Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 3764/2023

24 Cdo 3764/2023-267

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně L. H., zastoupené Mgr. Miroslavem Penkou, advokátem se sídlem v Brně, Středova č. 94/1, proti žalované M. D., zastoupené JUDr. Tomášem Tintěrou, Ph.D., advokátem se sídlem ve Svitavách, Olomoucká č. 1097/26, o určení, že žalovaná není dědicem a určení neplatnosti závěti, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. května 2023, č. j. -238, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Nejvyšší soud dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 5. 2023, č. j. -238, podle ustanovení odmítl, neboť dovolatelka v dovolání uplatňuje jiný dovolací důvod než ten, který je uveden v ustanovení věta první , tedy že dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Z obsahu dovolání je zcela zřejmé, že dovolatelka především nesouhlasí se soudy zjištěným skutkovým stavem o schopnosti zůstavitele J. H., zemřelého dne XY, pořídit závěť sepsanou ve formě notářského zápisu dne 29. 5. 2018 (a to s ohledem na jeho zdravotní stav). Dovolatelka nebere náležitě v úvahu, že svými námitkami napadá postup odvolacího soudu (především soudu prvního stupně) při provádění dokazování a hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení , které nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2014; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2021, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2022, sp. zn. ), neboť dovolacímu soudu nepřísluší přezkoumávat postup soudu při provádění dokazování a hodnocení provedených důkazů.

2. Dovolací soud považuje za nezbytné uvést, že dovolatelkou předestřená otázka, v jaké fázi soudního řízení je možné vyhotovit znalecký posudek o zdravotním stavu zemřelé osoby, by ani nemohla založit přípustnost dovolání podle ustanovení , neboť při jejím posouzení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu. Odvolává-li se žalobkyně především na závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2019, sp. zn. (který reflektuje též závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2009, sp. zn. , na který dovolatelka též poukazuje), pak nelze přehlédnout, že uvedený rozsudek nelze extenzivně interpretovat v tom smyslu, že by závazně určoval pořadí, v jakém mají být v řízení ty které důkazy provedeny. I nadále mezi základní zásady občanského soudního řízení náleží zásada jednotnosti řízení (též nazývaná jako zásada arbitrárního pořádku), která znamená, že řízení tvoří od zahájení až do vydání rozhodnutí jeden celek, v němž není závazně stanoven sled či postup procesních úkonů. Tento postup je stanoven pouze rámcově, tak jak je dán logikou věci, v podstatě jej určuje soud (proto též arbitrární neboli libovolný pořádek), k tomu srov. např. Winterová, A. Civilní právo procesní. Praha: Linde Praha, a. s., 2008, 5. vydání, s. 81. V současné době je ona zásada v civilním řízení sporném omezena jen institutem koncentrace řízení a neúplnou apelací v odvolacím řízení (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2023, sp. zn. ). Žalobkyní zmiňované rozhodnutí se obsahově vázalo především k vymezení rozsahu skutečností, z nichž má znalec při zpracování posudku stran posuzování zdravotního stavu zemřelé osoby (jeho doplňku nebo jeho ústní obhajobě před soudem) vycházet. V projednávaném případě se však odvolací soud v odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku se závěry výše dovolatelkou předkládaného rozhodnutí Nejvyššího soudu vypořádal, dovodil-li (mimo jiné), že „v dané věci nebylo nutné doplňovat znalecké zkoumání o poznatky zjištěné z výpovědí svědků“, neboť „z důkazů provedených po zpracování znaleckého posudku nevyplynuly žádné skutečnosti odporující závěrům znalce“.

3. Na místě je třeba také dodat, že dovolatelka v posuzovaném případě věděla, jak a proč odvolací soud (soud prvního stupně) rozhodl, neboť především soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku uvedl, jaké dokazování bylo provedeno, jaké konkrétní skutečnosti byly z jednotlivých důkazů zjištěny, jaké důvody jej vedly k neprovedení navržených výslechů K., která se stručně vyjádřila písemně, a především M. H., a po provedeném dokazování a po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech soud prvního stupně uzavřel, že z výsledků dokazování „jednoznačně vyplynulo, že zůstavitel byl v době pořízení závěti schopen své jednání ovládat a rozpoznat jeho důsledky, a tedy že byl schopen závěť pořídit“, a dále z jakých důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, uzavřel-li, že „všichni svědci slyšení v dané věci shodně vypověděli, že zdravotní stav zůstavitele se během pobytu v nemocnici v Letovicích znatelně zlepšoval“, že „výpovědi svědků odpovídají zjištěním znalce“ a že i obsah propouštěcí zprávy LDN, Nemocnice Milosrdných bratří Letovice, kde byl zůstavitel hospitalizován od 9. 3. 2018 do 6. 6. 2018, tj. v době sepsání závěti, „koresponduje tomu, co o vývoji stavu zůstavitele vypověděli slyšení svědci“. Lze proto uzavřít, že soudy nižší instance rozhodovaly v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, a z provedeného dokazování nebyla vyvozena skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Z odůvodnění obou rozhodnutí soudů nižší instance je pak zřejmý vztah mezi úvahami při hodnocení důkazů a skutkovými zjištěními na jedné straně a právními závěry na straně druhé.

4. Nadto vytýká-li dovolatelka soudům, že řízení je stiženo také vadou řízení spočívající v nepřistoupení k výslechu jí navrženého svědka H., přehlíží, že se jedná o námitku vady řízení, která není způsobilá založit přípustnost dovolání, neboť dovolací soud k vadám řízení přihlíží podle pouze tehdy, je-li dovolání přípustné; o takový případ se však v projednávané věci nejedná. Nelze také přehlédnout, že soud prvního stupně řádně vymezil důvody, pro které nepřistoupil k provedení výslechu tohoto svědka, a také odvolací soud se ztotožnil s postupem soudu prvního stupně, dovodil-li dále, že výpověď tohoto svědka by nemohla mít vliv na závěr soudu o tom, jak se zůstavitel v rozhodné době projevoval a působil na své okolí, neboť „i kdyby vypověděl, že se stav zůstavitele od dubna do konce května 2018 zhoršil, z žádného jiného důkazu taková skutečnost nevyplývá“.

5. Výše uvedené dovolací námitky, jimiž žalobkyně uplatnila jiný dovolací důvod než ten, který je uveden v ustanovení věty první , a z nichž nevyplývá žádná právní otázka, jež by splňovala předpoklady vymezené v ustanovení , tak nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání.

6. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. 2. 2024

JUDr. Roman Fiala předseda senátu