Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
14 C 38/2022-39
Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Gerlovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 16 186 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 999 Kč s úrokem z prodlení ve výši 70,81 Kč za dobu od 4. 4. 2022 do 25. 4. 2022 a dále ve výši 11,75 % ročně z částky 9 999 Kč od 26. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni
-) částku 6 187 Kč,
-) kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 12,56 Kč za dobu od 4. 4. 2022 do 25. 4. 2022,
-) zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % z částky 6 187 Kč od 26. 4. 2022 do zaplacení,
se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 531 Kč k rukám Mgr. jméno příjmení, anonymizováno, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 999 Kč s úrokem z prodlení ve výši 70,81 Kč za dobu od 4. 4. 2022 do 25. 4. 2022 a dále ve výši 11,75 % ročně z částky 9 999 Kč od 26. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni -) částku 6 187 Kč, -) kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 12,56 Kč za dobu od 4. 4. 2022 do 25. 4. 2022, -) zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % z částky 6 187 Kč od 26. 4. 2022 do zaplacení, <b>se zamítá.</b> III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 531 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 16 186 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 4. 5. 2021 uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím zaslání ověřovacího poplatku ve výši 1 Kč na bankovní účet žalobkyně. Na základě úvěrové smlouvy byla dne 4. 5. 2021 žalovanému poskytnuta převodem na účet částka 10 000 Kč, žalovaný se zavázal k úhradě dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 330 Kč. Úvěr byl sjednána na 24 měsíců. Dále byly sjednány za volitelné služby poplatek za expres výplatu, která urychluje poskytnutí úvěru na účet klienta, ve výši 199 Kč, poplatek za tzv. bezpečnou splátku, která umožňuje klientovi v případě nečekané životní události odložit splatnost aktuální splátky o měsíc, ve výši 99 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč, v rámci 2. až 8. splátky úrok pevnou částkou ve výši 490 Kč. Žalovaný si jednou dne 4. 6. 2021 splatnost aktuálně splatné splátky o jeden měsíc tzv. korunovým odkladem, kdy uhradil částku 1 Kč, za což je účtován poplatek anonymizováno číslo. Žalovaný na úvěr zaplatil pouze dne 4. 6. 2021 částku 1 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, byly mu účtovány smluvní pokuty dne 29. 9. 2021 ve výši 500 Kč a dne 30. 7. 2021 ve výši 500 Kč. Dále byly žalovanému účtovány účelně vynaložené náklady dne 12. 7. 2021 ve výši 100 Kč, 16. 8. 2021 ve výši 130 Kč, 30. 9. 2021 ve výši 100 Kč, 4. 10. 2021 ve výši 130 Kč. Dne 16. 8. 2021 byla žalovanému zaslána výzva před zesplatněním úvěru, ke dni 3. 10. 2021 byl úvěr zesplatněn a žalovaný byl vyzván k zaplacení celého úvěru včetně smluvní pokuty, v souvislosti s těmito dvěma dopisy byly účtovány účelně vynaložené náklady v již zmíněné výši 130 Kč. Dne 27. 1. 2022 byla žalovanému účtována jednorázová smluvní pokuta ve výši 1146 Kč vypočtená jako 10 % z nezaplacené jistiny a úroků. Žalovaná pohledávka sestává z neuhrazené jistiny 9 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis 196 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti korunovým odkladem anonymizováno číslo, úroků v celkové výši 1 470 Kč, účelně vynaložených nákladů 460 Kč, smluvních pokut 2 146 Kč, dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 83,37 Kč od 4. 4. 2022 do 19. 4. 2022 a zákonný úrok z prodlení 11,75 % z částky 16 186 Kč od 26. 4. 2022 do zaplacení. Žalovaný nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy.
2. V doplnění žaloby ze dne 4. 8. 2022 žalobkyně uvedla, že naplňuje svoji zákonnou povinnost prověřování bonity spotřebitele důsledným zjišťováním kreditního skóre, kdy posuzuje příjmovou a výdajovou stránku spotřebitele a přezkoumává klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod., kdy pro tyto účely využívá statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Vstupní data pro zjištění kreditního skóre žalovaného byla taková, že tento uvedl, že má příjmy ze zaměstnání, jeho čistý měsíční příjem činí 22 000 Kč, čistý příjem ostatních členů domácnosti je 0 Kč, měsíční výdaje domácnosti na bydlení jsou 10 000 Kč, nemá žádné vyživované děti. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, v registru SOLUS nebyl nalezen žádný závazek po splatnosti, v NRKI měl žalovaný pozitivní vyhodnocení, v CEE a ISIR nebyl žalovaný nalezen.
3. Soud vydal v této věci elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit (podle § 173 odst. 1 o.s.ř. je platební rozkaz nezbytné doručit žalovanému do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno). Platební rozkaz byl proto zrušen podle ustanovení § 173 odst. 2 o.s.ř.
4. Žalobkyně již v podané žalobě vyznačila, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud tak vyzval žalovaného usnesením, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný neučinil soudu žádné podání, zejména se nevyjádřil jak k textu podané žaloby (která mu byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě nečinil v řízení spornými.
5. Soud ve věci provedl následující důkazy, z nichž zjistil:
-) z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně, že se jedná o společnost se sídlem na území České republiky,
-) z listiny„ Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“ a„ Úvěrová smlouva“ (č.l. 11 – 19), že se jedná o jednu listin u, pomocí niž žalobkyně poskytla žalovanému informace o věřiteli/zprostředkovateli úvěru, o základních vlastnostech spotřebitelského úvěru, nákladech spotřebitelského úvěru, o zpracování osobních údajů a další informace a zároveň se jedná o text úvěrové smlouvy, kterou uzavřeli žalobkyně a žalovaný dne 4. 5. 2021. Žalovaný smlouvu podepsal sms kódem. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán na částku 330 Kč, celková částka, kterou je žalovaný povinen zaplatit bez úhrady za doplňkové služby byla sjednána na 13 760 Kč, počet splátek na 24, roční úroková sazba 49,20 % poplatek za korunový odklad anonymizováno číslo, poplatek za doplňkovou službu expres výplata na 199 Kč jednorázově, poplatek za doplňkovou službu bezpečná splátka 99 Kč měsíčně, poplatek za doplňkovou službu SMS servis 49 Kč měsíčně, poplatek za online platbu 1 % z převáděné finanční částky. Bylo sjednáno, že pokud nebude úvěr vrácen v den splatnosti, může žalobkyně účtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, minimálně 100 Kč za měsíc vymáhání, smluvní pokutu ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroků a doplňkových služeb, maximálně 0,1 % denně z dlužné částky, úrok z prodlení podle platného nařízení vlády,
-) z listiny„ Sazebník platný od 4. 1. 2019“ (č.l. 20), že tento obsahuje ověřovací poplatek 1 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 33 Kč za každých půjčených 1 000 Kč, poplatek za korunový odklad 99 Kč za každých půjčených 1 000 Kč, smluvní pokutu 500 Kč pro případ prodlení se zaplacením splátky, maximálně ve výši dlužné splátky, jednorázovou smluvní pokutu po zesplatnění 10 % ze splatné jistiny a úroků, maximálně 0,1 % denně z dlužné částky, poplatek za expres výplatu úvěru 199 Kč jednorázově, za SMS servis 49 Kč měsíčně a ze službu„ Bezpečná splátka“ 99 Kč měsíčně,
-) z listiny„ Opis výpisu proplacení smlouvy“ (č.l. 21), že dne 4. 5. 2021 byla na účet č. bankovní účet poukázána částka 10 000 Kč,
-) z kopie občanského průkazu žalovaného (č.l. 22 – 23), že žalovaný poskytl žalobkyni kopii svého občanského průkazu,
-) z výpisu účtu žalovaného za měsíc leden 2021 (č.l. 24 – 25), že počáteční zůstatek účtu žalovaného byl 0 Kč, splátky hypotéky se žalovanému strhávaly z účtu po částech podle toho, jak mu na účet přicházely finanční prostředky. jméno příjmení poslala žalovanému dne 11. 1. 2021 platbu s popisem„ Dluh za pojištění hypotéky, celé jméno žalovaného“. Žalovanému byla na účet dne 14. 1. 2021 připsána mzda od společnosti právnická osoba ve výši 21 049 Kč, žalovaný měl na účtu zřízeno několik trvalých příkazů ve výši 948 Kč, 500 Kč, 900 Kč, 200 Kč,
-) z listiny„ Výpis čerpání, splátek a úhrad“ (č.l. 26), že dluh žalovaného ke dni 4. 5. 2021 sestával z jistiny 9 999 Kč, kdy na původní jistinu 10 000 Kč byla uhrazena 1 Kč, a dále úroku z prodlení 83,37 Kč, poplatku za bezpečnou splátku 396 Kč, poplatku za expresní výplatu 199 Kč, poplatku za minimální splátku anonymizováno číslo, smluvní pokuty 2 146 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 330 Kč, poplatku za SMS servis 196 Kč, úroku 1 470 Kč, účelně vynaložených nákladů 460 Kč,
-) z listiny„ Poslední výzva před zahájením vymáhání celého dluhu“ (č.l. 27), že žalobkyně dopisem ze dne 16. 8. 2021 vyzvala žalovaného k okamžité úhradě částky 5 563 Kč s tím, že v případě dalšího prodlení bude nucena požadovat okamžité splacení celého úvěru,
