Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 117/2022
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 25 914 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 19 998 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 193,13 Kč a nadále běžícím ve výši 11,75 % ročně z částky
19 998 Kč od 30. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplatit žalobkyni 5 916 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 57,12 Kč a nadále běžící ve výši 11,75 % ročně z částky
5 916 Kč od 30. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 352,52 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, Mgr. jméno příjmení, LL.M., advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 19 998 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 193,13 Kč a nadále běžícím ve výši 11,75 % ročně z částky 19 998 Kč od 30. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplatit žalobkyni 5 916 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 57,12 Kč a nadále běžící ve výši 11,75 % ročně z částky 5 916 Kč od 30. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 352,52 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M., advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 25 914 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. a II. rozsudku. Uvedla, že dne 14. 6. 2021 se žalovaným uzavřela úvěrovou smlouvu, a to prostřednictvím internetových stránek žalobkyně webová adresa. Žalovaný vyplnil požadované údaje a po automatizovaném schvalovacím procesu byla žádost žalovaného schválena. Žalobkyně následně žalovanému zaslala podpisový SMS kód na telefonní číslo, které žalovaný uvedl ve své žádosti,
a na internetových stránkách se objevil text smlouvy. Smlouva byla uzavřena po zadání podpisového SMS kódu žalovaným do aplikace žalobkyně a žalovanému byl text uzavřené smlouvy zaslán na e-mailovou adresu, kterou žalovaný uvedl v žádosti. Na základě úvěrové smlouvy žalobkyně poskytla dne 14. 6. 2021 žalovanému peněžní prostředky ve výši
20 000 Kč převodem na bankovní účet uvedený v úvěrové smlouvě, tj. č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal k úhradě celého poskytnutého úvěru a poplatku za poskytnutí úvěru
ve výši 660 Kč. Splatnost takto poskytnutého úvěru byla 30 dnů od jeho poskytnutí. Účastníci měli rovněž sjednat další služby spojené s poskytnutým úvěrem, za něž se žalovaný rovněž zavázal hradit měsíční poplatky. Celkem žalobkyně požadovala po žalovaném částku 25 914 Kč, která je tvořena dlužnou jistinou ve výši 19 999 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč, poplatkem za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatkem za bezpečnou splátku ve výši 297 Kč, poplatkem za prodloužení splatnosti„ korunovým odkladem“ ve výši 3 959 Kč, účelně vynaloženými náklady ve výši 200 Kč a smluvní pokutou ve výši 600 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci
bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř.
za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, a soud tak má za to, že s rozhodnutím bez jednání souhlasil. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v podané žalobě a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze
na základě předložených listinných důkazů.
4. Z úvěrové smlouvy ze dne 14. 6. 2021 ve spojení s Formulářem pro standardní informace
o spotřebitelském úvěru, který je součástí vlastní úvěrové smlouvy, soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru označenou ID žádosti číslo, na základě níž se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč se sazbou RPSN 48,3 %, a že žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit žalobkyni spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč, tj. celkem částku 20 660 Kč. Součástí úvěrové smlouvy je i označení bankovního účtu, na který měl být úvěr žalobkyní žalovanému poskytnut. Smlouva je podepsána tak, že u jména žalovaného je připojeno datum 14. 6. 2021 22:06 spolu s IP adresou a kódem„ číslo“, který byl odeslán na telefonní číslo u věřitele pouze datum 14. 6. 2021 a připojen vlastnoruční podpis osoby označené jako předseda představenstva žalobkyně. Smlouva o úvěru, předložená soudu v elektronické podobě, je souborem ve formátu PDF, který byl dle údajů o vlastnostech dokumentu vytvořen dne
19. 4. 2021 v 15:35:50. K dokumentu nejsou připojeny žádné elektronické podpisy. Z předsmluvních informací, které jsou součástí smlouvy, má soud za prokázané, že obsahují základní parametry poskytovaného úvěru.
5. Z kopie občanského průkazu žalovaného má soud za prokázané, že žalobkyně měla k dispozici kopii občanského průkazu žalovaného. Ze sdělení bankovní instituce jméno příjmení příjmení ze dne 23. 6. 2022 má soud za prokázané, že účet uvedený v záhlaví úvěrové smlouvy je shodný s účtem vedeným na jméno žalovaného.
6. Z opisu výpisu proplacení smlouvy ze dne 14. 6. 2021 má soud za prokázané, že dne
14. 6. 2021 byla na účet žalovaného poukázána částka 20 000 Kč, který se shoduje s účtem uvedeným na úvěrové smlouvě. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad pak soud zjistil, že žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku ve výši 2 Kč.
7. Z otisku obrazovky počítače s údaji vztahujícími se k úvěru žalovaného evidovaným žalobkyní v jejím počítačovém programu pro správu úvěrů má soud za prokázané, že žalobkyně před poskytnutím úvěru prověřila osobu žalovaného v evidenci insolvenčních řízení, SOLUS a CRIBIS. Dále, že od žalovaného obdržela za účelem ověření úvěruschopnosti údaj o jeho čistém měsíčním příjmu (42 000 Kč), čistém měsíčním příjmu ostatních členů domácnosti (82 000 Kč), měsíčním výdaji domácnosti na bydlení (4 500 Kč), počtu vyživovaných dětí (0) a výši splátek jiného úvěru (10 071 Kč). Z úvěrové zprávy pak bylo zjištěno, že žalovaný má celkem pět ukončených úvěrů (výše úvěrů se pohybovala v rozmezí od 3 000 Kč – 10 000 Kč), dále pak jeden existující úvěr, na němž má nesplacenou částku ve výši 10 071 Kč a 2 kreditní karty, z toho jedna s úvěrovým rámcem 70 00 Kč
a měsíční splátkou ve výši 2 079 Kč a druhá s úvěrovým rámcem ve výši 14 000 Kč a měsíční splátkou ve výši 572 Kč. Rovněž bylo zjištěno, že žalovaný v průběhu období od října 2020 do května 2021 podal celkem 15 žádostí o osobní úvěry v celkové výši od 20 000 Kč do 160 000 Kč, přičemž těchto 11 žádostí bylo ze strany žalobkyně odmítnuto a 3 žádosti byly odvolány.
8. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 28. 1. 2022, včetně podacího archu ze dne 31. 1. 2022 vyplývá, že žalovaný byl vyzván k uhrazení svého dluhu před podáním žaloby.
9. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných
a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů
a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
12. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv
a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
16. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
17. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
19. Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku
z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění.
20. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu co do částky 19 998 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy.
21. Pokud jde o úvěruschopnost žalovaného, uvedla žalobkyně, že tuto ověřila lustrací v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, a to s negativním výsledkem. Dotazy do evidencí pak žalobkyně prokázala otisky ze svého interního systému, z nějž vyplývá i časová souslednost jednotlivých dotazů do insolvenčního rejstříku, SOLUS a CRIBIS. Jiné dotazy doloženy nebyly, tedy k ostatním evidencím žalobkyně svá tvrzení neprokázala. Dále žalobkyně uvedla, že výše čistého měsíčního příjmu žalovaného byla 42 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti na bydlení činily 4 500 Kč, a že životní minimum členů domácnosti
a výdaje domácnosti na bydlení posuzovala dle údajů Českého statistického úřadu. Žalobkyně však nikterak neprokázala, že by jakýmkoliv způsobem ověřila výši tvrzeného příjmu žalovaného. Pokud jde o výdaje, měla za to, že žalovaný vynakládá na svoji domácnost částku 4 500 Kč (tj. náklady na zajištění prostoru pro bydlení a úhrady energií
a dalších služeb spojených s bydlením). Pokud jde o náklady na domácnost, žalobkyně je nikterak kriticky nehodnotila. Soud rovněž poukazuje na to, že z tvrzení žalobkyně vyplývá, že měla za to, že žalovanému postačuje na uspokojení jeho základních životních a bytových potřeb částka 4 500 Kč, aniž by se jakkoliv kriticky zabývala její reálností. Obdobně jako neřešila, zda má žalovaný jiné nutné výdaje, např. náklady na dopravu do práce, náklady
na mobilní telefon. Zejména však žalobkyně nedoložila, že by jakýmkoliv způsobem údaje poskytnuté žalovaným alespoň v základních rysech ověřila. Soud tak uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že by před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, tedy že s péčí řádného hospodáře neprověřila příjmy a výdaje žalovaného tak, aby měla
za osvědčené, že je žalovaný schopen úvěr uhradit. V důsledku této skutečnosti je v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. úvěrová smlouva neplatná, neboť žalobkyně porušila v průběhu uzavírání úvěrové smlouvy se spotřebitelem donucující ustanovení zákona.
