Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
7 C 124/2022-30
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 29 764 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 759 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 759 Kč od 1. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky 18 005 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 005 za období od 1. 4. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 759 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 759 Kč od 1. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba o zaplacení částky 18 005 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 005 za období od 1. 4. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se na základě žaloby podané k soudu dne 25. 1. 2022 domáhala na žalované zaplacení částky 29 764 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 4. 2021 do zaplacení, a to na základě tvrzení, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne datum prostřednictvím elektronických prostředků uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru číslo (dále také jako„ Smlouva“) na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a který se žalovaná zavázala splatit společně s poplatkem za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, tj. s poplatkem ve výši 4 000 Kč a dále společně s úrokem sjednaným dle bodu 6.1, úrokem z prodlení a náhradou účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení uzavřené Smlouvy. Žalobce uvedl, že ke dni podání návrhu eviduje ze strany žalované částečnou úhradu úvěru ve výši 8 241 Kč. Žalobkyně touto žalobou uplatnila svůj nárok na jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč, zůstatek poplatku za úvěr 4 000 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky dle odst. 6.6 smlouvy ve výši 363 Kč (upomínka) a dále příslušenství pohledávky tvořené smluvními úroky vyčíslenými žalobkyní ve výši 13 642 Kč dle bodu anonymizováno Smlouvy. Dle bodu anonymizováno Smlouvy se dluh stává splatným v případě, že se klient ocitne v prodlení se splacením dluhu či jeho části po dobu delší než 2 měsíce. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná dlužnou částku v době splatnosti neuhradila a ocitla se tak od 1. 4. 2021 v prodlení. Žalované byla dne 15. 12. 2021 zaslána předžalobní upomínka (prokázáno předžalobní upomínkou a podacím archem).
2. Na výzvu soudu se žalobkyně svým podáním ze dne 12. 7. 2020 vyjádřila k posouzení úvěruschopnosti žalované následovně. Žalobkyně uvedla, že posuzovala úvěruschopnost žalované zejména nahlédnutím do veřejně přístupných rejstříků, seznamů a evidencí vedených státními orgány, a to volně přístupných i placených (obchodní rejstřík, živnostenský rejstřík, insolvenční rejstřík, administrativní registr ekonomických subjektů, centrální evidence exekucí, katastr nemovitostí) a že nenašla u žalované žádný negativní záznam. Dále žalobkyně uvedla, že posuzovala úvěruschopnost žalované dle údajů, které žalovaná sama uvedla v žádosti o úvěr a dle výplatních pásek žalované za měsíce srpen až říjen 2020, kde se průměrná čistá mzda žalované pohybovala cca ve výši částka. K problematice zjišťování výdajů žalovaného žalobce odkázal na komentář k ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Dle sdělení žalobkyně úvěruschopnost žalované prověřila tak, že odečetla výši žalovanou deklarovaných výdajů upravených podle reálných odhadovaných nákladů od výše žalovanou doložených příjmů. U výdajů přitom vycházela z údajů dostupných na internetové stránce ČSÚ, www.czso.cz/csu/czso/9-prijmy-a-vydaje-domacnosti, z níž vyplývá, že průměrná měsíční výše výdajů na jednoho člena průměrné české domácnosti činí 10 500 Kč po zaokrouhlení (125 947 ročně). K této částce následně připočetla náklady pravidelné splátky ve výši 4 800 Kč.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili (případně se ve lhůtě na výzvu soudu nevyjádřili a soud má tedy za to, že souhlasí) s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru číslo na základě které žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč oproti závazku žalované poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 20% z čerpané jistiny úvěru, tj. částku ve výši 4 000 Kč a s úrokem ve výši 20 % měsíčně z dlužné částky a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení. Žalobkyně poskytla žalované sjednanou částku ve výši 20 000 Kč v prosinci roku 2020 převodem na bankovní účet žalované (prokázáno výpisem z účtu č. bankovní účet). Žalovaná však dlužnou částku ke dni splatnosti nevrátila, když uhradila pouze toliko částku 8 241 Kč. Žalovaná byla dále žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 15. 12. 2021 (prokázáno předžalobní upomínkou a podacím archem ze dne 15. 12. 2021), avšak neuhradila ničeho.
Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou smlouvou o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).
Podle ustanovení § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle ustanovení § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.
Podle ustanovení § 2 991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle § 2 993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotř. úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Podle § 86 zákona o spotř. úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Podle § 588 o. z., přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru, která je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotř. úvěru. Dle tvrzení žalobkyně tato ověřila úvěruschopnost žalované lustrací ve veřejně dostupných databází, z nichž nedošla k důvodným pochybám ohledně platební schopni žalované. Dále si žalobkyně ověřila příjmy žalované z jejích výplatních pásek za měsíce srpen až říjen 2020. Žalobkyně však nezjišťovala konkrétní výdaje žalované, které jsou pro ověření schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet minimálně stejně důležité jako šetření ve veřejně dostupných databází. Z doložených listin vyplývá, že žalovaná uvedla před sjednáním smlouvy, že bydlí v pronájmu, u nákladů vyplnila pouze položku obživa ve výši 1 Kč, další výdajové položky (náklady na bydlení, ostatní náklady) zůstaly nevyplněny. Žalobkyně se tak vůbec nezabývala konkrétní a individuální situací žalované a posouzení úvěruschopnosti bylo tedy podle názoru soudu učiněno pouze formalisticky a nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotř. úvěru. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí i další věřitelé a samotná společnost jako taková (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). K žalobkyní uváděnému odkazu na statistické údaje soud doplňuje, že z jiného zdroje (data ČSÚ, webová adresa, den 2.11.2020) zjistil, že průměrná spotřeba domácnosti na 1 osobu v roce 2019 činila 153 193 Kč ročně, tj. cca 12 750 Kč měsíčně. Přitom je zřejmé, že u jednočlenné domácnosti žalované vzhledem k tomu, že značnou část výdajů činí výdaje na bydlení (u vícečlenné domácnosti se pro statistické údaje při rozpočítání na jednu osobu sníží), by zřejmě bylo reálně třeba počítat s částkou vyšší. Tomu odpovídá i obecné povědomí o výši nákladů spojených s nájemním bydlením. Dle názoru soudu, pro náležité prověření úvěruschopnosti žalované, bydlící v pronájmu, bylo třeba vyžádat od žalované alespoň doklad o výši nájemného a nákladů spojených s bydlením.
Otázka, zda v případě absence řádného posouzení úvěruschopnosti nastává absolutní nebo relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru již byla řešena Soudním dvorem Evropském unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18 Soudní dvůr shledal, že:„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. S odkazem na citované rozhodnutí Soudního dvora, § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru a § 588 o. z. tak soud z úřední povinnosti shledal, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná a žalovaná je povinna žalobkyni vrátit pouze zbývající část poskytnuté jistiny ve výši 11 759 Kč z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2 991 a § 2 993 o.z.).
Vzhledem k tomu, že je žalovaná se splněním svého dluhu v prodlení a ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá, že by za své prodlení nebyla odpovědná, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1970 o. z., § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ), a to od 1. 4. 2021, tedy ode dne následujícího po splatnosti dluhu.
Lhůtu k plnění určil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, kde žalobě částečně vyhověl. Ve zbývající části výrokem II. žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná a měla by tedy hradit v poměrné části náklady řízení žalované, té však doposud žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.