Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 297/2022

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 27 563,60 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 6 788 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 28. 1. 2022 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 20 775,60 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 670,66 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 003,18 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 288,32 Kč od 23. 12. 2021 do 27. 1. 2022, a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 500,32 Kč od 28. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 6 788 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 28. 1. 2022 do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 20 775,60 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 670,66 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 003,18 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 288,32 Kč od 23. 12. 2021 do 27. 1. 2022, a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 500,32 Kč od 28. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 20.5.2022 ve znění jejího doplnění domáhala zaplacení pohledávky v celkové výši 27 563,60 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 29.10.2019 smlouvu o úvěru číslo jejíž součástí byl Předpis splátek. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s příslušenstvím ve výši 17 184 Kč, kterou tvořil kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek. Žalovaný se zavázal uhradit celkem částku ve výši 37 184 Kč ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 2 656 Kč. První splátka byla splatná měsíc po uzavření úvěrové smlouvy a splatnost poslední splátky připadala na 29.12.2020 Smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné žádosti, ve které žalovaný mimo jiné uvedl i okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci a jejichž správnost potvrdil svým podpisem. Informace o obsahu závazku a povinností ze smlouvy žalovaný získal ze Standartních informací o spotřebitelském úvěru, tento dokument žalovaný rovněž vlastnoručně podepsal. Ohledně schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z údajů uvedených žalovaným, tedy, že měsíčně zbývalo žalovanému k úhradě ostatních závazků 14 088 Kč, po odečtení měsíčních splátek úvěru žalovaný disponoval částkou 11 432 Kč, bylo lze se tak domnívat, že by žalovaný nebyl schopen úvěr splácet. Solventnost žalovaného byla rovněž ověřena v insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem. Žalovaný svůj dluh nehradil řádně a včas, (uhradil pouze 13 212 Kč, což odpovídá 4 řádně uhrazeným splátkám) v důsledku čehož v souladu se Smluvními podmínkami vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně dnem splatnosti poslední sjednané splátky, tj. 29.12.2020, právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalobkyně proto požadovala nesplacenou jistinu ve výši 13 288,32 Kč a nesplacené poplatky ve výši 9 836,98 Kč (za poskytnutí úvěru 6 317,92 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 198,19 Kč, inkasní poplatek 2 320,87 Kč, přičemž celková částka 9 836,98 Kč byla označena v petitu žaloby jako součást kapitalizovaného úroku), dále smluvní pokutu ve výši 4 438,30 Kč (ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny za dobu od 30.12.2020 do 29.11.2021), tedy celkem 27 563,60 Kč, a dále kapitalizovaný úrok ve výši 2 670,66 Kč (tj. nesplacený úrok 864,70 Kč, postoupený úrok za poskytnutí úvěru 2 983,31 Kč), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 003,18 Kč, jakož i zákonný úrok z prodlení z jistiny od 23.12.2021 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22.12.2021, a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dne 11.1.2022. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby žalovaný neuhradil ničeho. Jelikož žalovaný nereagovala ani na předžalobní upomínku, domáhá se žalobkyně úhrady své pohledávky soudní cestou.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle ustanovení k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě nevyjádřil a dal tak najevo, že nemá k tomuto postupu námitek a s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s výše uvedeným postupem výslovně souhlasila již v podané žalobě.

4. Soud ze spisového materiálu zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:

5. Ze Smlouvy o úvěru číslo ze dne 29.10.2019 včetně předpisu splátek a ze Standartních informací a z výpisu právnická osoba soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v místě jeho bydliště částku 20 000 Kč, což stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal tuto částku splatit celkem ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč celkem částku 37 184 Kč, přičemž částka ve výši 17 184 Kč sestávala z úroku ve výši 1 925 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 859 Kč a inkasního poplatku ve výši 3 600 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný si dále ujednali, že v případě porušení povinnosti žalovaného splácet řádně a včas, je žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni prodlení. Soud dále zjistil, že mezi stranami byla sjednána sazba úroku z úvěru ve výši 15 %.

6. Ze žádosti o úvěr má soud za prokázané, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán, jeho příjem měl činit 21 490 Kč, náklady na bydlení a energie měly činit celkem 2 000 Kč a náklady na dopravu, jídlo a další osobní náklady měly činit celkem 3 410 Kč. Žalovaný bydlel ve vlastním obydlí. Žalovaný splácel další závazek ve výši 1 992 Kč měsíčně, zbývat mu mělo 7 401 Kč na měsíc. Žalovaný byl ženatý a neměl žádnou vyživovací povinnost. Příjem manželky ani jiný ostatní příjem či výdaje uvedeny nebyly.

7. Ze žalobkyní předložené pracovní smlouvy a výplatních pásek vyplývá, že žalovaný byl zaměstnána u právnická osoba s.r.o., se sídlem adresa, zámečník od 1.9.2009 na dobu neurčitou. V měsíci červenec 2019 činila mzda žalovaného po srážce na stravenky 22 982 Kč čistého, v měsíci srpen 2019 činila mzda žalovaného po srážce na stravenky 22 394 Kč čistého a v měsíci září 2019 činila mzda žalovaného po srážce na stravenky 19 950 Kč čistého.

8. Dopisem ze dne 1.2.2022 žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky z původního věřitele s tím, že ho zároveň vyzvala k úhradě dlužné částky a nabídla řešení smírnou cestou.

