Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

36 C 484/2021

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Dobešovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 35 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do nároku žalobkyně na zaplacení úroku ve výši 0,2 % denně z částky 35 000 Kč od datum do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do nároku žalobkyně na zaplacení úroku ve výši 0,2 % denně z částky 35 000 Kč od [datum] do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky s tím, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byly žalovanému – po řádném posouzení jeho schopnosti splácet úvěr – poskytnuty finanční prostředky ve výši 35 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal splácet finanční prostředky dle splátkového kalendáře v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 584 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Žalobkyně tak dopisem ze dne datum od smlouvy o zápůjčce odstoupila a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu nejpozději do konce ledna 2020, tato výzva byla současně předžalobní výzvou ve smyslu , , ve znění účinném ke dni podání žaloby (dále jen„ “). Žalobkyni dále vznikl nárok na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a úroku ve výši 0,2 % denně z částky 35 000 Kč od datum do zaplacení.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek , když žalobkyně s takovým postupem souhlasila již v podané žalobě a žalovaný se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, nevyjádřil, v důsledku čehož se má za to, že s takovým postupem souhlasí.

4. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaný uzavřel dne datum s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 35 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit i se sjednaným úrokem ve výši 5 % měsíčně v 6 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 584 Kč, splatnost první splátky byla stanovena na datum. V čl. 5 smlouvy bylo ujednáno, že pokud se žalovaný dostane do prodlení se zaplacením jakékoliv splátky, které bude delší než 10 dní, stává se následujícím dnem prodlení splatnou celá nezaplacená část zápůjčky. V čl. 6 smlouvy bylo pro případ prodlení žalovaného se splácením sjednáno právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,2 % z dlužné částky za každý den prodlení až do zaplacení (prokázáno smlouvou o zápůjčce). příjmení 35 000 Kč byla žalovanému předána v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem (prokázáno předávacím protokolem). Dne datum žalobkyně z důvodu nesplácení sjednaných splátek odstoupila od smlouvy o zápůjčce a žalovaného vyzvala k zaplacení celé dlužné částky nejpozději do konce ledna 2020. Zároveň se jednalo o předžalobní upomínku (prokázáno dopisem ze dne datum včetně dodejky).

5. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle o. z. Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle zákona o spotř. úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, v účinném znění (dále jen„ směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

8. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

9. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotř. úvěru.

10. Zákon o spotřebitelském úvěru zakotvuje povinnost poskytovatele úvěru, posoudit před uzavřením smlouvy nebo změnou smlouvy, spočívající v navýšení závazku, úvěruschopnost spotřebitele, tedy schopnost splácet úvěr s ohledem na jeho majetkové poměry, a to na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací získaných od spotřebitele. Poskytovatel úvěru je s ohledem na splátky úvěru povinen porovnat příjmy a výdaje spotřebitele včetně plnění předchozích závazků. Úvěr pak může poskytnout pouze tehdy, pokud nemá důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Sankcí za nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je pak neplatnost uzavřené smlouvy. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18 nebo ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).

11. V posuzovaném případě je zřejmé, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce a poskytnutím finančních prostředků žalovanému řádně neposoudila jeho úvěruschopnost. Žalobkyně sice na výzvu soudu uváděla, že žalovaný byl zaměstnán a měl tedy pravidelný příjem, ze kterého by platil sjednané splátky, avšak výši příjmu žalovaného soudu nesdělila. Žalobkyně ani nezjišťovala, jaké má žalovaný pravidelné nutné měsíční výdaje. Jak a s kým žije, zda náklady na domácnost hradí sám či se o ně s někým dělí, nebo zda má nějakou vyživovací povinnost. Žalobkyně tedy neměla dostatek informací, aby mohla řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Navíc je soudu z úřední činnosti známo, že na žalovaného jsou od roku 2015 vedeny četné exekuce, což byla skutečnost zjistitelná i pro žalobkyni. Důsledkem nedodržení této zákonné povinnosti věřitele pak byla absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze jistina poskytnuté částky ve výši 35 000 Kč (výrok I.).

12. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu , když žalovaný byl ve věci převážně úspěšný (byla zohledněna celá žalovaná částka), nevznikly mu však žádné náklady řízení.

14. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů ( věta prvá před středníkem ), když soud neshledal důvody pro její prodloužení či stanovení splátek.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu ( ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem ( ) u soudního exekutora.