Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1196/2022

33 Cdo 1196/2022-184

USNESENÍ

BNP Paribas Personal Finance

se

sídlem v Paříži, 1 boulevard Haussmann, Francouzská republika (registrační číslo 542 097 902), jednající v České republice prostřednictvím BNP Paribas Personal Finance SA, odštěpný závod, se sídlem v Praze 5, Karla Engliše 3208/5 (identifikační číslo 038 14 742), zastoupené JUDr. Michaelou Fuchsovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 1, Voršilská 130/10, proti žalované

S. N.

, bytem XY, zastoupené JUDr. Ladislavou Palatinovou, advokátkou se sídlem v Kroměříži, Tovačovského 2784/24, o 347.661 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 9. 2021, č. j. -146, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.100 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Michaely Fuchsové, Ph.D., advokátky.

O d ů v o d n ě n í

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozsudkem ze dne 3. 11. 2020, č. j. -90, uložil žalované zaplatit žalobkyni 12.200 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 5. 1. 2020 do zaplacení a 335.461 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 5. 1. 2020 do zaplacení (výrok

I

), co do 19.678,30 Kč s 8,05% úroky z prodlení z částky 29.631,13 Kč od 1. 2. 2015 do 4. 1. 2020 a s 8,05% úroky z prodlení z částky 17.431,13 Kč od 5. 1. 2020 do zaplacení a 23.314,83 Kč s 8,05% úroky z prodlení z částky 338.984,45 Kč od 1. 2. 2015 do 4. 1. 2020 a s 8,05% úroky z prodlení z částky 3.524,45 Kč od 5. 1. 2020 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok

II

) a žalované uložil zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 53.553,78 Kč (výrok

III

).

Rozsudkem ze dne 2. 9. 2021, č. j. -146, Krajský soud v Ostravě rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku I potvrdil a rozhodl o nákladech řízení účastnic (změnil výrok III tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 22.340 Kč a žalobkyni přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení 24.200 Kč). Po právní stránce odvolací soud uzavřel, že smlouvy o spotřebitelském úvěru z 30. 5. 2011 a 5. 6. 2013 jsou pro rozpor se zákonem absolutně neplatné ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“). Právní předchůdkyně žalobkyně nedostála odborné péče při zkoumání aktivní (příjmové) a pasivní (výdajové) stránky majetkových poměrů žalované ( , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění ). Peněžní částky, které žalobkyně na základě uvedených smluv poskytla, je třeba hodnotit jako bezdůvodné obohacení na straně žalované podle obč. zák. Promlčecí doba je s ohledem na povahu prvního vztahu účastnic čtyřletá ( , obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obch. zák.“). K prvnímu čerpání peněžních prostředků došlo u úvěru z 30. 5. 2011 dne 31. 7. 2012 a u úvěru z 5. 6. 2013 dne 6. 6. 2013. Promlčecí doba by tak v prvním případě uplynula nejdříve 31. 7. 2016 a v druhém případě 6. 6. 2017, nicméně v obou případech byla stavěna okamžikem, kdy žalobkyně podala přihlášku pohledávky do insolvenčního řízení žalované, tj. dnem 24. 8. 2015, a neběžela až do konce insolvenčního řízení, tj. do 4. 9. 2019. S ohledem na den podání žaloby – 8. 11. 2019 – je podle odvolacího soudu zjevné, že čtyřletá promlčecí doba, která byla prodloužena o dobu od podání přihlášky do konce insolvenčního řízení, „nemohla ani v jednom případě do podání žaloby uběhnout“.

Dovolání, kterým žalovaná napadla rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle , věty první, lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. a contrario), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně.

Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to 30. 5. 2011, č. 42104094640005, formou úvěrového rámce (tzv. revolvingový úvěr), z něhož žalovaná vyčerpala částku 47.700 Kč, přičemž první čerpání je datováno ke dni 31. 7. 2012. Na daný úvěr žalovaná uhradila celkem 35.500 Kč. Dále 5. 6. 2013 byla mezi týmiž stranami uzavřena další smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl poskytnut úvěr v celkové výši 468.000 Kč. Žalovaná tento úvěr vyčerpala ve dnech 6. 6., 7. 6. a 8. 6. 2013 a uhradila na něj celkem částku 132.539 Kč. Ve věci žalované bylo ke dni 16. 4. 2015 zahájeno insolvenční řízení, přičemž žalobkyně své pohledávky za žalovanou (dlužnicí) z uvedených úvěrových smluv k 24. 8. 2015 přihlásila. Dne 4. 9. 2019 insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice v rozsahu 18,36 %, přičemž žalovaná nebyla osvobozena od hrazení zbývajícího dluhu. K okolnostem zkoumání úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru věřitelka prokazovala příjem žalované v průměrné výši 31.700 Kč čistého a ohledně výdajů vycházela pouze z výpisu z běžného účtu žalované. Byly osvědčeny některé dílčí výdaje na spoření či pojištění, nicméně náklady na bydlení a živobytí doloženy nebyly. Nadto z výpisu z běžného účtu žalované byl možno dovodit záporný zůstatek.

Posouzení, jakým právním předpisem se řídí promlčecí doba pro vydání bezdůvodného obohacení založeného plněním na základě neplatné smlouvy o úvěru, přípustnost dovolání nezakládá. Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu se závěry formulovanými v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2012, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 135/2012, a ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 16/2005. V nich poukázal na ustálenou rozhodovací praxi, podle níž obchodním závazkovým vztahem může být i vztah, který je kompletně upraven v jiném zákoně, např. v . Podstatné je, aby šlo o tzv. relativní obchod ve smyslu a 2 obch. zák., o závazkový vztah, jemuž strany přisoudily povahu obchodního vztahu písemnou volbou práva podle obch. zák. nebo o tzv. absolutní obchod ve smyslu výčtu podávajícího se z obch. zák. Odtud plyne, že pro řešení otázky, zda promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení získaného přijetím plnění z neplatného právního úkonu se řídí právní úpravou obchodního nebo , je určující především povaha právního vztahu účastníků vzniklého takovým plněním. K závěru, že vztah z bezdůvodného obohacení vzniklého přijetím plnění z neplatného právního úkonu ( obč. zák.) je obchodním závazkovým vztahem, postačí předchozí úsudek, že obchodní závazkový vztah by jinak založil onen neplatný právní úkon. Dále uzavřel, že úprava promlčení obsažená v a násl. obč. zák. nepatří k „jiným ustanovením“ směřujícím k ochraně spotřebitele, která měl zákonodárce při zavedení institutu ustanovení , části věty první za středníkem, obch. zák. do našeho právního řádu na zřeteli.

V projednávaném případě je neplatným právním úkonem, ze kterého bylo poskytnuto plnění představující bezdůvodné obohacení žalované, smlouva o úvěru podle § 497 a násl. obch. zák., která je tzv. absolutním obchodem (obchodním závazkem) bez zřetele k povaze smluvních stran (srov. též rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2004, ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. , a ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. ).

Argumentace žalované nepřesvědčila dovolací soud, že jsou zde důvody pro odchýlení se od těchto závěrů.

Jelikož dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( , věta druhá, ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 20. 10. 2022

JUDr. Pavel Krbek předseda senátu