Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 83/2024

29 Cdo 83/2024-343

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce Národní rozvojové banky, a. s., se sídlem v Praze 3, Přemyslovská 2845/43, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 44 84 89 43, zastoupené JUDr. Zdeňkou Jedličkovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Bašty 413/2, PSČ 602 00, proti žalovanému M. C., o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. května 2018, č. j. -288, takto:

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně směnečným platebním rozkazem ze dne 27. března 2013, č. j. -13, uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci (Českomoravské záruční a rozvojové bance, a. s.) částku 4.641.673,50 Kč s 6% úrokem od 24. prosince 2009 do zaplacení, směnečnou odměnu 15.472,25 Kč a náklady řízení.

K námitkám žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. května 2017, č. j. -192, ponechal směnečný platební rozkaz ve výroku ve věci samé v platnosti (výrok I.), ve výroku o náhradě nákladů řízení směnečný platební rozkaz zrušil (výrok II.) a žalovanému uložil zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 505.313,- Kč.

Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 17. května 2018, č. j. -288, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud (mimo jiné) přitakal závěru soudu prvního stupně o pravosti podpisu žalovaného jako směnečného rukojmího na směnce.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné k řešení otázky, která (podle jeho názoru) v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla zodpovězena, když napadené rozhodnutí „trpí hmotněprávními vadami, které v konečném důsledku znamenají, že odvolací soud ve věci nesprávně rozhodl“.

Dovolatel poukazuje na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudcích ze dne 21. prosince 2009, sp. zn. , a ze dne 27. dubna 2011, č. j. , a zdůrazňuje, že „uvedená směnka“ byla již dříve proti žalovanému uplatněna u Krajského soudu v Brně, přičemž žalobce se domáhal zaplacení směnečného peníze ve výši 2.000.000,- Kč „se směnečným příslušenstvím“. Rozsudkem ze dne 1. října 2014, č. j. -240, ponechal soud prvního stupně v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 2. března 2010, č. j. -28; Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 7. května 2015, č. j. -273, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. V označeném řízení podal žalovaný proti směnečnému platebnímu rozkazu obsahově stejné námitky jako v projednávané věci; za účelem prokázání pravosti podpisu žalovaného na směnce byl vypracován znalecký posudek, v němž znalkyně Mgr. Jana Kudrnová dospěla k závěru, že podpis na směnce za výstavce (společnost REPUS KC, s. r. o.) a podpis směnečného rukojmího vyhotovila osoba, jejíž srovnávací materiál byl předložen ke zkoumání (tj. žalovaný). Oproti tomu v projednávané věci ze znaleckého posudku znalkyně Mgr. Marie Beňové plyne, že srovnávací podpisy, které zkoumala, byly převážně druhově odlišné od podpisu na směnce; na srovnávacích materiálech šlo o tzv. podpisy nacvičené (na rozdíl od podpisů tzv. čitelných, jak se nacházejí na směnce a smlouvě o úvěru). Přitom znalkyně pracovala s daleko rozsáhlejším počtem srovnávacích materiálů a její závěry byly oproti znalkyni Mgr. Kudrnové zjevně kvalifikovanější.

Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Usnesením ze dne 28. srpna 2018, č. j. -6, Krajský soud v Českých Budějovicích zjistil úpadek žalovaného a povolil mu oddlužení; usnesením ze dne 15. ledna 2019, č. j. -7, neschválil oddlužení žalovaného a prohlásil na jeho majetek konkurs; usnesením ze dne 16. října 2023, č. j. -53, zrušil konkurs na majetek žalovaného po splnění rozvrhového usnesení.

K 1. září 2021 změnil žalobce obchodní firmu (z Českomoravské záruční a rozvojové banky, a. s., na Národní rozvojovou banku, a. s.); Nejvyšší soud k této změně přihlédl při označení žalobce v záhlaví tohoto usnesení.

Dovolání žalovaného, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení , (dále jen „ “), Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a 2

Učinil tak proto, že dovolatel Nejvyššímu soudu nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smysluustanovení

Odvolací soud v poměrech dané věci zcela v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. , ze dne 31. května 2011, sp. zn. , ze dne 17. srpna 2011, sp. zn. , nebo ze dne 28. dubna 2021, sp. zn. ) vyhodnotil, že důkazní břemeno ohledně pravosti podpisu dlužníka (žalovaného) na směnce tíží žalobce, a na základě hodnocení provedených důkazů uzavřel, že žalobce toto důkazní břemeno unesl.

Podle obsahu dovolání se dovolatel snaží (polemikou se závěry odvolacího soudu o pravosti jeho podpisu na směnce) zpochybnit skutkový závěr odvolacího soudu (soudu prvního stupně), podle něhož žalovaný jako směnečný rukojmí směnku podepsal, a dále brojí proti hodnocení důkazů provedenému soudy nižších stupňů. Uplatňuje tak „skutkový“ dovolací důvod, který ovšem (již s účinností od 1. ledna 2013) nemá k dispozici (srov. ); současně zpochybňuje správnost hodnocení důkazů, které se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. K tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nálezy Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. , a ze dne 26. září 2017, sp. zn. .

Přitom Nejvyšší soud nemá žádné pochybnosti ani o tom, že skutkový závěr soudů nižších stupňů, podle něhož žalobce unesl důkazní břemeno ohledně pravosti podpisu žalovaného jako směnečného rukojmího na směnce, není ani zjevně nepřiměřený.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 1. 2024

JUDr. Petr Gemmel předseda senátu