Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 123/2024

20 Cdo 123/2024-143

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného města Beroun, se sídlem v Berouně, Husovo náměstí č. 68, identifikační číslo osoby 00233129, proti povinným 1) M. N., a 2) J. N., oba zastoupeni Mgr. Janem Soukupem, advokátem se sídlem v Praze 1, Konviktská č. 12, pro vymožení nepeněžitého plnění provedením prací a výkonů – odstranění nepovolené stavby, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. července 2023, č. j. -108, takto:

Dovolání povinných se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Okresní soud v Berouně usnesením ze dne 14. dubna 2023, č. j. -72, částečně zastavil exekuci v rozsahu co do vymožení povinnosti k provedení prací a výkonů spočívajících v odstranění omítnutého zateplení z polystyrenu, přesahujícího na sousední pozemek, u nepovolené stavby (výrok I.) a ve zbývajícím rozsahu návrh povinných na úplné zastavení exekuce zamítl (výrok II.). Z hlediska rozhodnutí o dovolání je podstatná argumentace soudu k odůvodnění výroku II., týkající se námitky povinných stran prekluze práva nařídit exekuci dle ustanovení , . Soud v tomto ohledu dospěl k závěru, že pro běh lhůty stanovené v uvedeném ustanovení je právně významná skutečnost, že správní žalobě, jíž bylo napadeno správní rozhodnutí, které je zde exekučním titulem, přiznal správní soud odkladný účinek podle a 3 , (dále též jen „ “). Soud uzavřel, že po dobu, po kterou trval přiznaný odkladný účinek, neběží pětiletá lhůta pro nařízení exekuce dle . Exekuce proto byla nařízena ve stanovené lhůtě a k prekluzi práva exekuci nařídit nedošlo.

Krajský soud v Praze, k odvolání povinných, usnesením ze dne 17. července 2023, č. j. -108, rozhodnutí soudu prvního stupně v jeho výroku II. potvrdil (první výrok), neboť se závěrem soudu prvního stupně ztotožnil, a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Usnesení odvolacího soudu napadli povinní dovoláním, v němž namítli, že odvolací soud se v napadeném rozhodnutí odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce, zda má být prekluzivní lhůta pro nařízení exekuce dle prodlužována o dobu, kdy byl správní žalobě (popř. též kasační stížnosti) přiznán odkladný účinek. Dovolatelé se domnívají, že nikoliv, neboť přiznání odkladného účinku podle jejich názoru nebrání podání návrhu na výkon rozhodnutí, k čemuž citují usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. , a ze dne 5. dubna 2011, sp. zn. , a rovněž odbornou publikaci Kurka, V., Drápal, L., Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Linde, 2004, s. 345-348. Naopak usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2011, sp. zn. , z něhož vycházel jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud, pokládají dovolatelé za nepřiléhavé, neboť reaguje na právní úpravu , o správním řízení ( ), a nikoliv na , , kterým byl první jmenovaný nahrazen.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 ), dále jen „ “, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že judikatura i odborná literatura, na kterou odkazují dovolatelé, je na nyní řešený případ nepřiléhavá, neboť se netýká odkladného účinku správní žaloby (popř. též kasační stížnosti) podle ustanovení , ale odkladu vykonatelnosti rozhodnutí podle .

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 23. února 2011, sp. zn. , z něhož vycházel soud prvního stupně, jakož i odvolací soud, vysvětlil, že obecně se u rozhodnutí - individuálních aktů aplikace práva - rozlišuje účinnost (vykonatelnost v širším smyslu) a vynutitelnost (vykonatelnost v užším smyslu). Zatímco účinností se rozumí to, že rozhodnutí vyvolává v právní sféře zamýšlené účinky (např. povinnost se něčeho zdržet), vynutitelností se rozumí možnost dosáhnout splnění povinnosti uložené rozhodnutím, není-li plněna dobrovolně. Stanoví-li ustanovení , že se „pozastavují účinky rozhodnutí“, je tím třeba rozumět odklad vykonatelnosti v širším smyslu, která zahrnuje i vykonatelnost ve smyslu užším (ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu z 30. září 2008, sp. zn. ). Účelem institutu odložení vykonatelnosti správního rozhodnutí je, jak plyne z , minimalizace škodlivých následků, tj. zásahů do subjektivních práv osob v důsledku vydaného správního rozhodnutí. Odklad vykonatelnosti napadeného individuálního správního aktu znamená jeho sistaci, akt tedy z formálního hlediska sice zůstává pravomocným, avšak jím uložené právní povinnosti nelze vynucovat. Je-li přiznání odkladného účinku opatřením dočasné povahy, které suspenduje na určitý čas (do rozhodnutí soudu ve věci samé) účinky rozhodnutí, pak musí mít vliv i na běh doby, po kterou je možné rozhodnutí vykonat, neboť právě na základě rozhodnutí soudu podle nemůže rozhodnutí být po přechodnou dobu vykonáno.

Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí uzavřel, že tuto dobu nelze započítat do lhůty pro výkon rozhodnutí podle , o správním řízení ( ). Vzhledem k tomu, že argumentace, z níž uvedené rozhodnutí vychází, se zabývá povahou odkladného účinku správní žaloby podle ustanovení , jež zůstalo nezměněno, Nejvyšší soud nyní neshledal žádný důvod, proč by závěry uvedeného rozhodnutí neměly plně dopadat i na lhůtu pro nařízení exekuce obsaženou v ustanovení , .

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že právní povahou odkladného účinku správní žaloby se opakovaně zabýval též Nejvyšší správní soud, který např. v rozsudku ze dne 25. března 2021, č. j. -25, uvedl, že doktrína i judikatura rozlišují vykonatelnost rozhodnutí a jiné jeho právní účinky. Odkladný účinek přiznaný správním soudem nedopadá pouze na výkon rozhodnutí. Jeho přiznáním se výslovně pozastavují účinky napadeného rozhodnutí, tedy všechny možné účinky rozhodnutí, které přichází do úvahy, a to až do skončení řízení před soudem (resp. do zrušení odkladného účinku). To znamená, že odkladný účinek žaloby se vztahuje nejen na exekuční proveditelnost rozhodnutí, ale i na veškeré jeho další právní následky. Nelze jej tedy ztotožňovat s prostým odložením výkonu rozhodnutí. Nejvyšší správní soud v tomto ohledu vedle své vlastní judikatury odkázal též na odbornou literaturu, podle níž: „[v] důsledku přiznání odkladného účinku žalobě mají být osoby dotčené napadeným rozhodnutím postaveny do stejné právní situace, jako by rozhodnutí žádné právní účinky nemělo“ (Kühn, Z., Kocourek, T. a kol. . Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 580). Nejvyšší soud přitom neshledal žádný důvod, proč by se měl od těchto závěrů Nejvyššího správního soudu odchýlit.

Protože odvolací soud i soud prvního stupně postupovaly zcela v souladu s výše uvedenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (jakož i Nejvyššího správního soudu), přičemž není žádný důvod, aby byla daná právní otázka dovolacím soudem vyřešena jinak, Nejvyšší soud dovolání povinné podle ustanovení jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 1. 2. 2024

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu