Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2275/2017

-1877

USNESENÍ

J. G.

1) F. P.

, zastoupený JUDr. Přemyslem Hochmanem, advokátem se sídlem Na Florenci 1025/1, Praha 1, a

2) B. P.

, zastoupený JUDr. Lubošem Hejcmanem, advokátem se sídlem Konviktská 297/12, Praha 1, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. , o dovolání žalovaného 2) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2016, č. j. -1221,

takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Nymburce rozsudkem ze dne 10. 12. 2014, č. j. -694, ve spojení s usnesením ze dne 23. 2. 2015, č. j. -715, uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni 123.118,84 eur s příslušenstvím (na náhradě bolestného 20.406,40 eur, za ztížení společenského uplatnění 89.568 eur, skutečné škody 54,4 eur, ztráty na výdělku 275,24 eur a nákladů léčení 1.657,11 eur), co do dalších 11.157,69 eur (219,90 eur na bolestném, 3.738,44 eur na nákladech léčení, 635 eur na skutečné škodě a 6.564,35 eur na ztrátě na výdělku) žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu. Vyšel ze zjištění, že dne 21. 11. 2010 se žalobkyně jako spolucestující v dvoumístném ultralehkém letounu stala účastnicí letecké nehody, kterou zavinil žalovaný 1), když v nevyhovujících meteorologických podmínkách odstartoval s letounem ze sportovního leteckého zařízení v M., ačkoliv neměl leteckou kvalifikaci a platný pilotní průkaz. Trestním příkazem Okresního soudu v Nymburce ze dne 17. 5. 2011, č. j. -206, byl za toto jednání uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti. Žalobkyně při nehodě utrpěla mnohočetná těžká zranění s trvalými následky, podstoupila řadu bolestivých lékařských zákroků, náročné léčení a rehabilitaci, téměř 3 roky byla v pracovní neschopnosti. Před nehodou žila velmi aktivním způsobem života, sportovala, plánovala založit rodinu a měla finančně velmi dobře ohodnocené zaměstnání. Poškození zdraví utrpěla ve 34 letech, trpí bolestivým syndromem levé nohy, omezenou hybností, má problémy při chůzi a v dalších oblastech života, po nehodě nemohla dlouho vykonávat své zaměstnání, které následně musela změnit a musela se vzdát i svých volnočasových aktivit. Soud po provedeném řízení dovodil obecnou odpovědnost žalovaného 1) podle , , účinný do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) a objektivní odpovědnost žalovaného 2) jakožto provozovatele letounu podle obč. zák, když škoda byla způsobena zvláštní povahou tohoto provozu a žalovaný 2) neučinil dostatečná opatření proti zneužití provozovaného dopravního prostředku ( věta druhá obč. zák.). Spoluzavinění žalobkyně na vzniku škody soud neshledal.

K odvolání obou žalovaných Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 4. 2016, č. j. -1221, změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé tak, že žalobu v částce 8.313,67 eur zamítl, ve zbytku jej v tomto výroku potvrdil a žalovaným uložil zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěrem o odpovědnosti žalovaného 1) za škodu na zdraví žalobkyně podle § 420 odst. 1 obč. zák. a o odpovědnosti žalovaného 2) podle § 427 odst. 1 a 2 obč. zák. jakožto provozovatele letounu. Žalovaný 2) byl v době nehody zapsán v leteckém rejstříku jako provozovatel letounu a měl i právní a faktickou možnost dispozice s ním, sám ho užíval k létání a výuce a také za tímto účelem se stal jeho provozovatelem. V době vystavení registračního lístku nebyl vyžadován souhlas provozovatele s jeho zápisem, tuto žádost podal žalovaný 1) jakožto vlastník letounu a bylo prokázáno, že žalovaný 2) s tímto svým zápisem souhlasil. Dnem 13. 5. 2010 mu sice skončila platnost pilotního průkazu, to však neznamená, že by přestal být provozovatelem letounu, a jestliže ztratil fakticky možnost ovlivnit jeho užívání, měl učinit taková opatření, aby letoun nemohl být ani jeho vlastníkem použit. O použití letounu bez vědomí nebo proti vůli provozovatele (§ 430 odst. 1 obč. zák.) se v dané věci nejedná a ke změně osoby provozovatele v registračním lístku nedošlo. Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně nenese na příčině vzniku škody žádný podíl, uplatněné nároky jsou po právu, důvodem částečného zamítnutí žaloby byla změna kurzu eura oproti době uplatnění nároku, což soud prvního stupně nezohlednil.

Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé a proti výrokům o náhradě nákladů řízení podal žalovaný 2) obsáhlé dovolání, v němž navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítá, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ohledně odpovědnosti provozovatele, za něhož v rozporu se stanoviskem Nejvyššího soudu publikovaným pod R 55/1971 mylně určil osobu dovolatele. Vzhledem ke skutečné a faktické dispozici s letounem v době nehody, to byli žalovaný 1), žalobkyně a její snoubenec, kdo nezákonně užívali letoun jako tzv. nepraví provozovatelé. Uvádí, že rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , na nějž poukázaly soudy obou stupňů, by měl být posouzen jinak a neřeší ani otázku, zda dovolatel byl v době nehody provozovatelem letounu. Se závěrem soudů obou stupňů, že byl provozovatelem, nesouhlasí a namítá, že v rozporu s rozhodnutími Nejvyššího soudu R 22/1979, R 3/1984, R 80/1970 a je závěr soudu, že ve smyslu § 430 odst. 1 obč. zák. nedošlo k jeho vyvinění, když o letu nebyl informován, fakticky letounem nedisponoval, neměl platný pilotní lístek a jeho zápis do registru byl proveden bez jeho vědomí. Popisuje dosavadní průběh řízení, komentuje jednotlivé důkazy ve snaze zpochybnit jejich průkaznost zejména ohledně zjištění osoby provozovatele a namítá, že nebylo provedeno další dokazování. Nezákonné uskutečnění vyhlídkového letu bylo soudem chybně označeno za řádnou provozní činnost a v rozporu s rozhodnutím Ústavního soudu a Nejvyššího soudu sp. zn. soud nedostatečně zkoumal zavinění žalobkyně a jejího snoubence. Podle dovolatele odpovědnost za provoz předmětného letounu měla být posouzena podle § 420a obč. zák., neboť nešlo o letadlo, ale sportovní létající zařízení. Odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval odškodněním vyplaceným za nehodu žalobkyni její pojišťovnou v N., nezkoumal podmínky pro snížení náhrady škody podle § 450 obč. zák. a nezdůvodnil, proč ke snížení náhrady nepřistoupil, čímž se odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu publikovaného pod R 34/1969. V rozporu s rozhodnutími Ústavního soudu , a Nejvyššího soudu R 31/1992, nepostupoval při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení podle , ačkoliv dovolatel neposkytl jakýkoliv důvod k podání žaloby ani neobdržel předžalobní výzvu. Dále namítá řadu dalších procesních pochybení odvolacího soudu, který neopakoval důkazy, nepoučil ho podle , bez odůvodnění zamítl pořízení audiovizuálního záznamu z jednání, otázku osoby provozovatele nepředal příslušnému Městskému soudu v Praze, nepřipustil vstup nového účastníka do řízení apod. a bylo tak postupem soudu porušeno právo dovolatele na spravedlivý proces.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ve znění účinném do 29. 9. 2017) po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno v zákonné lhůtě oprávněnou osobou – účastníkem řízení ( ), zastoupeným advokátem dle , dospěl k závěru, že dovolání není dle přípustné.

Dle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle se důvod dovolání vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Především je třeba uvést, že námitky dovolatele směřují vesměs proti zjištěnému skutkovému stavu. Dovolatel sice jako otázku právní označuje posouzení jeho pasivní legitimace, avšak svou argumentaci zakládá na zpochybňování skutkových závěrů, z nichž soudy obou stupňů při právním posouzení vycházely. Zpochybňováním zjištěného skutkového stavu, na němž spočívá napadené rozhodnutí, se dovolatel v podstatě domáhá přezkumu rozsudku odvolacího soudu, jehož nesprávnost odvozuje od vlastního posouzení skutkových okolností. Avšak námitky skutkové nejsou předmětem dovolacího přezkumu a nezakládají ani přípustnost dovolání ( ).