22. Pro úplnost soud uvádí, že i pokud by měl za prokázané, že žalobkyně ověřila výši příjmů
a výdajů žalovaného a ty porovnala a kriticky hodnotila, tedy řádně prověřila před poskytnutím úvěru úvěruschopnost, nemá soud za prokázané jaká konkrétní práva
a povinnosti byly mezi žalobkyní a žalovaným sjednány. Soud má za prokázané, že žalobkyně s žalovaným jednali, že žalovaný požádal o úvěr, a že mu byl zaslán návrh smlouvy o úvěru. Rovněž soud nemá na základě předložených a provedených důkazů pochybnost o tom, že žalobkyně zaslala žalovanému SMS kód k potvrzení přijetí návrhu úvěrové smlouvy, avšak nemá již prokázáno, že žalovaný zaslaným kódem podepsal právě smlouvu předloženou žalobkyní. Samotná úvěrová smlouva v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument - neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k němu byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány
za podpis ve smyslu ustanovení článku 26 eIDAS). Je-li do textu písemnosti pojat údaj o tom, kdy k podpisu mělo dojít, nejde o podpis, ale výlučně o grafický odraz nějakého tvrzení, nikoliv data připojená k jiným datum umožňujícím ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny. Pokud jde o podpis smlouvy samotnou žalobkyní, není soudu zjevné, jak je možné do elektronického dokumentu pojmout vlastnoruční podpis, tedy opět může jít pouze o grafickou podobu, tentokrát vlastnoručního podpisu, která byla vložena přímo do dat dokumentu, nikoliv k datům obsahujícím smlouvu připojený.
23. Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, se může žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet dne 14. 6. 2021 částku 20 000 Kč a žalovaný žalobkyni uhradil na svůj dluh částku ve výši
2 Kč, a tak je žalovaný povinen žalobkyni vydat částku 19 998 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Zároveň žalobkyni náleží i úrok z prodlení ode dne 30. 3. 2022 až do zaplacení, jehož výše byla stanovena v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Lhůtu k plnění soud žalovanému určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. v délce trvání 3 dnů (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).
24. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy a tím i všech doprovodných ujednání včetně ujednání o výši poplatků za poskytnutí úvěru (výrok
pod bodem II. tohoto rozsudku).
25. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 1 352,52 Kč Náklady žalobkyně v plné výši se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 037 Kč a dále z odměny advokáta podle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, za 3 úkony po 300 Kč (převzetí a příprava věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby), 3 paušální náhrady po 100 Kč podle § 14b odst. 2 advokátního tarifu a 21% DPH ve výši 252 Kč, tj. celkem 2 489 Kč. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla částka 25 914 Kč a soud vyhověl žalobě co do částky 19 998 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, odečetl soud„ neúspěch“ žalobkyně ve výši 22,83 %, od jejího„ úspěchu“ ve výši 77,17 %. Žalovaný, který ve sporu převážně neuspěl, je tak povinen zaplatit žalobkyni poměrnou část náhrady nákladů žalobkyně ve výši 54,34 % celkových nákladů řízení, tj. z částky 2 489 Kč, představující celkové náklady řízení, částku 1 352,52 Kč, přičemž její zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).