9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22.12.2021, výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně, seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o úplatě má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 11. 1. 2022, a tento přípis byl odeslán podle podacího archu dne 12. 1. 2022. V oznámení o postoupení pohledávek byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy.

10. Z předžalobní upomínky ze dne 2. 5. 2022 a podacího archu ze dne 4. 5. 2022 má soud za prokázané, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby v dodatečné lhůtě do 12. 5. 2022.

11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaný uzavřel na základě své žádosti ze dne 29.10.2019 se společností právnická osoba, IČO, Smlouvu o úvěru číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný rovněž potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit náklady úvěru ve výši 17 184 Kč, tedy celkem částku 37 184 Kč, ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Žalovaný na dluh uhradil čtyři řádné splátky, celkem částku ve výši 13 212 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22.12.2021 postoupila společnost právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 11. 1. 2022, kde byl zároveň vyzván k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 10 dní od doručení přípisu, a dále dopisem ze dne 2. 5. 2022.

12. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení , (dále jen „ “), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Soud ve smyslu ustanovení přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle ustanovení platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále také „ “) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle věta prvá dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak , v platném znění.

18. Podle a násl. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

19. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba nebyla uplatněna zcela po právu, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem posuzovala bonitu žalovaného úvěr splácet. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnán, a jeho příjem měl činit 21 490 Kč čistého. Z pracovní smlouvy vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán na dobu neurčitou, a podle výplatních pásek činil jeho čistý měsíční příjem za období od července do září 2019 v průměru 21 775 Kč čistého. Náklady žalovaného na bydlení spolu s energiemi měly činit celkem 2 000 Kč a další náklady na dopravu, jídlo a další osobní náklady měly činit celkem 3 410 Kč s tím, že žalovaný bydlel ve vlastním obydlí. Tyto skutečnosti však nebyly nijak ze strany právní předchůdkyně žalobkyně blíže ověřovány a zkoumány. Z informativního výpisu z katastru nemovitostí k 16.9.2022 nevyplývá, že by byl žalovaný vlastníkem bytu na adrese uvedené v žádosti o úvěr a kartě zákazníka. Údaje uvedené žalovaným v žádosti o úvěr nepůsobí věrohodně, neboť již částka ve výši 3 410 Kč představující jídlo a další osobní náklady pro žalovaného a jeho manželku na měsíc nemůže být dostačující. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuvedl možný příjem manželky, vycházel soud pouze z údajů uvedených v kartě zákazníka a předložených listinných důkazů. Pokud by si právní předchůdkyně žalobkyně od žalovaného vyžádala výpis z jeho účtu, mohla lépe posoudit měsíční hospodaření žalovaného. Již skutečnost, že žalovaný splácel dříve poskytnutý závazek svědčí o tom, že jeho solventnost nebyla dostačující. I přes ne zcela zanedbatelnou výši jeho příjmu nelze kladně vyhodnotit, zda byl tento příjem pro dvoučlennou rodinu dostačující. Samotná lustrace v insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem nezaručuje, že platební morálka žalovaného je dostačující. Z těchto skutečností lze proto dovodit, že není zřejmé, zda žalovaný měl dostatek finančních prostředků na splácení poskytnutého úvěru. Ze smlouvy pak přímo vyplývá, že žalovanému byl úvěr poskytnut, aniž by právní předchůdkyně žalobkyně porovnávala jeho příjmy a výdaje ve smyslu § 86 odst. 2 zákona spotřebitelském úvěru, tedy že by před uzavřením smlouvy se žalovaným provedla analýzu jeho finanční situace.

20. Soud má tak za to, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je uzavřená smlouva neplatné dle ust. zákona o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením .

21. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti smlouvy přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu , neboť měl za to, že ust. a 87 je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2020, č. j. - 46„ české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48 EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48 EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C -91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -106/89, Marleasing SA, z 13. 11. 1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C -377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C -76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C 679/18, v němž soud konstatoval, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

22. Vzhledem k tomu, že však právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému částku 20 000 Kč, vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení, které je povinen vrátit ve smyslu Žalovaný na dluh uhradil celkem částku ve výši 13 212 Kč, a soud tuto částku odečetl od částky 20 000 Kč. Zbývající dluh žalovaného tak činí 6 788 Kč. Protože právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni dle a násl. o. z., a toto postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno ve smyslu o. z., dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 6 788 Kč, a proto co do této částky žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku).

23. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle o. z. z dlužné částky 6 788 Kč ve výši dle , tj. ve výši 8,25 % ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni až od 28. 1. 2022, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaný byl poprvé vyzván k vrácení dlužné částky výzvou ze dne 11. 1. 2022, v níž mu byla stanovena lhůta k zaplacení 10 dní od doručení. Výzva byla žalovanému odeslána 12. 1. 2022, a s ohledem na ust. má soud za to, že zásilka proto byla žalovanému doručena 17. 1. 2022 Lhůta k plnění tak žalovanému uplynula dnem 27. 1. 2022 a ode dne následujícího je proto žalovaný v prodlení (výrok I.rozsudku).

24. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , když žalovanému, který byl ve sporu úspěšný, a náležel by mu nárok na úhradu vynaložených nákladů na soudní spor podle poměru úspěchu ve věci, žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.