Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 60/2021-40

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Rapušákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 102.600 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 20.700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20.700 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 81.900 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7.897,14 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 62.994 Kč od 21. 5. 2020 do 2. 1. 2021, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42.294 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 62.994 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 10,79 % ročně z částky 60.000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 20.700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20.700 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 81.900 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7.897,14 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 62.994 Kč od 21. 5. 2020 do 2. 1. 2021, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42.294 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 62.994 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 10,79 % ročně z částky 60.000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 102.600 Kč s příslušenstvím (včetně smluvní pokuty ve výši 31.500 Kč) z titulu smlouvy o úvěru č. anonymizováno rok ze dne datum, na jejímž základě byl žalované poskytnut právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, úvěr ve výši 60.000 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradila. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalované do datové schránky.

3. Soud nařídil ve věci jednání na den datum. Žalobkyně omluvila svou neúčast u jednání, žalovaná se bez omluvy nedostavila, soud proto v souladu s ustanovením jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. Nepřítomné žalobkyni nebylo možné poskytnout u jednání patřičná poučení v souladu s ustanovením .

4. Žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť ke dni datum byla část závodu původního věřitele, společnosti právnická osoba, IČO, převedena na společnost právnická osoba, IČO. Následně smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum společnost právnická osoba postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. (shodná tvrzení účastníků, úplné výpisy z obchodního rejstříku, smlouva o postoupení pohledávky ze dne anonymizována dvě slova včetně dodatku ze dne datum, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, potvrzení o zaplacení úplaty ze dne datum)

5. V průběhu řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru č. anonymizováno rok, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 60.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem v sazbě 21 % ročně, poplatkem za správu úvěru 13.200 Kč a inkasním poplatkem v částce 20.400 Kč. Celkově se žalovaná zavázala vrátit 110.400 Kč, tedy jistinu 60.000 Kč a náklady úvěru 50.400 Kč, a to v 16 splátkách po 6.900 Kč měsíčně. Částka kapitalizovaného smluvního úroku za dobu sjednaného trvání smlouvy činí 16.800 Kč (tato částka není výslovně ve smlouvě uvedena, lze ji zjistit až výpočtem). Žalovaná uhradila dle doložené transakční historie 39.300 Kč. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení jistiny 60.000 Kč, smluvního úroku za sjednanou dobu úvěru ve výši 2.994 Kč, poplatku za uzavření smlouvy ve výši 5.742 Kč a administrativního poplatku ve výši 2.364 Kč, dále smluvního úroku ve výši 10,79 % ročně z částky 60.000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7.897,14 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 62.994 Kč (jistina úvěru ve výši 60.000 Kč a nezaplacená částka smluvního úroku ve výši 2.994 Kč) od 21. 5. 2020 do zaplacení. Dle článku V.4 Smlouvy o úvěru je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Žalobkyně nárokuje smluvní pokutu ve výši 31.500 Kč. Žalovaná dluh neuhradila ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem datum (shodná tvrzení účastníků, smlouva o úvěru č. anonymizováno rok, předpis splátek, transakční historie, předžalobní upomínka ze dne datum včetně podacího lístku)

6. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že její právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. V žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaná uvedla, že je od datum zaměstnána ve společnosti právnická osoba anonymizováno, se sídlem adresa, IČO s příjmem ve výši 18.076 Kč měsíčně a dále má příjem z ustájení koně ve výši 7.500 Kč měsíčně. Celkový příjem žalované činí 25.576 Kč měsíčně. Dále žalovaná v žádosti uvedla, že výše jejích měsíčních výdajů činí 14.250 Kč a její použitelný měsíční příjem tedy činí 11.326 Kč. Tvrzenou majetkovou situaci žalované původní věřitel ověřil z předložené nájemní smlouvy, smlouvy o dodávkách elektřiny, smlouvy o ustájení a pracovní smlouvy. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, a které si věřitel ověřil, a dále s ohledem na výši, požadovaného úvěru dospěl věřitel k názoru, že schopnost žalované splácet tento úvěr je dostatečná.

7. Z doložených žalobkyní (žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne datum, pracovní smlouva ze dne datum, smlouva o ustájení ze dne datum, smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, nájemní smlouva ze dne datum) má soud za prokázáno, že žalovaná byla zaměstnána od datum na dobu neurčitou, výše mzdy byla stanovena samostatným platovým výměrem, který nebyl doložen, dle smlouvy o ustájení činil její příjem z nájemního vztahu v období od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2017 částku 7.500 Kč měsíčně. Zálohy na elektřinu hradila žalovaná ve výši 2.500 Kč, nájemné ve výši 8.000 Kč. V žádosti o úvěr žalovaná uváděla příjem ze závislé činnosti ve výši 18.076 Kč. Výdaje, kromě shora uvedených a doložených, uváděla ve výši 9.000 Kč na stravování a výživné, 5.000 Kč na ostatní výdaje, 4.000 Kč na splátky úvěrů.

