Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2467/2017

-522

U S N E S E N Í

L. K.

, proti žalovanému:

statutární město Liberec,

se sídlem úřadu náměstí Dr. E. Beneše 1, Liberec, IČO 00262978,

o uložení povinnosti provést opatření k zamezení vzniku škody

, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 10. 2016, č. j. -486, t a k t o :

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 19. 8. 2015, č. j. -445, výrokem I uložil žalovanému povinnost provést opatření k zamezení pronikání vody z pozemku v jeho vlastnictví na pozemky žalobkyně, a to: a) vybudováním otevřené šachty pro odvod vod při styku pozemku parc. č. a č. v místě soutoku vod vedených v příkopu na parc. č. a v příkopu podél H. ulice s napojením těchto příkopů na vtok do této šachty včetně zajištění zpevněného výtoku z této šachty až po propustek v nájezdu z pozemku parc. č. na pozemek parc. č.; b) osazením příkopu podél silnice na parc. č. u hranice parc. č. až k současnému propustku pro převod vod pod silnicí parc. č. protierozním zpevněním boků a dna příkopu tak, aby bylo zajištěno nezasakování vod a plynulé vyspádování tohoto příkopu směrem k tomuto propustku; d) vybudováním chybějícího náběhového křídla nátoku do propustku pro převod vod pod silnicí na parc. č. na parc. č. v místě příkopu na styku pozemku parc. č. a parc. č., to vše nejpozději ve lhůtě 10 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II žalobu ve zbývající části navrhovaného opatření c) a v části opatření d) zamítl, výrokem III rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku žalobkyni a výroky IV a V uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni a státu náklady řízení. Okresní soud vzal na základě znaleckého posudku za prokázané, že v daném místě je uměle zbudovaná soustava zajišťující převádění povrchových vod z polí do L. N., odvodnění zemědělského pozemku i ochranu drážního tělesa. Tato soustava ohrožuje pozemky i dům žalobkyně, a to konkrétně rozléváním a zasakováním vody z nefunkční odvodňovací soustavy, kdy při déletrvajících deštích dochází k zalití a podmáčení pozemku až k domu. Odvodňovací systém svádějící vodu z rozsáhlých ploch nad pozemky žalobkyně nemá patřičné parametry, je zcela nedostačující, neodborně provedený a neudržovaný. Je dána pasivní legitimace žalovaného, neboť do příkopu svádí vody z komunikace podél pozemku žalobkyně v místech, kde dochází k rozlévání vody na její pozemek, a opatření k odvrácení ničivých účinků je nutno provést právě v tomto místě na pozemku žalovaného. Jednotlivá izolovaná řešení lze funkčně napojit na stávající propustky a přívody příkopů, aniž by bylo nutné zásadně zasahovat do cizích pozemků, takováto napojení by nesnižovala funkčnost soustavy a zároveň by byla schopná efektivně bránit rozlévání či zasakování vody do pozemku žalobkyně. Pouze v bodě c) žaloby týkající se opravy nájezdu na pozemek žalobkyně soud shledal, že stavebníkem a tedy osobou odpovědnou za tento nájezd byl právní předchůdce žalobkyně, a je tedy na ní, aby nájezd jako celek udržovala a rekonstruovala.

