Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 244/2022-16
Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Reimannovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 8 444,57 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11. 75 % ročně jdoucím z této částky od 26. 4. 2022 do zaplacení, a to do 3 (tří) dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části požadující zaplacení částky 3 018 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 474,63 Kč jdoucím od 26. 3. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 0,1 % denně z částky 2 474,63 Kč jdoucím od 26. 3. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 474,63 Kč jdoucím od 26. 4. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 0,1 % denně z částky 2 474,63 Kč jdoucím od 26. 4. 2022 do zaplacení a částky 462,57 Kč zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám advokáta titul jméno příjmení částku 362,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11. 75 % ročně jdoucím z této částky od 26. 4. 2022 do zaplacení, a to do 3 (tří) dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části požadující zaplacení částky 3 018 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 474,63 Kč jdoucím od 26. 3. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 0,1 % denně z částky 2 474,63 Kč jdoucím od 26. 3. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 474,63 Kč jdoucím od 26. 4. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 0,1 % denně z částky 2 474,63 Kč jdoucím od 26. 4. 2022 do zaplacení a částky 462,57 Kč zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám advokáta [titul] [jméno] [příjmení] částku 362,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 8 444,57 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru č. anonymizováno uzavřené dne 25. 2. 2022 mezi žalobkyní a žalovaným.
Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
Z předložených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru č. anonymizováno uzavřené dne 25. 2. 2022 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 25. 4. 2022 prostřednictvím dvou splátek. Celkově měl žalovaný zaplatit žalobkyni částku 8 018 Kč RPSN činila 5 878,91 %. Žalovaný na uvedený úvěr žalobkyni ničeho nezaplatil, a to ani po zaslané předžalobní upomínce. Žalobkyně požaduje po žalovaném úhradu dlužné částky a to včetně poplatku a smluvní pokuty ve výši 0,1% denně v celkové výši 78,29 Kč a úroku z prodlení.
Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení.
Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 25. 2. 2022 zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o.z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb. , dříve platného občanského zákoníku , neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně (v daném případě čtyřnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb. , lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o.z., když smlouva o zápůjčce, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o.z. ve spojení s § 588 o.z. absolutně neplatným právním jednáním a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.
Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statis data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v únoru 2022, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru, činily v průměru 8,40 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, ve které byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 5 878,91 %, tvoří takto sjednaná RPSN mnohonásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se smluvních úroků a poplatku ve výši 3 018 Kč je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o.z. absolutně neplatné.
Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování zápůjček (spotřebitelských úvěrů) bylo předmětem podnikání žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročný úvěr. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaný přistoupí na výši úroku včetně poplatku za inkaso. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená dne 25. 2. 2022 mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná jako celek.
Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaný nezaplatil na poskytnutý úvěr ničeho. Z původního dluhu ve výši 4500Kč tak zbývá doplatit tuto částku s příslušenstvím. S ohledem na skutečnost, že žalovaný výši provedených úhrad žádným způsobem nerozporoval, vzal soud tuto skutečnost za prokázanou.
S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč z titulu nesplacené jistiny úvěru. Ohledně ostatních plateb (úroků z prodlení) soud žalobu zamítl. Soud žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroku ve výši repo sazby uveřejněné Českou národní bankou ode dne, kdy uplynula žalovanému lhůta ke splacení pohledávky.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 362,50 Kč, přičemž tato částka představuje 18,42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,21 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40,79 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 444,57 Kč sestávající z částky 200 Kč za dva úkony a částky 100 za jeden půlúkon právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o.s.ř. )
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce a pověření zvoleného soudního exekutora jejím výkonem.