Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1821/2017

21 Cdo 1821/2017-146

USNESENÍ

I. P.

Hlavnímu městu Praha

se sídlem magistrátu v Praze 1 – Starém Městě, Mariánské náměstí č. 2/2, IČO 00064581, zastoupenému JUDr. Janem Olejníčkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Helénská č. 1799/4, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru a o náhradu platu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2016 č. j. -94,

takto:

Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 363 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jana Olejníčka, advokáta se sídlem v Praze 2, Helénská č. 1799/4.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 13. 5. 2016 č. j. -51 určil, že výpověď daná žalobkyni žalovaným dne 25. 3. 2015 je neplatná, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni „za dobu 1. 6. 2015 – 28. 7. 2015 částku 68 086,20 Kč a dále pak za dobu od 1. 8. 2015 do 30. 4. 2016 částku 316 953 Kč“ a zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala, aby soud „uložil žalovanému povinnost platit žalobkyni náhradu mzdy ve výši 35 217 Kč měsíčně za dobu od 1. 5. 2016 do doby, kdy umožní žalobkyni pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru“; současně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 82 526 Kč k rukám advokáta JUDr. Karla Valdaufa a že žalobkyně je povinna „doplatit ČR – Obvodnímu soudu pro Prahu 1“ soudní poplatek ve výši 12 034 Kč.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 11. 2016 č. j. -94 změnil rozsudek soudu prvního stupně v žalobě vyhovujících výrocích tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 25 379 Kč k rukám advokáta JUDr. Jana Olejníčka.

Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 3. 7. 2017 č. j. -127 odmítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč k rukám advokáta JUDr. Jana Olejníčka. Dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu týkající se výpovědního důvodu podle ustanovení , na kterou odkázal, a že v části, v níž dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení , dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat; výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud v souladu s ustanovením neodůvodnil.

Na základě ústavní stížnosti žalobkyně Ústavní soud nálezem ze dne 24. 4. 2018 sp. zn. zrušil usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2017 č. j. -127 ve výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení, neboť shledal, že jím „bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatelky na ochranu vlastnického práva podle ve spojení s d“, a ve zbývající části ústavní stížnost odmítl. Ve vztahu k výroku usnesení dovolacího soudu, jímž bylo dovolání žalobkyně odmítnuto, a ke všem výrokům napadeného rozsudku odvolacího soudu shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, nesouhlasil však s tím, že dovolací soud přiznal náhradu nákladů za dovolací řízení žalovanému – byť to v usnesení není výslovně uvedeno – „zjevně podle na základě kritéria úspěchu ve věci“. Odkázal na ustálenou judikaturu Ústavního soudu v oblasti nákladových výroků založenou na právním názoru, že je-li stát k hájení svých zájmů vybaven příslušnými organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt – advokáta, a pokud tak přesto učiní, není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených (ve smyslu ), přičemž současně uvedl, že to však neznamená, že by náklady na zastoupení státu bylo možné považovat za „neúčelně“ vynaložené za každé situace, neboť je-li předmětem sporu právní problematika, která přímo nesouvisí s oblastí spravovanou ústředním orgánem státní správy, případně jde o právní problematiku velmi specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, problematiku s mezinárodním prvkem, vyžadující znalosti cizího jazyka, eventuálně jazykové znalosti apod., lze v takových případech shledat zastupování státu advokátem, který se na danou problematiku specializuje, za adekvátní; danou otázku proto obecné soudy musí vždy posuzovat s ohledem na konkrétní okolnosti případu a svůj závěr musí řádně odůvodnit. Ústavní soud uvedl, že tyto závěry lze vztáhnout rovněž na statutární města (srov. nálezy ze dne 23. 11. 2010 sp. zn. , ze dne 13. 8. 2012 sp. zn. a ze dne 14. 3. 2013 sp. zn. ), na vyšší územní samosprávné celky (srov. nález ze dne 6. 6. 2013 sp. zn. ), na Českou televizi (srov. nález ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. ) i na Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky (srov. nález ze dne 16. 12. 2014 sp. zn. ), a s odkazem na nález ze dne 13. 3. 2014 sp. zn. zdůraznil, že se tyto závěry vztahují i na takové spory, které zaměstnanci takových účastníků řízení v rámci své agendy standardně neřeší. Dovolací soud „může využít možnosti“, podle níž bylo-li dovolání odmítnuto, nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení v souladu s ustanovením věty druhé odůvodněno, to však platí pro případ, kdy je aplikace tohoto ustanovení ústavně konformní; postup zvolený dovolacím soudem nelze akceptovat za situace, kdy žalovaný je statutárním městem a jedná se o „relativně standardní“ pracovněprávní spor. Ústavní soud uzavřel, že chtěl-li dovolací soud žalovanému přiznat náhradu nákladů na zastoupení advokátem – mimo náhrady hotových výdajů – jde o situaci v souladu s judikaturou Ústavního soudu výjimečnou, jež si žádala náležité odůvodnění stran potřebnosti a účelnosti takto vynaložených prostředků a této povinnosti dovolací soud nedostál.

Na základě výše uvedeného dovolací soud – vzhledem k tomu, že právní názor Ústavního soudu je pro něj ve smyslu y závazný – rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení podle ustanovení věty první, , části věty před středníkem a tak, že žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému náklady potřebné k účelnému bránění práva, které spočívají v paušální částce náhrady hotových výdajů spojených s vyjádřením žalovaného k dovolání prostřednictvím zvoleného advokáta ve výši 300 Kč (srov. ve znění pozdějších předpisů) a v náhradě za daň z přidané hodnoty ve výši 63 Kč ( , věta druhá ). Náklady žalovaného spočívající v odměně advokáta za podané vyjádření k dovolání nelze pokládat za účelně vynaložené, neboť se jedná o běžný pracovněprávní spor a nejsou dány žádné výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly potřebnost zastoupení žalovaného, který je statutárním městem, v této věci advokátem.

Žalobkyně je povinna náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 363 Kč žalovanému zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval ( ), do 3 dnů od právní moci usnesení ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. 6. 2018

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu