 73,89 % ročně a jen do maxima 239 364 Kč. Dle smlouvy je žalobkyně oprávněna po zesplatnění požadovat po žalované smluvní pokutu 0,1 % denně z nové jistiny za každý den prodlení s jejím zaplacením, což v daném případě činilo 0,1 % denně z částky 95 237,64 Kč od 25. 4. 2019 do 14. 10. 2019, kdy byla vyhotovena žaloba, v celkové výši 16 476,52 Kč. Nakonec žalobkyně požaduje též zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši od 14. 10. 2019 do zaplacení z jistiny a smluvních pokut, tj. z částky 96 635 Kč.

5. K výzvě soudu poskytnuté u ústního jednání ke zkoumání úvěruschopnosti žalované před samotným uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně uvedla, že tuto zkoumala a k důkazu označila podklady, které jsou založeny u řízení vedené zdejším soudem pod sp. zn. . Ze mzdového výměru ze dne 25. 9. 2017 se podává, že žalovaná je zaměstnána ve zkušební době s průměrným měsíčním příjmem ve výši 38 000 000 Kč, kdy soud má za to, že se jedná o písařskou chybu a má zde být uvedeno 38 000 Kč. Z výpisu systému SOLUS se podává, že žalovaná zde není vedena. Z výpisu NRKI se podává, že skóre žalované činí 408, tj. Kategorie II. (nízké body do interní Score Card, střední riziko, úvěr bývá limitován výší vyplacené částky). Z výplatní pásky za 03/ 2018 se podává, že žalované byla v hotovosti vyplacena mzda ve výši 39 790 Kč, za 04/ 2018 pak 37 554 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaná podepsala prohlášení klientů, kterým byly shrnuty obecné informace z oblasti poskytování úvěrů. Z potvrzení o příjmu ze dne 1. 6. 2018 se podává, že průměrný příjem žalované za období od 1. 2. – 30. 4 2018 činil 37 471 Kč, od 1. 4. – 30. 4. 2018 činil 37 554 Kč. K výdajové stránce žalobkyně neuvedla ničeho.

6. Po právní stránce soud zhodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení a násl. č. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).

7. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

8. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky právnická osoba C -106/89, EU:C: 1990, právnická osoba C -240–244/98, EU:C: 2000, jméno příjmení jméno číslo, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. .

11. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. , z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

12. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

13. Soud nevzal za prokázáno, že žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, když v tomto rozsahu zcela absentovala skutková tvrzení. Na základě provedených zjištění nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru číslo pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

14. Nárok na zaplacení smluvní pokuty je nárokem akcesorickým, který sdílí osud závazku hlavního, tedy nároku na zaplacení dluhu z titulu smlouvy o úvěru. Jelikož soud dovodil, že smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena, nemohl žalobkyni platně vzniknout ani nárok na zaplacení smluvní pokuty založený touto smlouvou o úvěru, a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.).

15. Výrokem II. pak soud rozhodl v souladu s ust. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšné žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.