Dovolateli nelze přisvědčit, že právní posouzení pasivní legitimace ( obč. zák.) v napadeném rozhodnutí znamená odklon od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ve smyslu , Právní názor odvolacího soudu se naopak opírá i o závěry ohledně provozovatele dopravního prostředku uvedené ve stanovisku Nejvyššího soudu publikovaném pod R 55/1971 a je s nimi v souladu. Bez ohledu na skončení platnosti leteckého oprávnění, v době nehody byl žalovaný 2) zapsán v leteckém rejstříku a měl právní i faktickou možnost dispozice s letounem. Rozhodnutí odvolacího soudu je rovněž v souladu se závěry uvedenými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. a ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. , a není důvod, aby právní otázka určení provozovatele letounu byla posouzena jinak.

Společnou odpovědností žalovaných za škodu z hlediska ustanovení § 430 odst. 1 věty druhé obč. zák. se odvolací soud podrobně zabýval a jeho závěr o odpovědnosti žalovaného 2) společně se žalovaným 1), vychází z konstantní judikatury dovolacího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2006, sp. zn. ). Rozhodnutí Nejvyššího soudu, na něž dovolatel paušálně odkazuje (tj. stanoviska Nejvyššího soudu publikovaná pod R 22/1979, R 3/1984 a R 80/1970), nejsou s rozhodnutím odvolacího soudu v rozporu a rozsudek ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. , spočívá na odlišném skutkovém základu věci.

Otázku spoluzavinění žalobkyně na vlastní škodě (§ 441 obč. zák.) odvolací soud řešil s ohledem na zjištěnou příčinu letecké havárie a zevrubně se s ní vypořádal. Obecně formulovaná výtka v dovolání, že odvolací soud „nepřipustil“ vinu žalobkyně ani jejího snoubence, stejně jako další četné námitky dovolatele ohledně hodnocení a neprovedení některých důkazů ( ), nedostatků v odůvodnění rozsudku včetně neuvedení důvodů proč soud nepřistoupil ke snížení náhrady škody podle obč. zák. apod., nemohou založit přípustnost dovolání. K námitkám, které představují procesní vady, lze totiž v dovolacím řízení přihlédnout ve smyslu pouze, je-li dovolání přípustné, což není tento případ. Ostatně námitkou proti procesnímu postupu soudu, který neprovedl navrhovaný důkaz, se Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí zabýval a opakovaně uvedl, že soud není povinen provést všechny důkazy navrhované účastníkem řízení, provedení navržených důkazů záleží na hodnocení soudu ( ), které důkazy je nezbytné provést, zda a nakolik je potřebné dosavadní stav dokazování doplnit (srov. např. rozsudek ze dne 10. 1. 2008, sp. zn. , usnesení ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. , a ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. ).

K výkladu ustanovení se Nejvyšší soud vyjádřil v řadě svých rozhodnutí (např. usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 2/2014, a usnesení ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. , ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. , a ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. ) a vyložil, že aplikace je výjimečným opatřením, jež prolamuje základní zásady, jimiž se řídí rozhodování o náhradě nákladů sporného řízení, a též v jednotlivých případech vyložil, jaké okolnosti se rozumí důvody hodnými zvláštního zřetele. Úvahu soudu ohledně by v rámci dovolacího řízení bylo možno revidovat, jen pokud by byla zjevně nepřiměřená. O takový případ se v dané věci nejedná. Z hlediska aplikace jsou sice významné i okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, avšak s námitkou žalovaného 2), že mu nebyla zaslána předžalobní výzva, i s důvodem, který vedl k podání žaloby proti němu, se odvolací soud zcela jednoznačně vypořádal.

Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak. Nejvyšší soud proto dovolání podle věty první odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, a , neboť žalovaný 2) nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů právo a žalobkyni v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Poučení:Poučení: proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 6. 2018

JUDr. Marta Škárová

předsedkyně senátu