8. Dle databáze ISAS zdejšího soudu byly do doby uzavření úvěrové smlouvy zahájeny tři exekuce na majetek žalované, další byla podle návrhu z roku 2017 nařízena v roce 2018, bylo vedeno jedno nalézací řízení.

9. Dle ustanovení , , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem

14. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům:

15. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle a násl. ve znění platném ke dni uzavření smlouvy. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaná uzavírala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (právní předchůdce žalobkyně), že dlužníkovi poskytne peněžní prostředky ve výši 60.000 Kč a dlužník (žalovaná) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a uhradit poplatky, celkem se zavázal zaplatit 110.400 Kč. Žalovaná porušila ujednání smlouvy o úvěru a dluh nehradila řádně, zaplatila pouze 39.300 Kč.

16. S ohledem na ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou, která je dle názoru soudu aktuální i po přijetí nového zákona o spotřebitelském úvěru č. , což je zřejmé i z rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS). V tomto směru se soud opírá dlouhodobě o usnesení Pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, které se podrobně zabývá otázkou aplikace práva Evropských společenství, právě pokud jde o posuzování nepřiměřených ujednání ve spotřebitelských smlouvách, kdy dospěl k závěru, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv je nutné chápat jako nesouladnou nejen s evropským právem, ale i českým ústavním pořádkem. Soud tak nadále vychází ze závěru, že neplatnost smlouvy je v případě nepřezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nutné považovat za absolutní. Pokud jde o samotný přezkum úvěruschopnosti, pak podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit pak konstatuje Ústavní soud v nálezu .

17. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla obecné principy, jaké její právní předchůdce používal při posuzování schopnosti dlužníků splácet, a doplnila, že žalovaná pracovala s příjmem cca 18.076 Kč měsíčně, další příjem ve výši 7.500 Kč měla ze smlouvy o ustájení, doložena přitom byla pouze smlouva o ustájení, v níž byla částka konkrétně uvedena, a pracovní smlouva, z níž nebylo možné výši příjmu ověřit. Celkové životní náklady žalované byly uvedeny v částce 14.250 Kč měsíčně, přičemž doložena byla platba za elektřinu ve výši 2.500 Kč a nájemné ve výši 8.000 Kč, další údaje nebyly nijak ověřeny. Hlavní příjem z pracovního poměru žalované tedy nebyl právním předchůdcem řádně ověřen (v žádosti o poskytnutí úvěru je označen údaj, že byly doloženy výplatní pásky, tyto však, na rozdíl od ostatních tam uvedených listin, nebyly žalobkyní předloženy). Dále je nutné zdůraznit, že nebyly zjišťovány závazky žalované, která sice v žádosti uvedla splátky ve výši 4.000 Kč měsíčně, avšak nebylo nijak zohledněno, že v době poskytnutí úvěru byly na její majetek vedeny již tři exekuce. Minimálně tato skutečnost měla právního předchůdce žalobkyně upozornit na problémy žalované dodržovat závazky. Nelze mít za souladné se zákonem, pokud věřitel poskytne úvěr i přes svá negativní zjištění (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, č. j. ; nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Povinnost řádně prošetřit poměry dlužníka ze zákona stíhá věřitele, nikoli samotného dlužníka. Úvěruschopnost žalované právní předchůdce žalobkyně neprověřil, dle názoru soudu, s odbornou péčí, soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z pohledu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.

18. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl i bez návrhu, neboť jde o jednání v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. K tomu lze odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2019 č. j. -66:„ Podle § 588 obč. zák. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatností právního jednání (v tomto je možno se opřít o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kolektiv I. obecná část – ( a ). Komentář 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu citovaného zákona, potažmo druhu jeho neplatnosti. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznit povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci ve spojení s  o. z. je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění o účelu směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech, což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. “

19. Na základě neplatného právního jednání bylo žalované ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 60.000 Kč, žalovaná uhradila 39.300 Kč. Žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy na úhradu částky 20.700 Kč. Ve zbylém rozsahu, tedy ohledně částky 81.900 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7.897,14 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 62.994 Kč od 21. 5. 2020 do 2. 1. 2021, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42.294 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 62.994 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 10,79 % ročně z částky 60.000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta, neboť šlo o nároky požadované na základě smlouvy, jež byla shledána neplatnou.

20. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, a to v návaznosti na prokazatelně odeslanou předžalobní upomínku ze dne datum, kterou byla žalovaná vyzvána k úhradě celého dluhu do 2. 1. 2021. Úrok z prodlení odpovídá současné právní úpravě, tedy ustanovení a ve znění platném ke dni vzniku prodlení.

21. O nákladech řízení soud rozhodl dle , , když procesně úspěšnější žalované náklady v řízení prokazatelně nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).