Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 71/2024

-163

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně D. M., zastoupené JUDr. Tomášem Bělinou, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 370/4, proti žalované Q-trend CZ s. r. o., se sídlem ve Zlíně, Zarámí č. 428, IČO 26810867, zastoupené JUDr. Pavlem Pechancem, Ph.D., advokátem se sídlem ve Zlíně, Štefánikova č. 3326, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. května 2023, č. j. -112, takto:

b) vykonatelnost rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. května 2023, č. j. -112, ve výroku II, kterým byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení obou stupňů 34 518 Kč k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 1. 12. 2022, č. j. -86, určil, že výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni žalovanou dopisem ze dne 20. 2. 2020 je neplatná (výrok I), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 29 104 Kč k rukám zástupce žalobkyně (výrok II).

K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 5. 2023, č. j. -112, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá (výrok I), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení obou stupňů 34 518 Kč k rukám zástupce žalované (výrok II).

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně ve lhůtě uvedené v , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) dovolání. Dovolatelka současně navrhla odložení právní moci napadeného rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že je souběžně vedeno řízení o náhradu mzdy z důvodu neplatného skončení pracovního poměru za období leden 2020–říjen 2022. Nárok na náhradu mzdy je co do základu důvodný za předpokladu, že bude určena neplatnost výpovědi z pracovního poměru. Žalobkyni však hrozí, že její žaloba na zaplacení náhrady mzdy bude zamítnuta dříve, než bude rozhodnuto o dovolání žalobkyně proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu.

Podle ustanovení před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit

a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo

b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.

Podle ustálené judikatury soudů chce-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel dosáhnout toho, aby nenastaly právní účinky vyplývající z právního úkonu (nyní právního jednání) o rozvázání pracovního poměru, musí podat žalobu o určení jeho neplatnosti nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 1968, sp. zn. , uveřejněný pod č. rozh. obč., rozsudek býv. Nejvyššího soudu SSR ze dne 28. 5. 1980, sp. zn. , uveřejněný pod č. 43/1982 Sb. rozh. obč., nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 75/1997 v časopise Soudní judikatura).

Nepodal-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel u soudu žalobu o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou, skončil pracovní poměr mezi účastníky podle tohoto právního úkonu (nyní právního jednání), i kdyby šlo o neplatné rozvázání pracovního poměru. Po marném uplynutí dvouměsíční lhůty právo na určení neplatnosti právního úkonu (nyní právního jednání) o rozvázání pracovního poměru zanikne, a soud se tedy již nemůže zabývat posouzením otázky platnosti tohoto právního úkonu (nyní právního jednání), a to ani formou předběžné otázky; nebyla-li neplatnost právního úkonu (nyní právního jednání) o rozvázání pracovního poměru určena pravomocným rozhodnutím soudu, musí soud v případném jiném řízení mezi účastníky vycházet z toho, že pracovní poměr účastníků byl rozvázán platně (srov. například již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1997, sp. zn. ).

Z uvedeného vyplývá, že závěr o věcné opodstatněnosti nároku žalobkyně na náhradu mzdy podle ustanovení , jehož základním předpokladem je (vedle oznámení zaměstnance, že trvá na dalším zaměstnávání) neplatné rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele výpovědí, závisí na rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně o neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, kterou dala žalovaná dovolatelce.

Pravomocný rozsudek, kterým by byla žaloba na náhradu mzdy zamítnuta dříve, než bude dovolacím soudem v projednávané věci rozhodnuto o podaném dovolání, by potom – za situace, kdy by dovolacím soudem bylo rozhodnuto o změně nebo zrušení rozsudku odvolacího soudu – znamenal zásah do práv dovolatelky, který by bylo možné napravit jen žalobou na obnovu řízení [srov. ].

Nejvyšší soud proto shledal, že napadeným rozhodnutím odvolacího soudu by dovolatelka mohla být závažně ohrožena ve svých právech, a vzhledem k tomu, že se odklad právní moci nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení, rozhodl (aniž by tím jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání směřujícím proti rozhodnutí ve věci samé), že právní moc rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2023, č. j. -112, jímž byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 12. 2022, č. j. -86, ve výroku I o věci samé, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání žalobkyně [ ].

Protože by neprodleným výkonem rozhodnutí (exekucí) napadeného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2023, č. j. -112, ve výroku II, kterým byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení obou stupňů 34 518 Kč k rukám zástupce žalované, hrozila dovolatelce závažná újma, Nejvyšší soud podle ustanovení odložil vykonatelnost uvedeného výroku rozsudku odvolacího soudu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. 2. 2024

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu