Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
46 C 110/2022
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martincovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 11 829,09 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 9 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 000 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení 2 829,09 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 256,35 Kč od 2. 4. 2020 do 23. 11. 2020, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 092,23 Kč od 2. 4. 2020 do 23. 11. 2020, s úrokem ve výši 18,90 % ročně z částky 11 829,09 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 829,09 Kč od 24 11. 2020 do 8. 12. 2020 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 829,09 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 9 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 000 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení 2 829,09 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 256,35 Kč od 2. 4. 2020 do 23. 11. 2020, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 092,23 Kč od 2. 4. 2020 do 23. 11. 2020, s úrokem ve výši 18,90 % ročně z částky 11 829,09 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 829,09 Kč od 24 11. 2020 do 8. 12. 2020 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 829,09 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 11 829,09 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. a II. tohoto rozsudku z titulu smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. bankovní účet ze dne 9. 12. 2017 (dále jen„ smlouva“). Žalobu odůvodnila zejména tím, že na základě smlouvy, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr na sporožirovém účtu č. bankovní účet ve formě kontokorentu až do sjednaného limitu 9 000 Kč a žalovaný se zavázal za poskytnutý kontokorent platit úrok ve výši 18,90 % ročně společně s poplatky za služby spojené s jeho vedením. Žalovaný začal na základě smlouvy čerpat dne 6. 12. 2017 částku ve výši 5 000 Kč. Ze strany žalovaného došlo k porušení smlouvy, jelikož dne 30. 12. 2019 se žalovaný dostal do prodlení se splácením úvěru tím, že na svém účtu nezajistil dostatek prostředků k pokrytí povedené finanční transakce – při již vyčerpaném povoleném přečerpání účtu do maximální výše 9 000 Kč a tento zůstatek doposud neuhradil. Žalobkyně proto využila svého oprávnění zakotveného v odst. 3.3 smlouvy a prohlásila dlužnou částku ke dni 1. 4. 2020 za splatnou v celé výši. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu, která odpovídá zápornému zůstatku na sporožirovém účtu ke dni převodu pohledávky na evidenčním účtu, a dále dlužný smluvní úrok a zákonný úrok z nepovoleného debetního zůstatku požadované ode dne 2. 4. 2020 do 23. 11. 2020 a dále smluvní úrok a zákonný úrok požadovaný do budoucna. Při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně vycházela z údajů vyplněných v žádosti, zejména z uvedeného příjmu ve výši 1 000 Kč, který žalobkyně ověřila mezi příchozími platbami na účtu žalovaného vedeného u žalobkyně, dále z potvrzení o studiu a výsledků z databáze anonymizováno (příjmení anonymizována dvě slova) a z interních systémů žalobkyně. Jelikož se jednalo o studentský kontokorent, podléhalo schvalování produktu zjednodušenému procesu.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 9. 12. 2017 bylo zjištěno, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout neúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr ve formě úvěru kontokorentního ve výši až 9 000 Kč, tedy s možností povoleného přečerpání zůstatku na bankovním účtu č. bankovní účet a žalovaný byl oprávněn čerpat úvěr po celou dobu jeho trvání, a to i opakovaně, a zavázal se jej splatit nejpozději do 1 roku ode dne, kdy začne úvěr čerpat, s tím, že roční úroková sazba byla sjednána ve výši 18,90 %.
4. Z všeobecných obchodních podmínek pro soukromou klientelu byly vedle pravidel, kterými se řídí nejčastější situace, zjištěny pravidla fungování přečerpání (kontokorentu) včetně důsledků porušení povinností (kapitola 15).
5. Z ceníku pro bankovní obchody byla zjištěna výše poplatků za poskytované služby ze strany žalobkyně včetně poplatků sankčních.
6. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 9. 12. 2017 a z posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti vycházela z žalovaným tvrzeného příjmu ve výši 1 000 Kč, který byl zkontrolován na základě příchozích plateb na účtu žalovaného u žalobkyně, a dále z dalších tvrzení žalovaného, že je student, není zaměstnán a bydlí u rodičů. Výdaje nebyly uvedeny žádné. Žalovaný byl žalobkyní současně prověřován v databázi CCB.
7. Z výpisu z účtu č. bankovní účet vedeného na jméno žalovaného za období před uzavřením smlouvy (tj. za období od 1/ 2017 do 11/ 2017) byly zjištěny pohyby na účtu žalovaného, především pak jeho příchozí platby a konečný měsíční zůstatek.
8. Z poslední výzvy před podáním žaloby ze dne 3. 4. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky v podobě nepovoleného přečerpání na účtu č. bankovní účet, která byla dne 2. 4. 2020 převedena na evidenční účet č. bankovní účet.
9. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 30. 11. 2020 včetně podacího archu a dodejky bylo zjištěno, že žalovaný byl prostřednictvím zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dluhu a byl upozorněn na možnost jeho vymáhání soudní cestou. Výzva byla žalovanému doručena dne 8. 12. 2020.
10. Z výpisu z účtu č. bankovní účet vedeného na jméno žalovaného za období od 12/ 2017 do 12/2018 bylo zjištěno, že žalovaný započal čerpat úvěr dne 6. 12. 2017 částkou ve výši 5 000 Kč a dne 9. 12. 2017 jej dále čerpal částkou ve výši 4 000 Kč. Dne 14. 12. 2018 byl záporný zůstatek na účtu vyrovnán a následně opět odčerpán.
11. Z výpisu z účtu č. bankovní účet vedeného na jméno žalovaného za období od 1/2019 do 12/2019 byly zjištěny pohyby na účtu, především pak pravidelný konečný záporný zůstatek na účtu.
12. Z výpisu z účtu č. bankovní účet vedeného na jméno žalovaného za období od 1/ 2020 do 3/ 2020 byl především zjištěn konečný záporný zůstatek na účtu ve výši 11 829,09 Kč.
13. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:
Účastníci řízení uzavřeli dne 9. 12. 2017 smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr ve formě kontokorentního úvěru ve výši až 9 000 Kč s možností povoleného přečerpání zůstatku na bankovním účtu č. bankovní účet a žalovaný byl oprávněna čerpat úvěr po celou dobu jeho trvání, a to i opakovaně, a zavázal se jej splatit nejpozději do 1 roku od prvního čerpání úvěru. Žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný ke dni 2. 4. 2020 z důvodu nevyrovnání nepovoleného přečerpání na účtu a žalovaného vyzvala k jeho okamžité úhradě. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani přes další výzvy ze strany žalobkyně.
14. Po právní stránce byla věc posouzena podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o.z. “), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 513 o.z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.
16. Podle § 1968 o.z. je-li podle smlouvy dlužník oprávněn, aby určil čas plnění, a neurčí-li jej v přiměřené době, určí jej na návrh věřitele soud podle okolností případu.
17. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. S ohledem na skutečnost, že žalovaný vystupoval v předmětném vztahu jako spotřebitel, posoudil soud věc rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“). Podle § 2 odst. 1 zákon o spotř. úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Soudní dvůr Evropské unie přitom ve svém rozhodnutí ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 účastníků OPR- Finance s.r.o. v. GK dovodil, že se jedná o neplatnost nikoliv relativní, ale absolutní, a soudy jsou tak povinny z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
20. V posuzovaném případě je zřejmé, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru a poskytnutím peněžních prostředků žalovanému řádně neposoudila jeho úvěruschopnost, jelikož při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela pouze z žalovaným tvrzeného měsíčního příjmu ve výši 1 000 Kč. Výši příjmu, jakož i výdajů žalovaného sice žalobkyně měla doloženou, neboť žalovaný měl u žalobkyně již účet vedený, avšak z pohybů na tomto účtu bylo zřejmé, že jediným pravidelným měsíčním příjmem žalovaného byla opravdu částka 1 000 Kč, nepravidelně pak šlo o příjem v rozmezí 500 Kč až 1 500 Kč a konečný měsíční zůstatek na účtu byl vždy záporný. Průměrná celkový výše měsíčních odchozích plateb pak činila částku ve výši 2 000 Kč.
21. Na základě těchto informací dospěl soud k závěru, že žalobkyně nesprávně vyhodnotila majetkové poměry žalovaného pro účely jeho schopnosti splácet úvěr v celkové výši 9 000 Kč. Neobstojí ani argument žalobkyně, že v případě žalovaného se jednalo o studentský úvěr, tedy schvalování tohoto typu produktu podléhá zjednodušenému procesu.
22. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (peněžní prostředky byly žalované poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o.z. ) pouze nesplacená jistina úvěru ve výši 9 000 Kč (bez smluvních úroků a smluvních pokut). Výši dlužné jistiny stanovil soud na základě zjištění učiněných z výpisu z účtu žalovaného, jelikož bylo prokázáno, že žalovaný tuto finanční částku odčerpal v měsíci prosinci 2017 a od tohoto okamžiku až do prohlášení úvěru za splatný ze strany žalobkyně udržoval na účtu záporný zůstatek právě v této výši. Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení, přičemž úrok požadovaný žalobkyní nepřesahuje výši úroku z prodlení stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení proto soud přiznal ve výši požadovaného žalobkyní, avšak od data pozdějšího, a sice od data následujícího po doručení výzvy k úhradě dlužné částky v souladu s § 1958 odst. 1 o.z. , jelikož dřívější doručení vyrozumění o dlužné částce nebylo prokázáno. Ve zbývajícím rozsahu proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch žalobkyně i žalovaného byl téměř totožný (byla zohledněna jistina, kapitalizované úroky a úroky požadované do vyhlášení rozsudku).
24. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř. o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákonem č. 120/2001 Sb. ) u soudního exekutora.