Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2928/2021

20 Cdo 2928/2021-255

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné MONDIA, s. r. o., se sídlem v Praze 1, Nekázanka 881/9, identifikační číslo osoby 49622994, zastoupené Mgr. Ing. Markétou Hrabákovou, advokátkou se sídlem v Praze, Zahradníčkova 28/24, proti povinné R. C., narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Radkou Prokopcovou, advokátkou se sídlem ve Strakonicích, Bezděkovská 53, pro 1 653 911,48 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2021, č. j. -226, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále též jen „soud prvního stupně) usnesením ze dne 8. 1. 2021, č. j. -199, zamítl návrh povinné na zastavení exekuce vedené soudním exekutorem JUDr. Romanem Chaloupkou, Exekutorský úřad Mělník, pod sp. zn. 031 EX 57/19 a u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. .

2. Vyšel ze zjištění, že v souzené věci je exekučním titulem seznam přihlášených pohledávek v konkurzním řízení vedeném u Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2003, č. j. -5, z něhož vyplývá, že právním důvodem vymáhané pohledávky je neuhrazené nájemné a služby, úrok z prodlení, přičemž nevykonatelná pohledávka byla zjištěna na přezkumném jednání dne 19. 6. 2000 ve výši 1 653 911,48 Kč, sporných zůstalo 0 Kč. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2001, č. j. -190, byl konkurs na majetek povinné zrušen pro nedostatek majetku. Usnesení nabylo právní moci dne 27. 2. 2001.

3. Soud prvního stupně se poté zabýval uplatněnou námitkou promlčení, přičemž s ohledem na , (dále jen „o. z.“) vycházel z právní úpravy obsažené v zákoně č. , obchodní zákoník, účinném ve znění do 31. 12. 2013 (dále též jen „obch. zák.“), a to vzhledem k povaze účastníků daného sporu, když se jednalo o podnikatele, a k tomu, že se týkal jejich podnikatelské činnosti ( obch. zák.). S ohledem na závěry uvedené v usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. , v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. , a usnesení ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. , uzavřel, že exekuční řízení, které bylo zahájeno 19. 11. 2003, bylo zahájeno v desetileté promlčecí době ( obch. zák.) ode dne splatnosti vymáhané pohledávky, resp. jednotlivých splátek tak, jak je definovala povinná ve svém návrhu na zastavení exekuce; k promlčení pohledávky proto nedošlo (bod 12 odůvodnění).

4. Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud předně nepřisvědčil námitce povinné, že soud neměl věcně posuzovat důvodnost vznesené námitky promlčení, neboť tato otázka je mezi účastnicemi „nesporná“. Možnost vzít za nesporná tvrzení účastníků za svá skutková zjištění se v občanském soudním řízení vztahují pouze na skutkové otázky, řešení otázky, zda došlo k promlčení vymáhané pohledávky, však závisí na interpretaci zákonných ustanovení, jedná se tedy o otázku právní. Odvolací soud se dále ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že pohledávka je promlčena. Uvedl, že judikatura Nejvyššího soudu se již povahou pohledávek přihlášených do konkursu a jeho vztahem k běhu promlčecí doby podle úpravy obsažené v obchodním zákoníku zabývala opakovaně. Ustálená rozhodovací praxe je jednotná v závěru, že jediným ustanovením, v němž obchodní zákoník upravoval promlčení ve vztahu k výkonu rozhodnutí a kde používal pojmu „právo pravomocně přiznané v soudním nebo rozhodčím řízení“ byl § 408 obch. zák. V dané věci promlčecí lhůta pro jednotlivé části vymáhané pohledávky začala postupně běžet v průběhu let 1997 a 1998, kdy nastala splatnost jednotlivých částí vymáhané pohledávky ke dni podání exekučního návrhu (19. 11. 2003) a dosud neuplynula ani u jedné z nich.

5. Usnesení odvolacího soudu napadla dovoláním povinná a namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení. Podle jejího názoru se odvolací soud odchýlil při řešení otázky promlčení vymáhané pohledávky a povaze výpisu ze seznamu pohledávek podle , o konkursu a vyrovnání od judikatury Nejvyššího soudu, a to rozsudku ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. a rozsudku ze dne 29. 11. 2006, sp. zn. , a o tato ustanovení zcela opírá svůj názor, proč vymáhaná pohledávka je promlčena. Uvedla, že v exekuci je vymáhána (nevykonatelná) pohledávka, kterou oprávněná přihlásila do konkursního řízení, přičemž se jednalo o pohledávku vzniklou na základě obchodněprávního vztahu. Podle povinné proto promlčení pohledávky nastalo ještě před nařízením exekuce (před zahájením řízení) ke dni 20. 5. 2002, a to s ohledem na obecnou čtyřletou promlčecí lhůtu podle obch. zák. V této souvislosti povinná vytýká odvolacímu soudu, že ignoroval skutečnost, že oprávněná promlčení pohledávky nepopírá. Navrhla, by dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

6. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 2. 2019, dále jen „ “. Dovolání není přípustné.