-) z listiny„ Výzva ke splacení celé půjčky“ (č.l. 28), že žalobkyně dopisem ze dne 3. 10. 2021 vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru,
-) z listiny„ Předžalobní výzva k plnění“ (č.l. 29) včetně podacího archu, že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce opět vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky z úvěrové smlouvy, jinak dojde k vymáhání pohledávky soudní cestou. Výzva byla žalovanému odeslána dne 7. 3. 2022;
-) z prinscreenu ze sytému žalobkyně (č.l. 34 – 35), že žalovaný sdělil, že má příjmy 22 000 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti jsou 0 Kč, nemá děti, výdaje má 0 Kč, výdaje domácnosti 10 000 Kč, jako výsledek první a poslední kontroly je uvedeno„ nutno prověřit/v prodlení“. Žalovaný neměl exekuci, nebyl v insolvenčním rejstříku, v registru SOLUS bylo uvedeno, že„ klient není v Solusu nebo má příznak C,Z“.
6. Závěr o skutkovém stavu, jež soud učinil z žalobkyní uvedených skutkových tvrzení a označených důkazů, je následující: Žalobkyně jako úvěrující s žalovaným jako úvěrovaným uzavřela dne 4. 5. 2021 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr žalobkyni splácet v 24 měsíčních splátkách ve výši uvedené ve splátkovém kalendáři, který byl součástí smlouvy o úvěru, vedle měsíčních splátek byly žalovanému účtovány poplatky sjednané ve smlouvě. Žalovaný na úvěr uhradil pouze částku 1 Kč, kterou uhradil za účelem odkladu splatnosti jedné ze splátek. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalovaný žalobkyni uvedl, že výše jeho příjmu činí 22 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 0 Kč, výdaje domácnosti činí 10 000 Kč, on nemá žádné výdaje. Žalobkyně si od žalovaného vyžádala výpis z jeho účtu za měsíc leden 2021, z nějž bylo patrno, že mzda žalovaného od jeho zaměstnavatele za předchozí měsíc činila 21 049 Kč, žalovaný řádně nesplácel splátky hypotéky, ta se z jeho účtu srážela po částech, na pojištění hypotéky mu vznikal dluh, na nějž mu poskytla prostředky paní jméno příjmení. Žalovaný měl na účtu zřízeno několik trvalých příkazů v částkách 948 Kč, 500 Kč, 900 Kč a 200 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného dále vyplývá, že splátka jeho hypotečního úvěru činila minimálně 6 375,40 Kč a vedle toho platil žalovaný pojištění ve výši 574 Kč. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v Centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, v registru SOLUS. Žalovaný dluh ze smlouvy o úvěru uzavřené s žalobkyní řádně a včas nesplácel a žalobkyně tak ke dni 3. 10. 2021 úvěr zesplatnila a dopisem z téhož dne jej vyzvala k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 14 dnů od sepsání uvedené výzvy. Poté žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvou ze dne 4. 3. 2022, která byla žalovanému odeslána dne 7. 3. 2022. Žalovaný neprokázal platbu žalované částky.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“):„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“
8. Podle § 419 o. z.:„ Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.“
9. Podle § 420 odst. 1 o. z.:„ Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.“
10. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZosÚ“):„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.“
11. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ ve znění účinném v době uzavření úvěrové smlouvy:„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“
12. Podle § 580 odst. 1 o. z.:„ Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.“
13. Podle § 588 odst. 1 o. z.:„ Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.“
14. Podle § 1970 o. z.:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“
15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. :„ Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.“
16. Soud po právní stránce věc posoudil podle uvedených ustanovení zákonných právních předpisů a dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., a to ve formě spotřebitelského úvěru, jelikož byla uzavřena mezi žalobkyní jako podnikatelkou v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutno posoudit podle zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Při uzavírání smlouvy žalobkyně zjevně porušila ustanovení § 86 ZoSÚ, jelikož řádně neprověřila příjmy a výdaje žalovaného, v důsledku čehož je uzavřená úvěrová smlouva neplatná.
