Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3684/2021

-470

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v exekuční věci oprávněné IT credit, s. r. o. se sídlem v Praze 8, Pernerova č. 502/50, IČO 26444437, zastoupené JUDr. Jiřím Machem, advokátem se sídlem v Jindřichově Hradci, Stará cesta č. 205, proti povinné GLOBALICA a. s. se sídlem v Praze 4 – Nuslích, Na Zámecké č. 1518/9, IČO 27065871, zastoupené Mgr. Bc. Martinem Křížem, advokátem se sídlem v Praze 9, Davidovičova č. 1675/4, pro 45.180.459,22 Kč s příslušenstvím, prodejem zástavy, o návrhu povinné na zastavení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2021, č. j. -317, takto:

Dovolání povinné se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2021, č. j. -317, není podle ustanovení přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

K otázce možné částečné neplatnosti právního úkonu, respektive k oddělitelnosti té části právního úkonu, která je neplatná, od ostatního obsahu právního úkonu ve smyslu ustanovení , (ve znění účinném do 31. 12. 2013 – dále jen „obč. zák.“) srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 1997, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 44/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. , v nichž byl přijat právní názor, že „oddělitelnost“ části právního úkonu od ostatního jeho obsahu je třeba vždy dovodit výkladem z povahy právního úkonu anebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, že se proto uplatní interpretační zásady, jež vyplývají z ustanovení obč. zák., že neoddělitelnost je tak třeba chápat ve smyslu obsahové, nikoliv reálné neoddělitelnosti, a že podle zásady favor negotii je třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy; neoddělitelnost neplatné části právního úkonu tvrdí a prokazuje ten, kdo se dovolává neplatnosti právního úkonu v celém rozsahu. Odvolací soud z provedeného dokazování dospěl k závěru, že vůlí smluvních stran dle obsahu úvěrové smlouvy bylo poskytnout úvěr, aby FORTIS Bohemia spol. s r. o. a povinná odpovídaly solidárně, tj. ve vztahu ke spořitelnímu družstvu Artesa (věřiteli) každá z nich za celý dluh. Úvěr by samotné povinné poskytnut nebyl, když pouze společně s FORTIS Bohemia spol. s r. o. byla povinná schopna závazky z úvěru zajistit způsobem přijatelným pro spořitelní družstvo Artesa. Byla-li smlouva o úvěru uzavřena s povinnou a FORTIS Bohemia spol. s r. o. jako solidárními spoludlužníky z důvodu dostatečného zajištění pohledávek družstva, neplatnost smlouvy o úvěru ve vztahu k FORTIS Bohemia spol. s r. o. na tomto zajištění ničeho nemění, i nadále odpovídají oba tyto subjekty solidárně. Neplatnou smlouvu o úvěru ve vztahu k FORTIS Bohemia spol. s r. o. lze od smlouvy o úvěru ve vztahu k povinné oddělit, což vyplývá z povahy úvěrové smlouvy a z obsahu jejich závazků (solidárně vrátit poskytnutý úvěr spolu s úroky a poplatky) i z okolností, za jakých k uzavření smlouvy o úvěru došlo.

K dovolatelkou namítané problematice uzavření smlouvy mezi vícero osobami, kdy důvod neplatnosti smlouvy svědčí pouze ve vztahu k některé z nich (jak je řešena i v tomto případě), Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. , který byl uveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 33/2013, vyslovil a odůvodnil závěr, že v případě, kdy smlouva o úvěru je uzavřena též s osobou, ohledně níž by bylo možno dovodit důvod neplatnosti této smlouvy, nezakládá to důvod neplatnosti smlouvy ve vztahu k dalšímu dlužníkovi, jinak řečeno, skutečnost, že úvěrová smlouva je pro kontraktační nezpůsobilost jednoho ze (spolu)dlužníků (z důvodu nečlenství ve spořitelním družstvu) ve vztahu k němu neplatná, neznamená, že je neplatná jako celek i ve vztahu ke druhému (spolu)dlužníku (srov. dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2021, sp. zn. , které se týká stejných účastníků, i předmětné úvěrové smlouvy).

K založení přípustnosti dovolání podle ustanovení nejsou způsobilé ani námitky, jimiž dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení , a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení (namítá-li vadu řízení před soudem prvního stupně, se kterou se odvolací soud podle názoru dovolatelky náležitě nevypořádal a která měla spočívat v tom, že soud prvního stupně „nevyhověl důkaznímu návrhu povinné“, provedení výslechu předsedkyně představenstva povinné, jednatele společnosti FORTIS a bývalého zaměstnance spořitelního družstva Artesa, který zprostředkoval úvěr, a namítá-li, že usnesení odvolacího soudu je „nepřezkoumatelné“, neboť se soud nevypořádal s námitkami povinné a s odkazy na rozhodnutí Nejvyššího soudu). K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, sice dovolací soud ve smyslu ustanovení věty druhé přihlíží, ale jen je-li dovolání přípustné; tento předpoklad však v projednávané věci – jak vyplývá z výše uvedeného – splněn není.

Judikatura soudů již dříve dospěla k závěru, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu odvolání - na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně platí, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněném pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poměřováno těmito závěry odůvodnění usnesení odvolacího soudu (ani soudu prvního stupně) není zjevně nepřezkoumatelné, jak namítá povinná, když z něj zcela zřetelně a srozumitelně plynou důvody, pro které byl návrh povinné na zastavení exekuce zamítnut. K tomu lze dodat, že z ustanovení ani z práva na spravedlivý proces nelze dovozovat povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení. Jak opakovaně vysvětlil Ústavní soud, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod č. 26/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. ). Usnesení odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) těmto požadavkům vyhovuje.

Namítá-li dovolatelka, že se odvolací soud při řešení otázky neplatnosti části právního úkonu, který lze či nelze oddělit od ostatního obsahu právního úkonu, odchýlil od judikatury dovolacího soudu (přičemž odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2013, sp. zn. , a ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. ), přehlíží, že soud v jí uváděné věci sp. zn. aplikoval stejné obecné závěry, avšak vycházel z jiného skutkového stavu (skutkového děje), než který byl zjištěn v projednávané věci, a rozhodnutí sp. zn. na projednávanou věc nedopadá. Ani tato námitka přípustnost dovolání založit nemůže.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinné podle ustanovení odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 3. 2022

JUDr. Pavel Malý předseda senátu