7. Podle § 408 odst. 1 obch. zák. ve znění účinném do 31. 8. 2012 bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty.

8. Podle § 408 odst. 2 obch. zák. bylo-li právo pravomocně přiznáno v soudním nebo rozhodčím řízení později než tři měsíce před uplynutím promlčecí doby nebo po její uplynutí, lze rozhodnutí soudně vykonat, jestliže řízení o jeho výkonu bylo zahájeno do tří měsíců ode dne, kdy mohlo být zahájeno.

9. V projednávané věci se jedná o promlčení pohledávky mající obchodněprávní charakter, jež byla jako dosud nevykonatelná (nejudikovaná) přihlášena a zjištěna v konkursním řízení vedeném na majetek povinné a po zrušení konkursu [konkurz byl zrušen podle – č. l. 132] je vymáhána na základě seznamu přihlášek v exekučním řízení (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 82/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 13/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uvedl, že jediné ustanovení, v němž obchodní zákoník upravuje promlčení ve vztahu k výkonu rozhodnutí, a kde používá pojmu „právo pravomocně přiznané v soudním nebo rozhodčím řízení“, je ustanovení , zařazené ovšem v jiném, totiž pátém oddílu téhož dílu, hlavy a části obchodního zákoníku. Ze zařazení tohoto ustanovení (poskytujícího k podání návrhu na výkon rozhodnutí pro tam uvedené případy /o něž však v předmětné věci nejde, jelikož oprávněnému bylo právo pravomocně přiznáno dříve než tři měsíce před uplynutím promlčecí doby/ ještě další, a to tříměsíční lhůtu) za ustanovení obch. zák., zakotvující desetiletou lhůtu, nutno dovodit, že právo pravomocně přiznané lze vykonat v exekučním řízení zahájeném v desetileté lhůtě podle obch. zák., počítané ode dne, kdy lhůta počala běžet poprvé ( obch. zák.), a v určitých (nikoli ovšem předmětném) případech v desetileté lhůtě prodloužené o další tři měsíce od vykonatelnosti rozhodnutí ( obch. zák.). V usnesení ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. , pak Nejvyšší soud dodal, že seznam přihlášek pro zjištěnou pohledávku, kterou úpadce výslovně nepopřel, je exekučním titulem, jejž zákon [ , f/ , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád)] klade naroveň vykonatelnému rozhodnutí soudu, přičemž pro účely posouzení případného promlčení je rozhodující okamžik právní moci usnesení o zrušení konkurzu.

10. Z uvedeného tak lze dovodit, že v souzené věci, kde je exekučním titulem seznam přihlášek, nemohla desetiletá promlčecí doba pro vymáhání jednotlivých částí pohledávky uplynout.

11. Odkazuje-li povinná na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. , a rozsudek ze dne 29. 11. 2006, sp. zn. , Nejvyšší soud ve zmiňovaném usnesení ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. , uvedl, že již systematický výklad zařazení ustanovení § 391 a § 397 do téhož (totiž třetího) oddílu jedenáctého dílu první hlavy třetí části obchodního zákoníku nemůže vést k závěru jinému, než že čtyřletá obecná promlčecí doba je dobou, v níž je třeba právo uplatnit u soudu, tedy v nalézacím řízení. Tomu také odpovídá ustálená soudní praxe, jež za „úkon považovaný podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení“ ( obch. zák.) pokládá návrh, resp. žalobu ( ), nikoli tedy návrh na výkon rozhodnutí. Ze zmiňovaných rozsudků přitom vyplývá, že se jejich obsah vztahuje k nalézacímu řízení, že promlčecí doba se řeší v souvislosti s a až 404 obch. zák. (srov. rovněž zmiňované usnesení ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. ).

12. Z uvedeného je zřejmé, že odvolací soud postupoval zcela v souladu s výše uvedenou judikaturou dovolacího soudu a dovolací soud k jeho úvahám v tomto směru nemá výtek. V souvislosti s námitkou, že odvolací soud ignoroval skutečnost, že oprávněná promlčení pohledávky nepopírá, povinná nevznesla žádnou relevantní otázku ve smyslu

13. Nejvyšší soud proto postupoval podle a dovolání odmítl.

14. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. 12. 2021

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu