Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
16 C 144/2022-27
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 36.795,41 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná celé jméno žalované je povinna zaplatit žalobci částku 34.795 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 22.8.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Pro částku 2.000,40 Kč a pro úrok ve výši 5.481,72 Kč, pro úrok ve výši 8,5% ročně z částky 36.065,41 Kč od 5.4.2022 do zaplacení, pro úrok z prodlení ve výši 1.053,96 Kč a pro úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 36.795,41 Kč od 5.4.2022 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady řízení ve výši 2.170 Kč k rukám Mgr. jméno příjmení, anonymizováno, příjmení obec a číslo, ulice a číslo, do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná [celé jméno žalované] je povinna zaplatit žalobci částku 34.795 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 22.8.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Pro částku 2.000,40 Kč a pro úrok ve výši 5.481,72 Kč, pro úrok ve výši 8,5% ročně z částky 36.065,41 Kč od 5.4.2022 do zaplacení, pro úrok z prodlení ve výši 1.053,96 Kč a pro úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 36.795,41 Kč od 5.4.2022 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady řízení ve výši 2.170 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [příjmení] [obec a číslo], [ulice a číslo], do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 36.795,41 Kč s úrokem ve výši 5.481,72 Kč a ve výši 8,5% ročně z částky 36.065,41 Kč od 5.4.2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1.053,96 Kč a ve výši 8,5% ročně z částky 36.795,41 Kč od 5.4.2022 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaná uzavřela s žalobcem dne 7.7.2021 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru. Podpisem úvěrové smlouvy se její nedílnou součástí staly úvěrové podmínky (uzavřením úvěrové smlouvy žalovaná stvrdila, že se s úvěrovými podmínkami seznámila, jejich ustanovení jsou jí srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a souhlasí s nimi). Před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci kreditního skóre posoudili příjmovou a výdajovou stránku žalované. Sjednaný úvěrový rámec činila částka 37.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách (ve výši 4,00% z aktuální dlužné částky). V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku 36.995 Kč a uhradila celkem částku 1.100 Kč. Žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobce využil své oprávnění zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky. Žalobce úvěr zesplatnil ke dni 18.11.2021. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení celého úvěru dopisem ze dne 18.11.2021. Žalovaná byla vyzvána k úhradě celého dluhu v rámci předžalobní výzvy k plnění. I přes výzvy žalobce žalovaná uhradila po zesplatnění úvěru na svůj dluh pouze částku ve výši 1.100 Kč. Žalobce eviduje za žalovanou pohledávku ve výši 36.795,41 Kč skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 36.065,41 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč, smluvní pokuty ve výši 500 Kč a příslušenství pohledávky.
V podání ze dne 16.8.2022 žalobce uvedl, že žalobce zjišťuje kreditní skóre, které zajišťuje oddělení úvěrových rizik. Posuzuje spotřebitelovu příjmovou a výdajovou stránku, dále přezkoumává klientské informace o proměnných jako věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Zohledňováno je rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti. Vyvstává-li pochybnost o pravosti tvrzení klienta, přistupuje úvěrující subjekt k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmu nebo výpisu z bankovního účtu, ověření údajů o zaměstnání apod. Prostřednictvím výpočtu příjmení (měsíční splátka) žalobce ověřuje, zda měsíční příjmy a výdaje žadatele skutečně umožňují splácet částku odpovídající splátce úvěru. příjmení je vypočítávána vždy jak na žadatele, tak na domácnost žadatele. Úvěrovou kartu vč. rozpisu výpočtu příjmení žalobce předkládá. Žalobce kontroluje klienta v externích registrech (SOLUS a NRKI, CEE, ISIR). V registru SOLUS – nenalezen žádný závazek po splatnosti, žalovaný neměl záznam v registru NRKI – pozitivní vyhodnocení, CEE a ISIR – v registru nenalezen. K jednání soudu se právní zástupce žalobce omluvil.
Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm.a) o.s.ř. ). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
Z úvěrové karty vyplněné žalobcem soud zjistil, že u žalované je uvedeno: svobodná, druh bydlení – podnájem, počet dětí 1. Zdroj příjmu – mateřská dov., výše příjmu 15.500 Kč, příjem ostatních členů domácnosti – 35.000 Kč a měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti 8.900 Kč. Žalovaná byla ověřována v registru MVCR, příjmení, příjmení, ISIR (nenalezen), NRKI, příjmení. příjmení příjmení klienta žalobce počítal s životním minimem dospělých členů domácnosti – 3.550 Kč, životní minimum na 1 vyživované dítě – 2.420 Kč. příjmení příjmení domácnosti žalobce počítal s normativními náklady na bydlení – 6.348 Kč, životní minimum členů domácnosti – 5.970 Kč.
Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 7.7.2021 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou. Žalovaná získala bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 37.000 Kč. Strany si dohodly roční úrokovou sazbu ve výši 26,28% a výši měsíční splátky 4% z dlužné částky. Žalovaná, kromě svých osobních údajů, ve smlouvě uvedla druh bydlení – podnájem, zdroj příjmů mateřská dovolená, čistý měsíční příjem 15.500 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 35.000 Kč, počet vyživovaných dětí 1.
Podle výpisu proplacení smlouvy byla dne 8.7.2021 proplacena částka 36.995 Kč.
Z interního přehledu plateb žalobce soud zjistil, jakým způsobem žalovaná úvěr čerpala a splácela. Žalovaná celkem vyčerpal částku 36.995 Kč a ve splátkách uhradila celkem částku 2.200 Kč (dne 20.8.2021 částku 1.100 Kč a dne 25.11.2021 částku 1.100 Kč).
V dopise ze dne 18.11.2021 žalobce vyzval žalovanou v důsledku jejího prodlení ke splacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy. Vyzval ji k zaplacení dlužné částky ve výši 40.698,07 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy.
Předžalobní výzvou k plnění ze dne 18.2.2022 vyzval právní zástupce žalobce žalovanou k uhrazení částky 42.567,57 Kč do 7 dnů.
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
Na základě výše uvedených důkazů má soud za prokázané, že žalovaná uzavřela s žalobcem smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě smlouvy vyčerpala celkem částku 36.995 Kč. Žalovaná svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách řádně a včas neplnila a z toho důvodu žalobce dopisem ze dne 18.11.2021 od smlouvy odstoupil. Úvěr se tak stal splatný ke dni 18.11.2021. Žalovaná zaplatil celkem částku 2.200 Kč.
Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18 , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
V projednávané věci uzavíral žalobce s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve kterých se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Schopnost žalované splácet žalobce prověřil na základě prohlášení žalované. Soud má za to, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalované nebyl žalobce důsledný. Dle tvrzení žalobce vycházel z měsíčního příjmu žalované 15.500 Kč a příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 35.000 Kč (které však žádným způsobem neověřil). Žalobce nahlédl do registrů MVCR, CEE, KAMALI, ISIR, NRKI, SOLUS, kde nezjistil žádné skutečnosti, které by vznášely pochybnosti o úvěruschopnosti žalované. Žalobce se nezajímal o skutečné výdaje žalované (pracoval pouze se statistickými údaji – výše životního minima a měsíční výdaje uváděné žalovanou ve výši 8.900 Kč žádným způsobem neověřil). Soudu nebyl předložen žádný doklad, obsahující skutečné výdaje žalované a ani ze smlouvy o úvěru nevyplývá, že by žalovaná své výdaje uváděla ani, že by je dokládala. Žalobce se nezajímal o faktické výdaje žalované, kdy se v rámci předsmluvního hodnocení klienta omezil na využívání částek životního minima (který o skutečných výdajích žalované nevypovídá), aniž by je porovnal se skutečnými výdaji žalované. Žalobce tak zcela rezignoval na povinnost ověřit výdaje žalované, kdy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů a proto při uzavírání smlouvy o úvěru nejednal s odbornou péčí. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit, kdy se nezajímal o výdaje žalované. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.
Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12 ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).
Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
V řízení bylo prokázáno z tvrzení žalobce a interního přehledu, že žalobce poskytl žalované částku 36.995 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku a dalších poplatků. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalované částku 36.995 Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Z tvrzení žalobce a výpisu čerpání a splátek vyplývá, že žalovaná zaplatila částku 2.200 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost vydat to, oč se bezdůvodně obohatila, tedy částku ve výši 34.795 Kč (36.995 Kč – 2.200 Kč) a pro zbývající požadovanou částku a úroky žalobu zamítl.
Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst. 2 o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 20.8.2022. Nárok se stal splatným 21.8.2022 a žalovaná se dostala do prodlení od 22.8.2022. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 22.8.2022 v souladu s ustanovením nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí sp.zn. spisová značka). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 46.057,79 Kč (částku 36.795,41 Kč + úrok 5.481,72 Kč + 1.562,10 Kč – úrok 8,5% ročně z částky 36.065,41 Kč od 5.4.2022 do 7.10.2022 + úrok z prodlení 1.053,96 Kč + 1.160,60 Kč - úrok z prodlení 8,5% ročně z částky 36.795,41 Kč od 5.4.2022 do 7.10.2022) Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 35.467 Kč (částka 34.795 Kč + 672 Kč – úrok z prodlení ve výši 15% ročně z 34.795 Kč od 22.8.2022 do 7.10.2022). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 77%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 23%. Poměr úspěchu tedy činí 54% ve prospěch žalobce. Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 1.840 Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a) , d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) po 500 Kč (§ 14b odst.3 bod 1 advokátního tarifu), tři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a) , d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu) s připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 378 Kč (§137 odst. 3 o.s.ř. ) Celkem částka 4.018 Kč, z toho 54% činí částka 2.170 Kč, které soud žalobci přiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.