17. Žalobkyně k žalovaným tvrzeným příjmům a výdajům nepředložila žádné doklady s výjimkou výpisu z účtu žalovaného za měsíc leden 2021, tedy za jediný měsíc. Žalobkyně sama tvrdila, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z jeho kreditního skóre, přičemž pro zjištění limitu nejvyšší měsíční splátky použila údaje sdělené žalovaným. Příjmy žalovaného však nebyly nijak ověřeny, například výplatními lístky či potvrzením o příjmu od jeho zaměstnavatele. Z výpisu z účtu žalovaného za měsíc leden 2021 lze zjistit jeho mzdu pouze za jeden měsíc, nikoli pravidelný příjem žalovaného. Tato mzda žalovaného ve výpisu z jeho účtu navíc činila 21 049 Kč, tedy méně, než žalovaný žalobkyni tvrdil (22 000 Kč). Zejména se však žalobkyně nijak nezabývala výdaji žalovaného, vycházela pouze z údaje, že měsíční výdaje domácnosti žalovaného na bydlení činí 10 000 Kč, tyto nebyly nijak ověřeny, žádné jiné výdaje žalovaného nebyly vzaty v úvahu ani ověřovány. Žalobkyně tak nijak nezjišťovala výdaje žalovaného na jiné jeho závazky, na dopravu, záliby, výdaje spojené s jeho zdravotním stavem. Nevzala v úvahu ani další výdaje žalovaného nutné k uspokojování jeho osobních potřeb jako jsou výdaje na stravu, oblečení, kosmetiku a podobně. Z výpisu z účtu žalovaného za měsíc leden 2021 přitom vyplývalo, že příjmy žalovaného nepostačovaly k pokrytí jeho výdajů. Počáteční zůstatek účtu žalovaného byl 0 Kč, žalovaný řádně nesplácel splátky hypotéky, ta se z jeho účtu srážela po částech, na pojištění hypotéky mu vznikl dluh, na nějž mu poskytla prostředky paní jméno příjmení. Žalovaný měl na účtu zřízeno několik trvalých příkazů ve výši 948 Kč, 500 Kč, 900 Kč, 200 Kč s nezjištěným účelem. S ohledem na to se měla žalobkyně blíže zabývat konkrétními výdaji žalovaného, zejména zjišťovat výši jiných jeho závazků, což zjevně neučinila. Žalobkyně sice provedla lustraci žalovaného za účelem zjištění, zda nemá exekuce, není veden v insolvenčním rejstříku a lustraci v registru SOLUS, tyto lustrace však lze při hodnocení úvěruschopnosti spotřebitele považovat pouze za pomocná kritéria, jelikož ani negativní lustrace spotřebitele v těchto registrech neznamená, že spotřebitel je schopen úvěr splácet. Soud tedy považuje posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní za zcela nedostatečné.
18. Skutečnost, že k posouzení úvěruschopnosti nepostačují samotné údaje sdělené zájemcem o úvěr, ani žádný statistický model, je zřejmá ze samotného znění ustanovení § 86 odst. 1 ZosÚ, podle nějž je poskytovatel úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Dle názoru soudu je třeba i při výkladu ustanovení § 86 ZosÚ aplikovat závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) .” Také Ústavní soud ČR se v nálezu sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 vyjádřil, že:„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
19. S ohledem na to, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného a nemohla tak bez důvodných pochybností dospět k závěru o schopnosti žalovaného úvěr splácet, neměla podle § 86 odst. 1 věty druhé ZosÚ žalovanému úvěr poskytnout.
20. Přesto žalobkyně smlouvu o úvěru s žalovaným uzavřela s vědomím sjednání úroků, poplatků a zajištění svého závazku smluvními sankcemi. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZosÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti žalobkyně uvedené v § 86 ZoSÚ byla uzavřena smlouva o úvěru, je třeba takovou smlouvu v souladu s ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a § 588 o. z. posoudit jako absolutně neplatnou. Porušením povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr je totiž nutné považovat za jednání, které odporuje zákonu (tj. § 86 ZoSÚ), a současně i za jednání, které zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele.
21. Soud v tomto směru odkazuje také na judikaturu Krajského soudu v Ostravě, který například v rozsudku ze dne 1. srpna 2019 č.j. 15 Co 123/2019 – 115 uvedl:„ Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , bod 41).“
22. O tom, že k neplatnosti smlouvy z důvodu porušení ust. § 86 odst. 1 ZosÚ ve znění účinném od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2022 je třeba přihlížet i bez návrhu svědčí i novela ust. § 87 odst. 1 ZosÚ provedená zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022, podle níž byla druhá věta uvedeného ustanovení nahrazena větou„ Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.“ Podle důvodové zprávy k tomuto novelizovanému ustanovení právní úprava reaguje na rozsudek Soudního dvora EU ve věci C -679/18 OPR Finance, který judikoval, že ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je v rozporu s články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru s tím, že uvedené články„ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Důvodová zpráva dále uvádí, že již před uvedenou novelou měly soudy posuzovat plnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti a vyvodit z toho právní následky i bez návrhu spotřebitele, na základě citované vnitrostátní judikatury, úprava byla provedena z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů normy a jednotného přístupu soudů k dané problematice.
23. Plnila-li žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 10 000 Kč, vznikla žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni na jistině vrátit podle § 87 odst. 1 věta třetí ZosÚ. Žalovaný žalobkyni uhradil částku v celkové výši 1 Kč, jeho povinnost vrátit žalobkyni jistinu tak trvá v částce 9 999 Kč. K úhradě této částky včetně zákonného úroku z prodlení tak byl žalovaný zavázán v rámci výroku I. rozsudku. Ve zbylé části není nárok uplatněný žalobkyní pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný a soud z toho důvodu žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.
24. Úrok z prodlení z přiznané jistiny byl přiznán v souladu s § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud má za prokázané odeslání předžalobní výzvy ze dne 4. 3. 2022 žalovanému dne 7. 3. 2022. Žalobkyně v této výzvě poskytla žalovanému lhůtu k plnění v délce 30 dnů ode dne sepsání výzvy, splatnost tak nastala dnem 3. 4. 2022 a ode dne 4. 4. 2022 je žalovaný v prodlení. Úrok z prodlení byl proto žalobkyni přiznán od tohoto data, a to v zákonné výši 11,75 % ročně. S ohledem na to, že žalobkyně úrok z prodlení kapitalizovala ke dni 25. 4. 2022, vypočetl soud zákonný úrok z prodlení z částky 9 999 Kč od 4. 4. 2022 do 25. 4. 2022, který činí 70,81 Kč a od data 26. 4. 2022 soud žalobkyni uvedený úrok přiznal až do zaplacení v nekapitalizované výši.
25. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , tedy podle kritéria úspěchu ve věci. Žalobkyně požadovala podanou žalobou částku 16 186 Kč s příslušenstvím, soud její nárok shledal důvodným pouze co do částky 9 999 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tak byla úspěšná jen z 61,78 % a neúspěšná z 38,22 %, vznikl jí tak nárok na náklady řízení v rozsahu 23,56 % Tyto náklady řízení sestávají ze:
a) zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč dle položky 2 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/ 1991 Sb.;
b) odměny advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí dle § 11 odst. 1 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jako „advokátní tarif “), sepis výzvy k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu), ve výši 3 x 300 Kč = 900 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 advokátního tarifu, když žalobkyně podala návrh na ustáleném vzoru, jež podává opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech,
c) paušální náhrady hotových výdajů za úkony uvedené ad b) výše ve výši 3 x 100 Kč = 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu;
d) náhrady za 21% DPH ve výši 252 Kč;
tj. celkem 2 252 Kč Náklady řízení v rozsahu 23,56 % z této částky náležející žalobkyni tak činí 531 Kč a byly jí přiznány výrokem III. tohoto rozsudku.
26. Odměnu a náhradu hotových výdajů za písemné podání ze dne 4. 8. 2022 soud žalobkyni ani v rozsahu 23,56 % nepřiznal, jelikož se nejedná o účelně vynaložený úkon právní služby. Povinností žalobkyně bylo podat žalobu řádně s uvedením všech rozhodujících tvrzení, aniž by musela být soudem vyzývána k jejich doplnění. V případě žaloby, kterou se žalobkyně domáhá plnění z titulu spotřebitelského úvěru, je povinností žalobkyně již v žalobě dostatečným způsobem tvrdit, jak byla zkoumána a prověřována úvěruschopnost žalovaného. Pokud tak žalobkyně neučinila, nelze podání, kterým svá tvrzení na výzvu soudu doplnila, považovat za účelně učiněné a odměna a režijní paušál za takové podání nenáleží.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve obec, pobočka ve obec. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.