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 26. 10. 2016, č. j. -486, potvrdil rozsudek okresního soudu ve výroku I o věci samé, pouze změnil lhůtu k plnění uložených opatření tak, že žalovaný je povinen je provést do 18 měsíců od právní moci tohoto rozsudku a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že odvodňovací příkop, jenž je součástí místní komunikace ve vlastnictví žalovaného, není dlouhodobě udržován ve stavu, který by splňoval požadavky na bezpečné odvádění vod bez častých ničivých účinků na majetku žalobkyně. Po právní stránce jde o vážné ohrožení ve smyslu , , (dále jen „o. z.“), proto má žalobkyně právo domáhat se ochrany, ke které je povinen vlastník věci, jejíž nedostatečná údržba by vyvolala škodu, za níž by odpovídal. Je tedy dána pasivní legitimace žalovaného a je nepodstatné, zda by společně s ním odpovídaly i další subjekty potenciálně odpovědné za škodu dle o. z., ani nelze v tomto řízení určit, které další osoby by se na uloženém opatření měly podílet a v jakém rozsahu. Nedostatečná údržba a vadný stav příkopu jako součásti pozemní komunikace ve vlastnictví žalovaného jsou důsledkem nečinnosti žalovaného, a je tedy možné dovozovat odpovědnost žalovaného jako osoby, která vytvořila nebezpečnou situaci a má nad ní kontrolu ve smyslu o. z. Pro uložení preventivních opatření je nerozhodné, zda by žalovaný odpovídal za vznik škody pro porušení povinností dle zákona o pozemních komunikacích, zákona o vodách či obecné prevenční povinnosti dle , nýbrž podstatná je skutečnost, že uložená opatření jsou způsobilá zabránit vzniku škody.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a závisí na vyřešení otázky, jež dosud dovolacím soudem nebyla vyřešena, či otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel považuje za nesprávné právní posouzení otázky přípustnosti solidární odpovědnosti dle § 2915 o. z. při aplikaci § 2903 odst. 2 o. z., konkrétně otázky, zda obec jako vlastník místní komunikace odpovídá společně a nerozdílně s vlastníky dalších pozemků, na nichž je umístněn odvodňovací systém, za případnou škodu na majetku žalobkyně, a zda pouze žalovanému mohou být soudem uložena opatření k odvrácení hrozící újmy. Dle názoru dovolatele měl odvolací soud stanovit, kdo je s ním dále společně odpovědný z vlastníků výše položených pozemků, jimiž rovněž prochází odvodňovací systém a jejichž stav ovlivňuje množství vody naplavené do příkopu v majetku dovolatele. Rovněž měl odvolací soud stanovit, podle kterého právního předpisu by dovolatel odpovídal v případě náhrady způsobené škody, neboť nelze užít ustanovení o generální prevenci, je-li povinnost uložena jiným zákonem. Dle názoru dovolatele soud zasáhl do kompetence vodoprávního úřadu, který je příslušný k určování právní povahy vod, staveb na úseku vodního hospodářství a práv a povinností subjektů. Dovolatel zpochybnil účelnost a vhodnost uložených opatření a namítl, že závěry soudu jsou v rozporu se závěry znalce. Žalovaný se domnívá, že výrok II rozsudku je nevykonatelný, neboť rozsudek ani znalecký posudek neobsahuje žádný projekt ani jinou stavební dokumentaci, podle níž by měl žalovaný postupovat. Dovolání do nákladového výroku dovolatel odůvodnil tím, že nesouhlasil se zadáním znaleckého posudku znalce Ing. Jindřicha, soud měl k dispozici předchozí znalecký posudek, několik vyjádření znalce, výslech znalce a projektanta J. Pivrnce, znalecký posudek navrhla žalobkyně za účelem specifikace možných opatření, která nebyla schopna sama specifikovat. Navrhl proto, aby dovolací soud buď napadené rozhodnutí v plném rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, nebo zrušil i rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Ve vyjádření k dovolání uvedla žalobkyně, že s napadeným rozsudkem souhlasí a navrhuje, aby dovolání bylo jako nedůvodné zamítnuto. Zopakovala průběh komunikace se žalovaným před podáním žaloby a historii celého soudního řízení. Rovněž uložená opatření považuje za vhodná a dostačující pro odstranění závadného stavu.

Rozhodné znění pro dovolací řízení se podává z čl. II bodu 2 a čl. II bodu 2 Nejvyšší soud tedy o dovolání rozhodl podle ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno v zákonné lhůtě oprávněnou osobou – účastníkem řízení ( ), za nějž jedná osoba s právnickým vzděláním ve smyslu , dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Na otázku, zda mohou být soudem uložena opatření k odvrácení hrozící újmy pouze žalovanému, je v dané věci odpověď kladná. Jednak je nepochybné, že rozhodnutím ve věci samé vydaným ve sporném řízení může soud uložit povinnost pouze žalovanému (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. , a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2000, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 14/2001 a 8/2001). Jednak za vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící újmy nelze považovat opravu či úpravu věci (pozemku), k níž rušiteli nenáleží vlastnické či obdobné právo (srov. obdobně zprávu Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23. 6. 1987, sp. zn. , uveřejněnou pod č 3/1988 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s. 73). Je-li tedy ukládané opatření nutno provést na pozemku žalovaného, nelze jeho provedení ukládat někomu jinému.

