Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1746/2022

33 Cdo 1746/2022-235

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

L. H.

Elanor a. s.

, sídlem v Praze 4, Jemnická 1138/1 (identifikační číslo 158 87 219), zastoupené Mgr. Ivanem Brambaški, advokátem se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, o 843.982 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2022, č. j. -206, t a k t o:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2022, č. j. -206, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 7. 2021, č. j. -167, se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 1. 2022, č. j. -206, potvrdil rozsudek ze dne 28. 7. 2021, č. j. -167, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 uložil žalované zaplatit žalobci 843.982 Kč a na náhradě nákladů řízení 190.668 Kč; současně žalobci přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (29.040 Kč). Odvolací soud odkázal na právní zhodnocení skutkového stavu soudem prvního stupně, který uzavřel, že žalobce byl oprávněn odstoupit od smluv o zápůjčkách a požadovat před sjednanou splatností vrácení jistin a úroků ( a násl., a násl. , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“). K započtení pohledávky žalované z (tvrzeného) titulu bezdůvodného obohacení žalobce ( o. z.) proti žalobou uplatněné pohledávce odvolací soud nepřihlédl, neboť proplacením faktur vystavených žalobcem žalovaná uznala dluh co do důvodu i výše ( o. z.).

V dovolání, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalovaná předestírá otázku – zda uhrazení faktur má účinky uznání dluhu (§ 2054 odst. 2 o. z.) –, která podle jejího mínění nebyla dosud dovolacím soudem vyřešena. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce se s napadeným rozhodnutím ztotožnil a navrhl, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl.

Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva – zda plnění žalované na podkladě žalobcem vystavených faktur má podle o. z. účinky uznání fakturovaných dluhů – při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ( ).

Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná nejen tehdy, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry, ale i tehdy, je-li jeho právní posouzení neúplné (při formulaci právních závěrů nezohlednil všechny relevantní skutečnosti, které po zhodnocení důkazů měl k dispozici).

Plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu (§ 2054 odst. 2 o. z.).

Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a vyšel z toho, že žalobce 25. 3. 2020 vyzval žalovanou (vydlužitelku) k vrácení jistin a úroků ze smluv o zápůjčkách uzavřených dne 12. 12. 2019 ve znění dodatku z 3. 2. 2020 a dne 16. 12. 2019 ve znění dodatku z 3. 2. 2020 (celkem 5.009.856 Kč). Žalovaná 24. 4. 2020 zaplatila na obě zápůjčky s příslušenstvím 4.409.856 Kč a současně jednostranně započetla proti žalobcově pohledávce svoji pohledávku ve výši 600.000 Kč. Tvrdila, že žalobci uhradila na základě smlouvy o poskytování služeb č. 201904 z 24. 1. 2019 odměny, na které žalobce vystavil pět faktur po 120.000 Kč, ačkoli na toto plnění mu nevznikl nárok.

K otázce účinku uznání dluhu jeho splněním se již Nejvyšší soud vyjádřil v rozsudku ze dne 30. 7. 2003, sp. zn. , v němž mimo jiné řešil, zda zaplacením faktur za zboží, které nebylo dodáno, došlo k uznání závazku podle , obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“). Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obch. zák. s jiným než částečným plněním vznik vyvratitelné právní domněnky uznání zbytku dluhu nespojuje. To, že uznání dluhu dopadá pouze na částečné plnění, vyplývá nejen z gramatického výkladu tohoto ustanovení, nýbrž je rovněž v souladu s výkladem teleologickým. Smyslem a účelem daného ustanovení je usnadnit věřiteli vymáhání zbytku dluhu, jestliže dlužník již částečně plnil a zároveň bylo možné z jeho jednání usuzovat, že částečným plněním uznává i zbytek závazku. Věřitelova pozice se zlepšuje díky vyvratitelné domněnce existence závazku, kterou obch. zák. zakládá, přičemž důkazní břemeno je tímto přeneseno na dlužníka. Vzhledem k tomu, že o. z. vychází z obch. zák., je tato judikatura aplikovatelná i na projednávanou věc.

Žalobce fakturoval, tj. vyzval žalovanou k plnění odměn sjednaných ve smlouvě o poskytování služeb (faktura 91003 z 31. 3. 2019, faktura 91004 z 30. 4. 2019, faktura 91005 z 31. 5. 2019, faktura 91006 z 2. 8. 2019, faktura 91007 z 5. 9. 2019). Jednotlivé platby žalované představují oddělená, samostatná a postupně dospívající dílčí plnění za určitá časová období. Nešlo tedy o situaci, kdy dlužník poskytne věřiteli na plnění svého dluhu část předmětu plnění, tj. nezaplatí celou fakturovanou částku, nýbrž pouze její část. Je tudíž nesprávný právní závěr soudů obou stupňů o nezpůsobilosti jednostranného zápočtu pohledávky z důvodu, že plněním sjednaných peněžních částek žalovaná ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z. dluh uznala co do důvodu a výše (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. , ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. , a ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. ).

Lze uzavřít, že odvolací soud otázku, pro niž bylo dovolání připuštěno, vyřešil v rozporu s tím, co je uvedeno shora. Nejvyšší soud napadené rozhodnutí podle zrušil, a protože kasační důvody se vztahují i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i je a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení ( , věta druhá, ).

Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu ( , věta první, ).

V dalším řízení se soud prvního stupně bude zabývat existencí pohledávky, kterou žalovaná započetla, včetně splnění dalších předpokladů, za nichž se pohledávky v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí, ruší.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci ( , věta druhá, ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. 1. 2023

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu