Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 224/2022-28
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Ševelovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
sp. zn. značka značka číslo
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 15 707,52 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 361,99 Kč to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 3 299,12 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 661,11 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 914,60 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 251,79 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč a částky 4 046,41 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 361,99 Kč to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 3 299,12 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 661,11 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 914,60 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 251,79 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč a částky 4 046,41 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se z titulu smlouvy úvěru uzavřené dne datum mezi spol. právnická osoba, IČO a žalovaným, domáhá zaplacení částky 15 707,52 Kč, z toho částky 11 661,11 Kč nezaplacené jistiny, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 914,60 Kč a dále do zaplacení v zákonné výši, kapitalizovaného úroku ve výši 11 251,79 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 11 661,11 Kč od datum do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 046,41 Kč vypočtenou z jistiny ve výši 11 661,11 Kč od datum do datum. Uvádí, že na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, žalovaný se zavázal spolu s jistinou úvěru uhradit příslušenství ve výši 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru a nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, celkem částku 27 888 Kč ve 14. splátkách ve výši 1 992 Kč. Žalovaný uhradil částku 6 638,01 Kč, od datum je žalovaný v prodlení se splátkami. příjmení výši 11 251,79 Kč je tvořena: kapitalizovaný smluvní úrok 868,88 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 5 600,52 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 1 062,14 Kč, nesplacený inkasní poplatek 2 057,34 Kč a postoupený smluvní úrok 1 662,91 Kč od datum do datum ve výši 15 % ročně. Předmětem řízení je pak čistka 26 090,43 Kč (včetně smluvní pokuty ve výši 4 046,41 Kč)
2. Žalovaný se na výzvu soudu k žalobou uplatněnému nároku nevyjádřil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), neboť žalobkyně i její právní zástupce svou neúčast u jednání omluvili a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.
3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi spol. právnická osoba, a žalobkyní dne datum a její přílohy (seznam postoupených pohledávek), má soud za prokázáno, že pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy o úvěru byla i s příslušenstvím postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno společností právnická osoba, přípisem ze dne datum odeslaným datum. Soud má tedy za prokázáno, že žalobkyně nabyla postoupením celou pohledávku za žalovanou podle ustanovení § 1879 a § 1880 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), a tudíž je v tomto soudním řízení aktivně věcně legitimována.
4. Z listin y označené jako„ Smlouva o úvěru číslo“ podepsané zástupkyní spol. právnická osoba, a žalovaným dne datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, coby neúčelový hotovostní úvěr sjednaný na dobu určitou s pevně stanovenou úrokovou sazbou. Žalovaný se naproti tomu zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyně žalobkyně úrok v pevné výši 1 444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti ve výši 2 700 Kč. Zápůjční úroková sazba při splatnosti 14 měsíců činila 15 % p.a., RPSN 272,44 %. Žalovaný převzal poskytnuté peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti, při podpisu smlouvy v místě svého bydliště.
5. Z listin y označené jako„ žádost o úvěr“ ze dne datum soud zjistil, že žalovaný sdělil právní předchůdkyni žalobkyně informace o svých osobních, rodinných, majetkových a jiných poměrech, tj. že je svobodný, bydlení v nájmu, má dvě vyživovací povinnosti. Jako zaměstnavatel je uvedena právnická osoba, jediný příjem uveden 20 653 Kč, mezi výdaji je uvedeno bydlení/energie 4 000 Kč, doprava, jídlo, osobní náklady 10 870 Kč, u položky měsíční splátky jiných půjček není spoření, pojištění není nic uvedeno; použitelný příjem tak představuje částku 5 783 Kč. Výše vyživovací povinnosti nebyla uvedena ani ověřena. Takto získané údaje měly být ze strany právní předchůdkyně žalobkyně ověřeny pouze„ výplatní páskou a pracovní smlouvou, bankovní účet nebyl ověřen. Žalobkyně žádné doklady, kterými by ověřovala úvěruschopnost žalovaného k důkazu nepředložila. Výdaje na bydlení ani jiné výdaje žalovaného, jeho domácnosti, nebyly nijak ověřovány, stejně tak ani výše výživného.
6. Z listin y označené jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ ze dne datum, jakož i z podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně dne datum odeslala prostřednictvím dopis i s výzvou k úhradě dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu. Z ostatních provedených důkazních prostředků soud nezjistil pro rozhodnutí žádné relevantní skutečnosti.
7. S ohledem na zjištění učiněná z provedených důkazních prostředků vycházel soud z následujícího závěru o skutkovém stavu. Žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně na základě písemného ujednání peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, zavázal se vrátit celkem 27 888 Kč, přičemž dosud uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku 6 638,01 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu. Soud naopak nemá za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, ani že by z výsledku takového posouzení vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.
8. Vzhledem k době uzavření smlouvy soud posuzoval vztah účastníků podle níže uvedených ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“). Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 a násl. o.z.. Žalovanému jako spotřebiteli (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , dále jen „o.z.“) byla předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ).
9. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 86 odst. 1 ZosÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 86 odst. 2 ZosÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případnou neplatnost v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum ve věci C číslo, OPR- právnická osoba, v. GK).
17. V předmětném sporném řízení bylo na žalobkyni, aby tvrdila, na základě jakých konkrétních skutečností posuzovala schopnost žalované úvěr splácet a dospěla k závěru, že nejsou dány důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr, a především aby takto tvrzené skutečnosti prokázala. Žalobkyně se z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. , omluvila. Současně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález). Žalobkyně nepředložila žádné důkazy, kterými ověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet, nebyla prokázána výše příjmu ani výše jeho pravidelných výdajů. Jen v žádosti uvedené výdaje na bydlení v nájmu 4 000 Kč neodpovídají obvyklým nákladům nájemního bydlení a jsou zcela zjevně podhodnocené, přičemž v žádosti nejsou uvedeny žádné osobní výdaje žalovaného ani výše výživného na dvě děti. Předchůdce žalobkyně pak musel mít pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Poskytovatel úvěru neprovedl šetření žalovaného v registru příjmení ani v nebankovním registru klientských informací (NRKI) tedy v databázi dlužníků. Uvedená tvrzení o poměrech žalovaného nebyla nijak doložena a navíc by sama o sobě k řádnému prověření úvěruschopnosti nepostačovala s ohledem na naprostou absenci zkoumání pravidelné jeho výdajové stránky. K uvedeným zjištěním uzavírá soud, že posouzení poskytovatelem úvěru proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů.
18. V souzené věci soud uzavřel, že žalobkyně (její předchůdkyně) nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem a posouzení úvěruschopnosti řádně s odbornou péčí neprovedla. Spotřebitelský úvěr tak byl poskytnut žalovanému v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, což způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ). Navzdory znění ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ se jedná o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, nebo výše cit. rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum ve věci C číslo, OPR- právnická osoba, v. značka).
19. Za tohoto stavu je žalovaný povinen dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru jistinu 15 000 Kč a žalovaný již vrátil částku 6 638,01 Kč oproti poskytnuté částce 15 000 Kč, soud vyhověl žalobě pouze co do částky 8 361,99 Kč.
20. Pokud jde o splatnost jistiny, soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka, dle něhož ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
21. V daném případě splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalovaného podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, proto zatím nemohl žalobkyni vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení.
22. Nedůvodné jsou zbývající nároky uplatněné žalobkyní ze smlouvy (smluvní úrok, odměna za administrativní zpracování zápůjčky, náklady za hotovostní inkaso splátek). Soud proto žalobu v rozsahu uvedeném ve výroku II. zamítl.
23. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , když žalobkyně byla v řízení neúspěšná (neboť soud zvažoval míru úspěchu v tomto řízení nejen s ohledem na výši uplatněné pohledávky, ale i s ohledem na výši požadovaného příslušenství) a žalovanému žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.