Na řešení otázky, kdo další by společně s dovolatelem odpovídal za případnou újmu způsobenou na majetku žalobkyně, rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Pro rozhodnutí o žalobě dle § 2903 odst. 2 o. z. není třeba určit, v jakém rozsahu by se na případné škodě podílely další osoby, ani okruh potenciálně odpovědných osob, ani zda a podle jakých předpisů by tyto osoby za případnou škodu žalobkyni odpovídaly. Žalobkyně nežádala náhradu vzniklé škody, soud prvního stupně ani odvolací soud nerozhodovaly o povinnosti nahradit škodu, a tudíž ani o otázce, dle kterého právního předpisu by se řídil nárok na náhradu škody. Odvolací soud neaplikoval ustanovení o solidární odpovědnosti, neměl k tomu ani důvod, a dovodil-li soukromoprávní povinnost žalovaného provést zabezpečovací opatření k odvrácení nebezpečí škod hrozících na majetku žalobkyně z pozemku tohoto (jediného) žalovaného, nebyl důvod, aby se zabýval otázkou případných povinností dalších osob a případné solidární povahy takových povinností.

Vodoprávní úřad již v minulosti určil, že v místě není vodní tok, a tedy zde není dán předmět vodoprávního dozoru, v takovém případě nemůže v soukromoprávním řízení dovolatel navrhovat uplatnění veřejnoprávní odpovědnosti dle speciálního zákona o vodách. Především však uplatnění obecné civilní odpovědnosti dle z titulu vlastnictví pozemku, jehož závadný stav ohrožuje sousední pozemek, nebrání aplikaci zvláštních ustanovení dle zákona o vodách, jak již uvedl odvolací soud.

Závěry odvolacího soudu nejsou v rozporu s právním názorem Nejvyššího soudu vyjádřeným v rozsudku ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. , že pouhá úvaha znalce o tom, že určité stavební úpravy by za předpokladu splnění blíže nespecifikovaných podmínek mohly zabránit prohlubování závadného stavu a vzniku dalších škod, není dostatečnou oporou pro aplikaci ustanovení

§ 417

odst. 2 obč. zák. (nyní § 2903 odst. 2 o. z.). V projednávané věci závěry znalce totiž nebyly vázány na splnění blíže nespecifikovaných podmínek, ale vycházely z konkrétního zjištěného stavu.

Zpochybňuje-li dovolatel vhodnost a přiměřenost opatření, zpochybňuje tím správnost skutkových zjištění čerpaných ze znaleckého posudku, domáhá se jiného hodnocení důkazů, které by vedlo k odlišným skutkovým závěrům. Námitky směřující proti zjištěnému skutkovému stavu a proti hodnocení důkazů včetně znaleckých posudků nejsou však předmětem dovolacího přezkumu, jenž je určen výlučně k posouzení správnosti právního posouzení.

Ustálená judikatura vyžaduje pro materiální vykonatelnost soudního rozhodnutí, aby byly přesným a nepochybným způsobem vymezeny práva a povinnosti účastníků (viz č. 21/1981 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s. 161, č. 27/1984 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s. 130, č. 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s. 16, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 47/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); požadavek, aby výrok rozsudku ukládajícího provedení stavebních úprav pozemku zahrnoval projekt nebo jinou stavební dokumentaci, judikatura neklade jako nezbytnou náležitost (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. ).

O tom, jaké důkazy budou provedeny, rozhoduje soud ( věta druhá ), pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je zásadně rozhodný úspěch ve věci, respektive výsledek řízení, a nikoli, kdo ten který důkaz navrhl, zda s ním druhý účastník řízení souhlasil a k prokázání jakých skutečností byl proveden ( a ). Uvedené závěry jsou výrazem ustálené soudní praxe (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2017, sp. zn. ). Námitky proti nim tedy přípustnost dovolání rovněž nezakládají.

Lze tedy uzavřít, že předpoklady přípustnosti dovolání dle nejsou splněny, Nejvyšší soud proto dovolání odmítl ( ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a za situace, kdy žalovaný neměl v dovolacím řízení úspěch a žalobkyni náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti procesně neúspěšnému žalovanému právo, v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. března 2018JUDr. Robert Waltrpředseda senátu